Pomník císaře Karla VI. Multi-cache

Zvu vás na procházku na velmi zajímavé a pěkné místo s výhledem, kde můžete obdivovat mistrovské dílo sochaře Brauna. Jde o krátkou multinu s protažením těla, na jejímž konci vás potěší sympatický "lesní" obyvatel. Jistá fyzická zdatnost pro odlov nutná, ale žádný hardcore to není!

Hrabě František Antonín Špork dal v letech 1724-5 postavit u obce Hlavenec na zdaleka viditelném místě monumentální pomník na počest císaře Karla VI. Unikátní architektonické řešení včetně urbanistického zapojení do krajiny navrhl Ferdinand Maxmilián Kaňka a autorem sochařské výzdoby byl Matyáš Bernard Braun. Na základech vyzděných z lomového kamene stojí tabernáklově utvářená architektura na trojúhelném půdorysu s konkávně pro-hnutými stranami. Na nárožích jsou předsazeny sloupy posílené na vnitřní straně pilíři. Sokl s bohatou profilací nese na všech třech stranách figurální reliéfy v dekorativních kartuších. Zobrazují lov na kance, zabití jelena a hostinu účastníků lovu v přírodě. Sloupy a pilíře nesou střechu, kladí je segmentově vzduté na všech stranách a nese zavěšené kartuše se znakem řádu sv. Huberta. Na kladí a pilíře jsou upevněny vlající závěsy, které nadnášejí putti (vznášející se andílkové). Pod zastřešením uprostřed stojí na samostatném podstavci postava císaře Karla VI. v životní velikosti. Panovník je zobrazen jako římský imperátor v antikizující zbroji, ale s barokní parukou na hlavě. Jeho nakročená pravá noha je ohnutá v koleni a je vytočená do strany. Levou ruku má opřenou v bok, část pravé ruky s atributem chybí. Pomník na střeše završuje figurální kompozice vidění sv. Huberta, uprostřed na podstavci stojí jelen s hlavou otočenou na klečícího sv. Huberta nad levým sloupem, na protější straně je skupina loveckých psů. Na třetím, zadním nároží leží kůň. Před podstavcem jelena je šporkovský znak v kartuši, kterou přidržuje klečící putti. Celková výška pomníku činí 10 m, šířka a hloubka shodně 5,5 m. Pomník prošel v roce 1970 a poté v letech 1999 - 2000 náročnou restaurátorskou úpravou (restaurátoři Jiří Kačer a Zdeněk Fučík), díky které je toto významné umělecké dílo zachráněno i pro budoucí generace.

Tento rakouský sochař a řezbář přišel do Čech někdy před rokem 1710, po učebních letech v Rakousku (Salcburku) a cestách po Itálii (Benátky, Bologna, Řím). Zde brzy zdomácněl, našel si tu ženu i přátele, (se svou manželkou měl pět dětí, z nichž se však žádné nevěnovalo otcovu řemeslu), stal se novoměstským měšťanem a zcela se sžil s naším prostředím. Již jeho první větší práce - socha Vidění sv. Luitgardy, umístěná na Karlově mostě - mu zajistila obdiv i množství dalších zakázek. Braunova dílna byla v letech 1725-26 s přiznaným příjmem 900 zlatých a šesti tovaryši největší dílnou v Praze. Již tehdy snad vlastnil tři domy a sad s letohrádkem. Braun byl erbovním měšťanem a nazývali ho "urozeným vladykou". Obdiv k jeho dílu trvá dodnes. Z tváří Braunových soch je možno vyčíst každé hnutí mysli, těla se zdají být v pohybu, gesta jen dotvrzují dokonalou iluzi života a to Braun, na rozdíl od italských umělců, netvořil z mramoru, ale z méně ušlechtilého pískovce. Stovky zakázek v pražských palácích, zahradách, kostelích, ale i na mnoha dalších místech Čech nemohl ovšem zvládnout sám. Práce mu totiž záhy přivodila souchotiny, tvořil proto pouze návrhy a modely a pak jen dotvářel do konečné podoby práci početné dílny, v níž zaměstnával své méně slavné spolupracovníky. Ze všech jeho děl jsou asi nejznámější sochy v Kuksu, vytvořené na objednávku hraběte F. A. Šporka, výzdoba pražské rezidence císařského diplomata Jana Václava Gallase, zahradní plastiky z Cítolib (dnes ve Vídni), řezby pro klášter v Plasech, sochy na mytologické téma pro zahradu zámku v Duchcově a další. Přátelil se s mnoha významnými umělci své doby, např. F. M. Kaňkou, jehož stavby vyzdobil svými sochami (kostel sv. Klimenta v Klementinu v Praze). (zdroj: stránky obce Hlavenec)