Areál Na Zvonici
Místo, na němž byla při kostele Nanebevzetí Panny Marie postavena zvonice, nebylo kdysi zvoleno náhodně. Odsud– z nejvyššího místa starých Modřan – se mohl hlas zvonů rozléhat skutečně do daleka. Dnešní podobu získala zvonice roku 1754 v rámci celkové rekonstrukce přilehlého kostela za opata zbraslavského kláštera Adama Aysla, pod jehož správu tehdy spadala. Nová stavba nahradila tu předchozí, jež skončila v rozvalinách. Byl do ní zároveň zavěšen zvon z roku 1726 a pořízen i zvon další, velký.
V průběhu 1. světové války byly zvony zabaveny pro vojenské účely. Větší, o váze 407 kg, odvezli vojáci 24. dubna 1917; menší, vážící 328 kg, potkal stejný osud 18. prosince 1917. Po válce sice byly zvony nahrazeny, ale historie se opakovala za 2. světové války, kdy pro potřeby německé armády byly zvony 13. dubna 1942 ze zvonice sňaty a odvezeny.
Generace Modřaňáků pamatují doby, kdy na vršek se zvonicí, zarostlý z velké části náletovými stromy a keři, včetně jedovatých či nepůvodních druhů, utlačujících ostatní vegetaci, navazovala pole a nevedla sem ani kanalizace. To se začalo pomalu měnit s přibývající zástavbou rodinných domů ve 20. století, ovšem ne vždy k lepšímu. Diskutabilní bylo například zpevnění části původně prašných cest okolo zvonice ne právě citlivým způsobem – totiž betonem. Někomu také mohla připadat romantičtější neudržovaná houština, než snaha prostředí zkultivovat a proměnit je v park.
Péče o stav vlastní zvonice v dřívějších dobách závisela především na dobrovolné aktivitě věřících. Pamětníci zmiňují například opravy z počátku 70. let 20. století v rámci pověstných akcí „Z“. Další opravy následovaly až po listopadu 1989. Nejdříve se angažovala skupina věřících mladých lidí, kteří se tam scházeli k duchovním přednáškám. Od roku 2011 občanské sdružení „Zvonice“ v areálu pořádalo různé kulturní akce – komorní koncerty, divadlo, přednášky a výstavy. Současně ale pečovalo také o stav objektu. Jeho zásluhou byly zrestaurovány původní dveře, zhotoveny dveře mřížové a vymalován interiér i exteriér. Časem přibylo Na Zvonici i dětské hřiště.
Díky možnostem získávat podporu z fondů EU mohl vzniknout nápad na revitalizaci parku Na Zvonici i na obnovu přilehlého hřbitova. V roce 2014 pro něj tehdejší místostarostka Hana Jandová našla nezbytnou podporu u dvojice neziskových organizací – Farní charity Praha 4 - Modřany a DUHA SDRUŽENÍ, Základní článek DUŽINA – STŘELKA, což představovalo jednu z podmínek toho, aby dotace mohla být přiznána. Její výše činila 6,3 milionu korun, zatímco hodnota celého projektu byla 7,6 milionů.
Zrevitalizovaný Areál Na Zvonici byl slavnostně otevřen 18. října 2015. Díky podpoře z fondů EU byl obnoven i přilehlý hřbitov. Originálním a zároveň atraktivním prvkem se stala křížová cesta sochaře Miroslava Beščece, pořízená z prostředků veřejné sbírky.
Osud posledního rakousko-uherského císaře Karla I.
Že se na podzim roku 1918 rozpadlo Rakousko-Uhersko, namísto kterého vzniklo ve střední Evropě několik nových států včetně Československa, je skutečnost všeobecně známá. Jaký byl však osud posledního rakouského císaře Karla I. a zároveň posledního českého krále?
Když již bylo s blížícím se koncem první světové války jasné, že se rakousko-uherská monarchie neudrží, císař Karel dne 11. listopadu abdikoval. V Rakousku vydaný zákon zakazoval setrvat na rakouském území všem příslušníkům habsbursko-lotrinské dynastie, k níž patřil i Karel, pokud se nezřeknou své příslušnosti k panovnickému rodu. Karel se své příslušnosti nezřekl, takže se stal doživotním vyhnancem země, ve které se narodil a ve které strávil většinu svého života. Žádal proto o azyl v nově vzniklém Československu, kde chtěl žít v Brandýse nad Labem. Karel Kramář a Edvard Beneš však souhlasili jen s pobytem na nezbytně dlouhou dobu a v případě nejvyšší nouze. Nakonec mu byl poskytnut exil ve Švýcarsku.
Poslední měsíce svého života strávil na Madeiře, kde v roce 1922 zemřel na zápal plic ve věku 34 let. Zde je také pohřben. Na smrtelné posteli se údajně česky modlil za české země: „Já se modlím jen za to, aby se zabránilo schizmatu v Čechách.“
V roce 2004 byl papežem Janem Pavlem II. blahořečen. Ocenil ho tak za jeho křesťanské ctnosti, které projevil v úsilí co nejvíce zmínit utrpení obyvatel za první světové války.
Pokud by se monarchie nerozpadla, byl by jeho nástupcem jeho nejstarší syn Ota, který zemřel v roce 2011. Toho by podle zásady primogenitury vystřídal jeho nejstarší syn Karel.
O kešce
Jedná se o první z dvanácti tematických schránek. Nezapomeňte si opsat kód pod víčkem kešky! Poslouží k nalezení bonusové třinácté kešky série. Ve všech keších série se pravidelně objevují speciální tematické CWG.
NENI POD STRECHOU DOMKU, TO JE JINA HRA!