Na jedné z mých havlíčkovských keší mi přišel mimořádně zajímavý a podnětný log od geokolegy Sub7: "KHB byl opravdu zajímavá postava našich literárních dějin. Vlastně byl tak trochu předchůdcem folkových zpěváků, jak si je my starší pamatujeme z dob normalizace. Mnoho lidí ani netuší, že sám skutečně dost obstojně hrál na kytaru a že mnohé jeho básně vznikaly i s hudebním doprovodem. Melodie ovšem nezapisoval, takže je znal jen úzký okruh jeho nejbližších, zatímco většina jeho čtenářů tehdy stejně jako dnes vnímala jeho texty jako básně. Ovšem rebelie v těch textech byla úplně stejná, jako kdyby je psal o víc než sto let později proti bolševikům. Dokonce se dochovala ta kytara, na kterou údajně Havlíček hrával, jen si teď nevybavuji, ve kterém z muzeí je vystavená." Moc hezké! Sám bych to lépe nenapsal.-)
Zato já vím naprosto přesně, kde je ta kytara vystavená! Kytara patří do sbírek Národního muzea a je vystavená v expozici zámku ve Vrchotových Janovicích, který je jedním z veřejnosti přístupných objektů Národního muzea. A teprve v tomto okamžiku jsem si uvědomil, že jsem při rozsevu havlíčkovských keší na Vrchotky úplně, ale úplně zapomněl! Naštěstí se nestalo nic, co by se nenechalo napravit.-)
Karel Havlíček byl skutečně nadaný nejen jako spisovatel, ale měl i hudební nadání. Mít rád hudbu ho naučil učitel borovské školy Antonín Línek, velký vlastenec a vášnivý muzikant. Hře na kytaru propadl při studiu na gymnáziu v Německém Brodě. Hodní profesoři z řad želivských premonstrátů dovolovali starším žákům návštěvy hospůdek na okraji města a Havlíček si oblíbil hospodu „Na Rozkoši“. Studenti tu sedávali u piva, kouřili, hráli karty a kuželky ... ale nejvíce se věnovali hře na kytaru a zpěvu. Nutno podotknout, že Havlíčkův prospěch nebyl nijak valný a dokonce neměl ani výtečnou z mravů. Teprve později se uklidnil a stal se výborným žákem.
Stuhy na kytaře, které společně s kytarou můžete vidět na zámku, mu údajně vyšila a věnovala jeho velká láska a snoubenka Fany Weidenhoffrová. Jak často sedávali s Fany při kytaře, tak to jsem se nikde nedočetl. Jisté však je, že po rozchodu s Fany jezdil Havlíček za svou budoucí ženou Julií (za svobodna Sýkorovou) do Proseče-Obořiště, kde bydlela se svým otcem, hraběcím lesníkem v malém domku poblíž zámku, a tam jí lámal srdce zpěvem a hrou na kytaru pod rozkošatělou korunou dubu na malé romantické louce u jezírka. Ale jak jí vysvětlil původ těch stuh, tak to se můžeme zase jen domýšlet.-)
No ... představivost mi v hlavě šrotovala, když jsem se zájmem na tu kytaru na zdi pohlížel a přemýšlel, co všechno že ten kus zručně zpracovaného dřeva pamatuje a jaká tajemství z Havlíčkova soukromého života v tichosti stráží?! Ach, ta moje představivost! To je peklo.-)