Tato cache Vás provede historií Mlýnského náhonu v Trutnově.
Začátek Mlýnského náhonu se nachází u jezu v Dolním Starém Městě, ten následně protéká kolem cvičiště pro psy, dále prostorem fabriky Texlenu 09, kde stála kdysi papírna a po ní Haasova přádelna lnu, poté protéká pod budovou Střední průmyslové školy, aby se u mostku na Šestidomí stočil směrem k ulici Tkalcovská (dnes je v místě jasně vidět klenutý oblouk), kde obtékal Faltisovu továrnu (dnešní ZPA) a plynul souběžně s Barvířskou ulicí areálem pivovaru Krakonoš, kde se znovu stočil směrem k mateřské řece až k budově pošty, kvůli které musel být v roce 1906 sveden pod novou budovu poštovního úřadu. Dále pokračoval Vodní ulicí k zadní části městského kina, kvůli jehož výstavbě byl v délce 180 m v roce 1928 částečně zakryt firmou L. Bill & Company (ještě v roce 1961 byl v této ulici náhon částečně viditelný a do dnes je v místě bývalé lávky vidět zbytek mostovky vedoucí na stezku vedoucí z Vodní ulice ke kostelu) do míst bývalé polikliniky, kde se na začátku 20. století nacházel tzv. Špitálský mlýn a po něm Etrichova továrna na zpracování juty. Odtud náhon tekl souběžně s řekou až k dnešnímu fotbalovému stadionu, kde se po 2,5km dlouhém toku městem navrací do koryta Úpy.
Náhon plnil od počátku svého vzniku datujícímu se k 16. století hned několik funkcí. Předně byl začleněn do obranných staveb města, byl „pohonem“ pro průmyslové objekty – dva pivovary, čtyři vodní mlýny, středověkou papírnu pod zámkem či blízkou soukenickou valchu nebo také pro máchání prádla. Podle pamětníků dokonce sloužil, pochopitelně bez vědomí majitele fabriky, k „vyvážení“ různých tovarů prostřednictvím speciálních lodiček, které se přímo z fabriky, kudy náhon protékal poslaly po proudu a na daném místě ve stanovený čas na ně čekal člověk který je vyzvedl. V místech, kde nebyl proud příliš silný se také za letních dnů rády koupaly děti. O tom, že koupání v náhonu nebyl nejlepší nápad svědčí dobové zápisy z kroniky města, které zmiňují četná utonutí. Náhon včetně řeky samotné též po jistou dobu sloužil i jako kanalizace, do které byly odváděny splašky, odpadní vody a vysypávány odpadky. Není proto těžké pochopit stížnosti na mimořádně odpudivý zápach linoucí se z náhonu a špatný zdravotní stav obyvatel bydlících blízko toku. Dobové prameny uvádějí tristní situaci zejména kvůli krysám, které v takovém prostředí dorůstaly bizarních rozměrů.
Na počátku 20. století spoutaná síla vody roztáčela turbíny ve dvou městských elektrárnách (první byla v místech někdejšího Středního mlýna, druhá v objektech zrušené Ullrichovy papírny), později pak pro provoz prvních textilních továren na území města.
Dnes je náhon využíván v lokalitě Šestidomí pro výrobu elektrické energie prostřednictvím malé vodní elektrárny stojící u jezu k tomuto účelu sloužícímu a zbudovanému v roce 2006. Její výkon odpovídá spotřebě přibližně pro 1500 obyvatel města.
Použité zdroje:
archiv.trutnovinky.cz
Trutnov známý neznámý, Antonín Just, nakl. Archa 90
Za poskytnutí cenných informací děkuji panu PhDr. Ondřejovi Vašatovi, zástupci ředitele Muzea Podkrkonoší v Trutnově
Něco o keši
*Cache se nachází v místě s přímým výhledem na náhon. Pro odlov JE potřeba použít trochu zdravého rozumu a NENÍ v žádném případě potřeba do náhonu lézt nebo jinak riskovat zdraví.
*Jedná se o moji první ukrytou cache, prosím tedy o shovívavost. Důvodem pro založení pro mě byla nejasnost původu kamenné klenby na Šestidomí - teď už tedy vím, proč tam je 
*Na prvního lovce čeká v keši upomínkový předmět vztahující se k městu Trutnov.
Následují informace k fotografiím týkajícím se náhonu samotného (pro odlov nedůležité).
