Něco o Radbuze:
Radbuza je západočeská řeka pramenící pod vrchem Lysá (výška 869 m n. m.) poblíž osady Závist v okrese Domažlice. Soutokem s řekou Mží v Plzni vytváří Berounku. Délka řeky je 112 km. Plocha povodí měří 2179 km2. Teče nejprve severním směrem, v Bělé nad Radbuzou se prudce ohýbá k jihovýchodu až k Horšovskému Týnu, kde se stáčí směrem severovýchodním přes Staňkov, Stod, Chotěšov a Dobřany k Plzni. Na horním toku, kde protéká Českým lesem a poté Chodskou pahorkatinou, má peřejnatý charakter s lesnatým údolím. V Bělé nad Radbuzou se říční údolí otevírá, snižuje se spád toku a Radbuza velkými meandry směřuje k Horšovskému Týnu. Střední tok řeky byl odedávna poměrně hustě osídlený a zemědělsky obdělávaný. Na dolním toku, již na okraji Plzně, byla v roce 1973 vybudována přehradní nádrž České údolí s 13 metrů vysokou sypanou hrází, využívanou především k rekreačním účelům.
Větší přítoky:
Levostranné: Bezděkovský potok, Chuchla, Luční potok
Pravostranné: Černý potok, Zubřina, Srbický potok, Merklínka, Dnešický potok, Úhlava
Vodní režim:
Průměrný průtok v ústí je 11 m3/s.
Extrémní průtoky na vodočetné stanici Staňkov:
13. 8. 2002, průtok 213,0 m3/s, katastrofální povodeň roku 2002
3. 1. 2003, průtok 157,0 m3/s
14. 1. 2004, průtok 43,3 m3/s
Jez na říčním km 62,6
Délka jezu v koruně - 15,6m
Rozdíl hladin jezu - 2,5m
Profil jezu je šikmý. Pod jezem zbytky tréningové slalomové tratě.
Náhon byl na levém břehu, na mapách z roku 1877 - 1880 je náhon zakreslen. Stavidlo je u levého břehu. Po proudu most přes řeku.
Berní rula z roku 1654 uvádí v Semošicích jeden soukromý dvojchodý mlýn a jeden čtyřchodý panský mlýn. Mlýn byl v roce 1901 přebudován na válcový a roku 1939 (namísto vodního kola o výkonu 18 HP) byla uvedena do provozu vodní turbina, jejíž výkon představoval 42 HP a která sloužila už od roku 1906 k zásobování osady elektrickým proudem.
Semošice
Semošice jsou písemně zmiňované poprvé roku 1341. Vedla zde stará obchodní a dopravní cesta, spojující přes Furth im Walde a Horšovský Týn Bavorsko s Čechami. Semošice patřily až do zrušení poddanství nepřetržitě k majetku zámeckých pánů horšovotýnských. V roce 1587 zde bylo 19 usedlostí. Berní rula z roku 1654 uvádí v Semošicích 16 sedláků a 7 zahradníků (což byli chalupníci či malí řemeslníci), mezi nimi jednoho hrnčíře, dále jeden soukromý dvojchodý mlýn a jeden čtyřchodý panský mlýn; dva statky zůstaly pusté. V roce 1839 vykazovala ves 30 domů se 197 německy hovořícími obyvateli, farností příslušely k Horšovskému Týnu a měly jeden hostinec a jeden dvojchodý mlýn i s pilou. Pila sloužila až do roku 1922. Do roku 1939 Semošice vzrostly na 71 popisných čísel a měly 359 obyvatel, z nichž se podle úřední statistiky dvě osoby hlásily k české národnosti. Připojením Sudet k Německé říši v říjnu 1938 se staly Semošice hraniční obcí a byla tu zřízena i celnice s 8 celníky v pravidelné službě. Do druhé světové války bylo z obce povoláno 22 mužů a 38 jinochů; z nich 21 se už nikdy nevrátilo; jeden byl pět týdnů po skončení války pohřešován a zůstal natrvalo nezvěstný. Za první světové války padlo 8 mužů.
Dnes je zde evidováno 68 adres a trvale zde žije 181 obyvatel.
Zdroj: http://www.horsovskytyn.cz/, http://mkzht.cz/cs/historie-osobnosti/, http://cs.wikipedia.org