V letech 1851 – 1852 vybudovali bratři Karel, August a Alexander Stummerové svůj první cukrovar na oslavanském panství. Jednalo se o třetí cukrovar v okolí. Těmi staršími byly cukrovary na Veveří a v Rosicích. Později vybudovali další cukrovary, např. v Hodoníně nebo na Slovensku. Stummerové cukrovar vlastnili až do roku 1911, kdy jej prodali akciové společnosti z Vídně.
Hlavním podnikatelem v oblasti cukrovarnictví byl August, který je uváděn jako majitel této továrny na cukr. Cukrovar se nacházel v blízkosti řeky Oslavy, podél níž zřídili opěrnou zeď. Do objektu byly zřízeny tři vstupy (první v blízkosti brodu u mostu, druhý u odbočky do dnešní ulice Letkovská a poslední v místě současného vjezdu do areálu zde působící společnosti). Součástí byl i obytný dům č. p. 206.
Důvodů, proč svůj první cukrovar vybudovali právě v Oslavanech, je několik. Kromě přístupu k vodě z řeky Oslavy byl potřebný také zdroj paliva, které se získávalo těžbou uhlí, a v neposlední řadě také orná půda, kterou odkoupili od velkoobchodníka, jenž na ní pěstoval vinnou révu.
Cukrovar byl zpočátku vybaven pravděpodobně stejně jako ostatní, tedy parním strojem, kruhadly, struhadly, hydraulickými lisy, čiřícími kotly dočišťovacími kotly a odparky. V roce 1895 byla v Oslavanech postavena difúzní stanice, a tak bylo možné zpracovávat až 6 000 q řepy denně. S definitivní výstavbou zařízení pro výrobu krystalového cukru bylo započato až při modernizaci v r. 1923.
Cukrová řepa zbavená chrástu byla z polí přivážena do cukrovaru, kde byla sypána do hlubinných řepných skladů, potom z ní bylo ve válcové pračce odstraněno kamení, písek a bláto. Následně se zpracovávala na rotačních struhadlech zvaných „rajby“ a vzniklá kaše se balila do plachetek a lisovala v hydraulických nebo válcových lisech. Později šla čistá řepa z pračky na třasadlo, po kterém se posouvala do kapes výtahu, odkud padala na váhu pro měření denního zpracování. Poté byla speciálními noži v řezačkách rozřezána na sladké řízky, které putovaly k difuzérům, ve kterých se v 60 – 70stupňové vodě vyluhovaly. Vzniklé vyslazené řízky z difuzérů přímo střílely, a proto byla práce docela nebezpečná.
Následně se šťáva čistila, filtrovala a čeřila dalšími látkami. Tento postup se 2x až 3x opakoval. S cukrem se ale při difúzi spojovaly další látky, čímž vznikaly i necukry, k jejichž odstranění sloužila odparka. Zhuštěný cukr následně vyzrával v krystalizátorech. Celá výroba trvala 8 hodin, a navíc se musel cukr následně ještě sušit.
Od roku 1888 se vyráběly v Oslavanech cukrové homole a cukr pilé. Kolem roku 1900 byla krátce zavedena také výroba kostkového cukru, jenž byl nápadně bílý a třpytil se. Od r. 1923 se zde vyráběl cukr krystal. Nejčastěji byly produkty cukrovaru vyváženy do Egypta, Indie a Japonska.
Poslední ochranná známka cukrovaru byla vydána v r. 1922 s platností na 10 let, poté již asi nebyla obnovována.
O provozu oslavanského cukrovaru napovídá i jeden dochovaný dokument – pracovní řád, který vstoupil v platnost 1. září 1886, psaný česky i německy. Jsou v něm všechna pravidla od přijímání nových dělníků až po pravidla jejich odměňování.
Díky cukrovarnictví se do Oslavan nastěhovala například spisovatelka Gabriela Preissová, jejíž manžel v cukrovaru pracoval jako pokladník. V té době již úspěšná Preissová vytváří ochotnické divadlo, ve kterém sama vystupovala, a značně tak přispěla k vývoji kultury v Oslavanech. Její slavné drama Její pastorkyňa bylo 20. dubna 1919 úspěšně sehráno také v Oslavanech. Oslavany se tak staly známé i pro další slavné osobnosti jako bratry Mrštíkovy nebo Leoše Janáčka. Strávila zde ale pouze 7 let.
V cukrovaru došlo během let k několika tragédiím. Tou největší je výbuch parního kotle v kotelně, ke kterému došlo 27. listopadu 1922. Podle výpovědi vnuka nadtopiče byl příčinou zaseknutý manometr a topiči stále přikládali, čímž se zvyšoval tlak. Podle oslavanské matriky zahynuli 4 zaměstnanci.
Při ekonomické krizi na počátku 30. let 20. století došlo 30. června 1931 k ukončení činnosti. Pro obec to znamenalo velkou ztrátu, protože sezónně zaměstnával až 700 zaměstnanců. V letech 1933 a 1934 byly stroje rozprodány a od roku 1934 se začal areál částečně bourat. Za 45 Kčs si mohl zájemce koupit 1 000 cihel, které si však sám musel zbourat. V roce 1947 byl zbourán také 97 let starý cukrovarský komín. Část budov byla pronajata hospodářskému družstvu v Moravském Krumlově.
Zdroj: PLCHOVÁ, Jarmila a PROCHÁZKA, Miloš. OSLAVANY a CUKROVAR: Významné období rozvoje města. Rosice: Tiskárna Gloria Rosice, 2015.
Jak na keš:
Keš se nachází na frekventovaném místě do 1 km od výchozích souřadnic. Je velikosti nano, a proto se nevyplácí se vydat na lov metodou BF. Při hledání buďte opatrní před zraky všudepřítomných mudlů. Nepoužívejte žádné násilí a ŠETŘETE MÍSTEM V LOGBOOKU.
Určitě vás bude zajímat tato šifra:
Při logování nespoilujte a uvádějte minimum informací.