Hasuv haj Multi-cache

O tom, že v Beskydech v průběhu let 1943-1945 fungovalo několik partyzánských a odbojových skupin, se všeobecně ví. Mezi nejznámější patří 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky, paradesantní výsadek Wolfram a paradesantní výsadek Clay-Eva. Partyzánské skupiny se pohybovaly především v hlubokých beskydských lesích, především v okolí Magurky, Kněhyně či Smrku, později se přesouvali do Hostýnských vrchů a dále. Zprvu nebyly tyto skupiny příliš početné, ale postupně se k nim přidávali další a další partyzáni a ke konci války měla například Brigáda Jana Žižky až několik stovek partyzánů. Na co se však zapomíná a o čem se v souvislosti s partyzány příliš nemluví je to, že by jejich existence nebyla možná bez vydatné pomoci místních obyvatel. Ti jim často poskytovali přístřeší a úkryt, zásobovali je jídlem, oblečením, informacemi a někdy i zbraněmi a střelivem.

Jakákoliv pomoc partyzánům byla samozřejmě německým režimem přísně zakázaná a trestána v převážné většině smrtí, často celých rodin. Místní obyvatelé tak nejen že nesmírně riskovali, ale zároveň neměli moc možností, jak se v případě odhalení bránit. Partyzáni mohli utéct či se přesunout jinam, ale místní obyvatelstvo bylo vydáno na milost četníkům a gestapu. Situace byla o to složitější, že pasekáři a chalupáři na odlehlých místech neměli mnohdy na vybranou, když k nim vpadla ozbrojená skupina partyzánů a vynucovala si pomoc silou. Především uprchlí sovětší zajatci si nebrali servítky.

Další temnou kapitolou protektorátních let je skutečnost, že mezi místním obyvatelstvem byla spousta kolaborantů a konfidentů, mnohdy byli nasazeni mezi samotnými partyzány a čile oznamovali, kdo partyzánům pomáhá. Navíc i samotní partyzáni, dopadení gestapem, které je podrobovalo krutému mučení, prozrazovali své podporovatele a kontakty ve snaze zachránit si vlastní kůži.

Němci se samozřejmě snažili s partyzány bojovat, ale přes jisté úspěchy se jim nedařilo partyzánské hnutí úplně zlikvidovat. Známá je největší protipartyzánská akce Tetřev, která probíhala od 16. do 22. listopadu 1944 na prostoru mezi Rožnovem pod Radhoštěm, Horní Bečvou, Starými Hamry, Frýdlantem nad Ostravicí, Čeladnou a Frenštátem pod Radhoštěm. Partyzánům se z obklíčeného území podařilo z větší části útect do Hostýnských Vrchů, ale hlavní střety mezi němci a partyzány se odehrávaly v okolí Prostřední Bečvy. Navzdory německému nasazení neměla operace valný efekt a tak se německá agrese obrátila proti civilnímu obyvatelstvu, které bylo pro ně snadnějším cílem. Veřejnými popravami a vypalováním celých statků a usedlostí se snažili obyvatele zastrašit a vynutit si na nich poslušnost. A právě do období akce Tetřev nás přivádí dva pomníky v údolí Kněhyně, které připomínají tragický osud místních obyvatel, kterým se pomoc partyzánům stala osudnou.

Pomník na 1. zastavení multikeše je věnovaný místnímu obchodníkovi se smíšeným zbožím, Oldřichu Šimurdovi, který měl svůj obchod hned vedle památníku v místě dnešního domu č. p. 301. Díky obchodu byl schopen obstarávat jídlo a oblečení a patřil společně s Čeňkem Divínem a Františkem Hašou k malé odbojové skupině, která podporovala partyzány na Kněhyni. Byl zatčen s většinou odbojové skupiny Františka Haši před vypuknutím akce Tetřev a po 14 dnech krutých výslechů oběšen na telefonním sloupu vedle svého obchodu. Pro výstrahu musel na místě viset 48 hodin a mít na prsou tabulku s nápisem: "Podporoval jsem partyzány".