1. Mlýnská ulička
Mlýnská ulička stávala v místech dnešní Poštovní ulice. Název dostala od Středního mlýna, který minimálně od 16. století do roku 1912 fungoval v domě čp. 12 (dnes zde má svou kancelář Česká televize). Oproti stávající komunikaci ovšem nebyla ulička zdaleka tak široká, neboť ji omezoval Mlýnský náhon, jenž je na fotografii z počátku 20. století vidět vlevo.
K vodnímu toku těsně přiléhaly zadní trakty domků, Jednalo se o čp. 10 a 11 a starou kovárnu. Domky byly zbourány při výstavbě pošty v roce 1905. Nestojí již ani objekty na druhé straně uličky. Na jejich místě vyrostla zahrada obehnaná cihlovou zdí, kterou později nahradila tržnice, která zde existuje dosud.
2. Koželužské domky 
2. Číslo popisné 31 mělo patřit ke skupině koželužských domků, jejichž obyvatelé zpracovávali kůže. V roce 1898 vlastnil domek Franz Hofwieser, zatímco o deset let později již hodinář Pius Gaber, který zde měl i svou dílnu. Tento stav platil ještě v roce 1911. V roce 1930 i 1932 se jako majitel objektu uvádí klempířský mistr Leopold Püschel.
Nejpozději ve třicátých letech 20. století byla vybourána dvě okna vpravo v přízemí a místo nich instalována prosklená výkladní skříň. Tu později nahradila garáž. Na fotografii pocházející pravděpodobně z doby před rokem 1918 je vidět vpravo dnes již neexistující dům čp. 30, jehož majitelem byl v roce 1898 truhlář Franz Pasler se svou ženou Marií. V roce 1930 vlastnila domek již jen Marie Paslerova. Domek byl zbourán nejspíše v šedesátých letech 20. století.
3. Vodní ulice
Na snímku z počátku roku 1949 jsou vidět tři dřevěné domky (čp. 13, 14, 15), které stávaly ve Vodní ulici pod tzv. Kostelní stezkou již v polovině 19. století. Prostor před domky ohrazený masivním zábradlím připomíná, že v jejich těsné blízkosti protékal Mlýnský náhon. Vlevo stojící domek čp. 13 patřil v roce 1930 manželům Kratzikovým, zatímco sousední domek čp. 14 s částečně bíle omítnutým přístavkem zase pánskému krejčímu Josefu Raimannovi. Domek čp. 15, ze kterého je na fotografii vidět jen štít, vlastnila tehdy Anna Brettschneiderová. Všechny tři domky byly zbořeny v letech 1949–1950 a na jejich místě později vyrostly garáže.
4. Zakrývání části Mlýnského náhonu
Snímek z roku 1928 přináší nezvyklý pohled do Vodní ulice v době zakrývání Mlýnského náhonu. Stavební práce v délce 180 m prováděla firma L. Bill & Co. Tato investiční akce souvisela s připravovanou výstavbou kina a výrazně také přispěla ke zlepšení komunikační a hygienické úrovně této části města.
Dnes po pravé straně stojí kino Vesmír, otevřené v roce 1929. Dům v pozadí byl, jak prozrazuje vedle reklamy na jeho fasádě i dnes již neexistující komín, parní prádelnou, barvírnou a chemickou čistírnou firmy H. Schmidt. Objekty zachycené po levé straně náhonu již nestojí.
5. Vodní ulice
Spodní části fotografie z počátku roku 1949 dominují tři domy. Vpravo je zachycena chalupa se dřevěným štítem (dům čp. 12), která v roce 1930 patřila drážnímu zaměstnanci Wilhelmu Staudeovi. V roce 1896 tu krátce sídlila redakce Trutnovských novin, nejstaršího českého periodika ve městě. Za povšimnutí stojí pozemek za chalupou, který je obehnán plotem a vybíhá do sousední velmi strmé stráně. Vedlejší jednopatrový zděný dům čp. 11 patřil v roce 1930 Franzisce Thammové. Tehdy zde sídlilo klempířství, což platilo ještě na počátku 40. let. Vlevo pak stojí zděný dům čp. 133, jehož vlastníkem byl v roce 1930 Franz Tippelt. Žádný z domů dnes již nestojí. Nahradily je garáže, parkoviště a trávník. Horní části snímku dominuje starobylá fara (arciděkanství), zbořená v roce 1980.