Tato keš ukrývá posledního - desátého klokana ze série a poslední - desáté bonusové číslo.
Jsem klokan z rodu Macropus.
Jsem největší žijící vačnatec vůbec.
Mé JMÉNO a k němu přiřazené BONUSOVÉ číslo si nezapomeň zapsat, abys mohl odlovit i bonusovou keš.
Až mě najdeš, budeš vědět už vše, co potřebuješ k nalezení BONUSOVÉ keše.
... a něco o nás
Vyskytujeme se pouze ve vnitrozemí Austrálie, kde žijeme ve velkém počtu, převážně v oblastech pouští a polopouští. Na cestách za vodou překonávají naše stáda velmi dlouhé vzdálenosti. Když je období dešťů, může naše populace čítat až 12 000 000 jedinců, ale v období sucha klesá na pouhých 5 000 000. Samice jsou totiž březí jen když je dostatek dešťů a je dost zeleného rostlinstva. Za dlouhotrvajícího sucha se přestanou samcům tvořit spermie. Obvykle žijeme ve stádech o počtu cca deseti jedinců a ke každé skupině většinou patří alespoň jeden samec. Pokud jich je ve stádu více, bojují o vůdčí postavení. V místech s bohatou pastvou ovšem existují i skupiny, ve kterých nás žijí stovky až tisíce. Živíme se pouze trávou nebo větvičkami či listy keřů, případně jinými rostlinami.
Průměrná délka života našeho života ve volné přírodě je 12 až 18 let, v zoologických zahradách se dožíváme i 25 let. Jsme jediní z klokanů, kteří mají načervenalou / rudohnědou srst. Samice a mláďata našeho druhu mají srst spíše modravě šedou a mají méně osrstěný čenich. Velikostně samec dorůstá do délky až 1,6 metrů, a váží až 90 kg. Ve vzpřímeném postoji ale může mít i něco přes dva metry. Samice jsou drobnější se svou délkou pod 1,1 metru a s průměrnou hmotností asi 30 kg.
Ocas máme svalnatý a zhruba 1,2 m dlouhý, samice jej mají o něco kratší. Ocas slouží jako opora, pokud se chceme vztyčit na zadních nohách, dále jako kormidlo pro udržení rovnováhy a směru při skocích a také jako varovný nástroj, když jím bušíme do země v případě nebezpečí.
Naše nápadně dlouhé zadní končetiny se silnými svaly a vazy se pohybují současně (nemůžeme tedy chodit, ale jen skákat). Dosahujeme rychlosti až 65 km za hodinu, vzácně 85 km/h, kdy délka jednoho skoku byla naměřena až na 12 metrů. Jsme schopni překonat překážky až 3 metry vysoké.
Jsme je aktivní převážně v noci, a přes den zůstáváme ukrytí ve stínu stromů či keřů, kde si vyhrabeme mělké "lože“. Během nejteplejšího období se prakticky nepohybujeme. K ochlazování nám přispívají cévy, které máme pod kůží na téměř holých předních tlapách. V případě velkých veder pak natahujeme přední končetiny před sebe, případně s nimi pohybujeme, a tak se zbavujeme nadbytečného tepla. Pro zvýšení efektu ochlazení si ještě namáčíme tlapky slinami. Přední nohy máme krátké s pěti prsty s ostrými drápy. Přidržujeme si jimi potravu, čistíme srst a také boxujeme při vzájemných soubojích.
Jsme i schopnými plavci, a tak v případě nebezpečí, kdy nás pronásleduje predátor, utíkáme i do vody. Pokud nás tam predátor pronásleduje, jsme schopni jej předníma nohama přidržet pod vodou, a tak ho utopit.
Souboje našich samců o vedoucí pozici určují, kdo bude mít přístup k samicím. Vůdčí samec stáda se totiž páří se všemi samicemi v tlupě. Ty jsou připraveny k páření po celý rok. Souboj má podobu boxerského zápasu, kdy naproti sobě stojí dva samci na zadních nohách a snaží se jeden druhému snížit rovnováhu tím, že do druhého buší předníma nohama. Souboj se může zostřit, když do sebe začnou i kopat zadníma nohama. Jedinou ranou zadních nohou s ostrými drápy je tento klokan schopen rozpárat člověku břicho, takže z důvodu ochrany během vzájemných soubojů mají samci na břiše obzvláště silnou kůži. Alfa samec, který souboj vyhraje, je nadále bojovný a udržuje sexuální chování až do doby, než je svržen jiným samcem. Samci, kteří souboj prohrají, se většinou straní a žijí o samotě.