Pomník na 2. zastavení multikeše je věnovaný učiteli místní školy v údolí Kněhyně, Františku Hašovi, a dále Čeňkovi Divínovi a Bedrichu Kubišovi. Haša s Divínem byli hlavní vůdcové místního odboje a podařilo se jim uniknout první vlně zatýkání. Společně s Dívinovou ženou Alžbětou a Františkem Kubišem se ukryli v porostu hluboko v údolí. Při akci Tetřev však byli obklíčeni, Haša se sám zastřelil, Divín s Kubišem byli zatčeni a se štěstím se podařilo uniknout pouze Alžbětě Divínové. Místu smrti Františka Haši se od té doby říká "Hašův háj". O celé události pojednává kapitola 9. Nesnadný život na valašských kopcích v knize Valašsko v područí hákového kříže:

"Dva hlavní vůdcové odboje, František Háša a Čeněk Divín, ale první úder gestapa přečkali. Divín se svou ženou se onoho dne, kdy se zatýkalo, vydal do kostela na Hutisku zkratkou přes Kopecké zadky a byli upozorněni na gestapácký zátah. Domů se tak už nevrátili a ukryli se spolu s Hášou a Bedřichem Kubišem v hustém lesním podrostu. Měli dvě pistole, granát a tři pušky, z toho dvě již vzpomínané karabiny se šesti náboji. Střídali se na hlídkách a ani nerozdělávali oheň. Byla zima, napadl sníh. Dvacátého listopadu se na horizontu objevila rojnice esesmanů. Čtyřčlenná skupinka se snažila uniknout, ale zjistila, že je obklíčena. Stáhla se do houští a připravila na boj. Háša sice začal pálit, ale přestřelka byla velice krátká. Podle partyzánské přísahy se měli všichni zastřelit, aby nepadli živí do rukou nepřítele a nemohli nic vyzradit. Bylo domluveno, že Háša zastřelí první Alžbětu a pak sebe. Při ústupu do nitra houštiny Bětka upadla a schoulila se pod přeražený smrček. František viděl, že se snaží přežít, a pochopil, že je slibu zproštěn. Pozdvihl k hlavě pistoli a o pár kroků dál se zastřelil. To už tady ale byli vojáci se psy a vrhli se na jeho mrtvolu a zbývající dva přeživší odbojáře, kteří se zastřelit nedokázali. Bětky ležící pod stromkem, z nějž na ni milosrdně spadla velká závěj sněhu, si Němci ani jejich psi nevšimli. Zázraky se dějí. Oběma svázaným zajatcům zuli boty a bosky je sněhem hnali údolím do Kněhyň. Vincenc Divín a Bedřich Kubiš byli popraveni gilotinou 13. března 1945 v Praze na Pankráci."

K nalezení keše stačí navštívit oba památníky a odpovědět na několik jednoduchých otázek. Tím získáte indicie, které vás po snadném výpočtu ke keši dovedou.

- ohrazený nízkou kamennou zídkou s kovovou brankou – pak E = 17

- ohrazený nízkým dřevěným plotem s dřevěnou brankou – pak E = 13

- není nijak ohrazený, kolem roste jen borůvčí – pak E = 28

- prázdné místo po dvou dřevěných lavičkách –pak F = 33

- informační ceduli s textem a fotografiemi – pak F = 55

- tři stometrové sekvoje – pak F = 27

- letopočet kdy byl pomník postavený – pak G = 9

- cedulka se jmény těch, co se o pomník zasloužili – pak G = 19

- nic víc než mech a kameny – pak G = 29

Finální schránku naleznete tak, že sečtete všechny nalezené indície a vydělíte indicií A. Vyjde vám desetinné číslo ve tvaru O, PQRSTUV... . Nyní již stačí jen dosadit do souřadnic a můžete vyrazit. Pokud vám vyjde více jak 1km daleko, asi jste počítali špatně.

U prvního památníku dole v údolí se dá na chvíli zastavit na okraji cesty napravo ve směru na Pustevny. Druhý památník je hluboko v lese, asi 1,5km od hlavní cesty, ale dá se téměř až k němu dojít po lesní cestě či dojet na horském kole. Auto tak nechte kousek za odbočkou u vodárny. Vodárna se momentálně přestavuje, tak parkujte prosím ohleduplně a neblokujte přístup ke stavbě.