Jezdíte-li po rychlostní silnici Praha - Mladá Boleslav, na návrší zvaném Bílý vrch vídáte zajímavý opuštěný ostrůvek budov. Tato keška vám ho ukáže zblízka. Prosím, respektujte zákaz vjezdu - jde o "oblíbené" místo policistů. Do kasáren raději nelezte, jednak to není bezpečné a v zadní části areálu funguje nějaká firma. Obal keše je připevněn - vyndavejte pouze krabičku! Keš vždy vybavuji tužkou, ale znáte to - raději si ji vemte s sebou. 
Jde o kasárenský areál, ve kterém sídlil 1. silniční stavební prapor pomocné výroby Horní Počernice. Krycí číslo jednotky bylo VÚ 3513 a patřila k Silničnímu sboru. Techniku útvaru představovaly především ruzné stavební mechanismy. Na místě dnes bohužel nespatřite vzorně udržovaný vojenský komplex ani žádné vojáky - kasárna nebyla nikdy dokončena. Jednotka 1. silničního praporu vznikla již v roce 1964 a byla zrušena brzy po revolučních událostech v roce 1991 - osud mnoha jednotek tehdejší armády - a od té doby kasárna chátrají. Jejich další osud je nejasný. Rád bych sem připojil více informací o VÚ 3513, ale kupodivu na internetu jsou k dohledání jen střípky a pár fotografií pamětníků, kteří zde sloužili.
(www.csla.cz)
Ta žlutá budova za plechovým plotem při cestě vlevo je laboratoř na pevnostní zkoušky autoskel. Z vysokého "komína" se pouští několikakilová koule na různá autoskla a testuje se tak co vydrží. Obdobná laboratoř byla i v kasárenském areálu, místo poznáte podle podobného vysokého "komínu". Ačkoliv je areál značně devastovaný a zarostlý, stále je čímsi přitažlivý. Jsou zde i podzemní prostory pod hlavní budovou, dále také pod nízkým objektem je podzemní vojenský bar s diskotékou. Zajímavý je i najednou končící kanalizační systém.
(VÚ 3513 v roce 1988-89, Vladimír Matoušek)
K tehdejší základní vojenské službě: Až do roku 1990 trvala 2 roky, tedy celkem 730 dni. Tato služba byla povinná pro každého občana československé republiky staršího 18 let, který byl odvodovou komisí uznán schopným výkonu vojenské služby. Po nástupu byl každý zařazen do příjmače, kde se učil základním vojenským dovednostem, tj. zejména pořadovému cvičení, střelbě ze samopalu, a každý se samozřejmě musel naučit nazpamět přísahu, nesměl si plést hodnosti apod. Po zhruba měsici zakončeným přísahou čekala vojáky první (a většinou na dlouhou dobu i poslední) vycházka a také zařazení na roty, kde začal první půlrok nováčků. Těch prvních šest mesíců nebylo obvykle nejjednodušších. Po příchodu na rotu nastala nekonečná doba rajónů, služeb a šikany. Po půl roce se z nováčků - nazývaných draci, myši, bažati apod. stávají takzvané půlky. Většinou tomu předcházel příjmací rituál - výprask záklaďáckým opaskem. Šikana se přesunula na nově příchozí, stejně jako rajóny. Po dalším půlroce se z půlek stávají mazáci s řadou privilegií, mezi něž patřila i šikana mladších ročníků. Poslední půlrok na vojně každý odsloužil jako tzv. suprák. Po skončení VZS se každý musel dostavit na OVS, kde byl zařazen do zálohy. (www.csla.cz)
    
Na obrázcích vidíte stejnokroje vojáků základní služby dle Stejnokrojového předpisu ČSLA z roku 1980 (Všeob-P-47). Z leva: 1. Vycházkový stejnokroj 63 pro letní období 2. Vycházkový stejnokroj 63 pro zimní období 3. Služební stejnokroj 63 pro letní období 4. Služební stejnokroj 63 pro zimní období 5. Polní stejnokroj 60 pro letní období (www.csla.cz)
samopal vz.58
 
První keš Opuštěná kasárna. Odlovilo ji 481 kačerů. Někdy mezi 8 - 10/4 2014 si zloděj přinesl velké štípačky na řetěz a keš ukradl.
|