Lesní víla je nadpřirozená bytost ženského pohlaví, již v různých obdobách nacházíme v mytologii Evropy už od raného starověku. Slovanský výraz víla pochází od slova viliti – být posedlý, bláznivý.
Původ víry ve víly není zcela jasný. Představa, že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, zvláště těch, které spáchaly sebevraždu či se utopily, je pozdní a vznikla nejspíše pod křesťanským vlivem. S představou víl jako duší zemřelých souvisí bytosti zvané navky známé hlavně na Ukrajině, jejichž jméno vychází ze staroruského výrazu „Nav“, jež označoval mrtvého.
Lesní víly, nazývané lidově též žínky, žijí podle legend ve stromech. Popisované jsou jako krásné průsvitné dívky v lehkýh šatech se zlatými či rusými vlasy. Tyto vlasy jsou údajně zdrojem jejich síly. Umí se měnit v různá zvířata například koně, vlka nebo sokola a vyznají se v léčení a věštění. Zjevují se, když padá rosa nebo se tvoří duha. Jen tehdy lze spatřit vílu na lesním palouku, jak tančí a zpívá nebo při vyjížďce na koni či jelenu.
O lesních vílách se traduje, že v noci lákají mladé kolemjdoucí muže do svého kola, aby je mohli utancovat k smrti. Je jim však také připisováno, že kradou lidem malé děti z kolébek a podvrhují místo nich své vlastní děti, které jsou jen umělým, kouzlem vytvořeným výtvorem bez duše. Někdy tak jsou víly popisovány jako záludné a kruté, jiným úhlem pohledu je můžeme označit jen za bezstarostné a lehkomyslné. Často se však mstí za rušení svého klidu, například kácení stromů či zabíjení zvířat.
Vztah víl k lidem je ale často líčen také jako velmi kladný. Někde víly mladým mužům neubližují, ale naopak jim pomáhají, drží nad nimi ochrannou ruku a obdarovávají je (např. v Srbsku se takovým vílám říká „Posestriny“).
Podle dostupných pramenů Vás před vílami nejlépe uchrání máta, pelyněk nebo libeček lékařský ;)
Finální souřadnice:
N 49° 08. ABC E 016° 20. DEF
Kromě kešky nic jiného nelovte, ať nerozhněváte lesní žínku :)