Jarosovsky pivovar Traditional Geocache

Jarošovský pivovar

Vznik pivovaru v Jarošove se datuje do roku 1688, kdy byl založen meštany z Uheského Hradište poté, co roku 1681 mesto lehlo po požáru popelem.. V dochovaných písemnostech se uvádí, že pivovar znamenal pro mestskou pokladnici nejvetší zdroj príjmu ze všech mestských statku. Sto let žil pivovar svým bezproblémovým životem, pak se však objevily stížnosti správcu a sládka na opotrebené a vadné stroje, stejne tak na špatný stav ležáckých a transportních sudu. Nejvíce tvrdošíjnosti projevil ve svých požadavcích sládek Jan Buchta, který si navíc na magistráte stežoval na špatnou dodávku a kvalitu surovin. Dosáhl provedení tech nejnutnejších oprav, se kterými však nebyl spokojen a na jeho durazné požadavky opravy pokracovaly. Pivovar však postupne prestal vykazovat své puvodní výsledky a pro mesto prestal být atraktivním. Magistrát proto rozhodl o jeho pronájmu (r. 1814). Období, kdy šel podnik z ruky do ruky, pivovaru nijak neprospívalo. Vše došlo tak daleko, že se pro magistrát stal príteží a byl v roce 1869 prodán za 13 tisíc zlatých majiteli realit z Uherského Ostrohu Salomonu Braunovi. V tehdejší dobe mel povest moderního pivovaru, byl vybaven parním zarízením. K pivovaru patrila sladovna, palírna koralky, "šenkhouz" a doplnková výroba kvasnic pro mesto Uherské Hradište a okolí. K pivovaru byl pristaven byt pro sládka a mistra bednáre. Magistrát nevybral Jarošov pro postavení pivovaru náhodou. Vesnice mela pro to radu predpokladu. Patrila statku mesta Uherské Hradište a byla položena na pomerne dobre udržované komunikaci napajedelské silnice na úpatí výšiny Rovne, kde byly vydatné prameny pitné vody. V tesné blízkosti pivovaru tekla reka Morava, která se pro podnik stala levným zdrojem vody a ledu pro prumyslové úcely. Založení výrobny piva bylo také vítaným zdrojem nových pracovních príležitostí nejen pro místní ale i prespolní obcany. Hospodárská konjunktura s nástupem progresivního kapitalismu byla prícinou rozrustání Jarošova, který mel v roce 1880 pres osm set obyvatel. V té dobe patril Jarošov mezi velké obce.

Rodina Braunu vlastnila pivovar po tri generace a za dobu jejich rízení podniku si výroba vedla velmi dobre. Došlo k výstavbe nových budov a modernizaci zarízení (1880-1910). V roce 1900 bylo jarošovské pivo dokonce oceneno na Svetové výstave v Paríži zlatou medailí. Mezi konkurencí byl vysoko hodnocen i jarošovský slad, který mel na burze vždy o jeden švýcarský frank vyšší cenu, než tomu bylo u ostatních. To se samozrejme príznive projevovalo na rozširování síte odberatelu ze zahranicí. Vysoká kvalita piva, nízké výrobní náklady umožnovaly Braunum v konkurencním boji velkou prevahu. Vše došlo tak daleko, že kvuli jarošovskému pivovaru zkrachovala rada okolních podniku stejného zamerení (Hodonín, Malenovice, Napajedla). Braunové zkrachovalé pivovary odkupovali, výrobu v nich ale vždy zastavili. Pouze v prípade pivovaru Napajedla udelali výjimku a ponechali sladovnu až do roku 1931. Rozvoj zastavila až 1. svetová válka, kvuli níž byl pivovar docasne vyrazen z provozu. V objektu se sušila zelenina pro armádu, práci zde vykonávaly jen ženy. Pivo se varilo v omezeném množství a pouze pro válecný prumysl. Braunové vedli pivovar i po válce a dosáhli produkce piva v objemu 100 000 hl. Zaradili se tak mezi šest nejvetších pivovaru na Morave. V roce 1939 museli Braunovi opustit republiku pred Hitlerem a pivovar byl narychlo prodán Stoupalovu cukrovarnickému koncernu. Protektorátní úrad v roce 1940 vyhlásil kupní smlouvu za neplatnou a pivovar byl zkonfiskován jako židovský majetek. V dobe války pivovar vystavoval nejprve 7o , a pak 4o pivo, pro Slovensko jako cizí stát, 10o pivo. Pivovar následne zmenil nekolikrát majitele. Jedním z nich byl i - nemecký podnikatel Erich Blume, který financne podporoval nástup Hitlera k moci. Blume se po získání pivovaru prestehoval do vily Mayu ve Starém Meste. Za dobu svého pusobení v pivovaru provozy znacne zmodernizoval. Pred koncem války nechal nemecký vlastník pivovaru Blume vymontovat stežejní díly parních stroju a tím vyradil pivovar z provozu. Tyto díly se však ceským zamestnancum podarilo ukrýt, takže již 16.5.1945 mohla být obnovena výroba. Jelikož Nemci odvezli i suroviny, varilo se zpocátku z karamelizovaného cukru, který se dovážel z vybombardovaného cukrovaru v Breclavi. Ponejprv se vystavovalo 7o pivo, pozdeji se zacala varit 10o a poté i 12o . Na svátky se varilo 14o pivo a zkoušela se výroba 16o cerného piva Rochus. Pivovar prosperoval i v dalších letech (Hranici 200 000 hl prekrocil pivovar v roce 1960, 300 000 hl v roce 1967. V té dobe se vašk prekracovala výrobní kapaciat, což se nutne projevilo i na kvalite výrobku.napr. v letech 1987 - 1995 vykazoval objem výroby zhruba 320 000 hl), po roce 1989 však stále obtížneji konkuroval pivovarských kolosum.
Výrobky s etiketou jarošovského pivovaru se neprosadily jen díky své kvalite, ale i úspešné propagaci. Svuj díl úspechu si na vrub pripsala i písen Jarošovský pivovar, kterou za odmenu svým sponzorum napsala v roce 1994 skupina Argema. Klip k písni Jarošovský pivovar úspešne bodoval na rádiových vlnách i televizních hitparádách. Klip se zpevákem Jarkem Filgasem, rozšafne sedícím na bednách jarošovského moku znamenal pro pivovar nové obchodní kontrakty a pro Argemu odmenu ve forme piva s etiketou skupiny. To však již byly poslední úspešné roky pivovaru.

Jarošovský pivovar
"Léta jsem tam stál, stojí tam dál pivovar u cesty, každý ho znal, léta tam stál, stát bude tam dál, ten, kdo zná Jarošov, zná pivovar. Bíla pena, láhev orosená, chmelový nektar já znám, jen jsem to zkusil, jednou se napil, od tech dob žízen mám. Bída a hlad, kolem šel strach, když bylo piva dost, mohl ses smát, tri sta let stál, stát bude dál, ten, kdo zná Jarošov zná pivovar.
Bíla pena, láhev orosená, chmelový nektar já znám, jen jsem to zkusil, jednou se napil, od tech dob žízen mám.
sólo
Bíla pena, láhev orosená, chmelový nektar já znám, jen jsem to zkusil, jednou se napil, od tech dob žízen mám. Bíla pena, láhev orosená, chmelový nektar já znám, jen jsem to zkusil, jednou se napil, od tech dob žízen mám. Jarošovský pivovar"

Na vánoce 1995 pripravil pivovar nové tmavé pivo Solomon Braun. Mok byl plnenn výhradne do hnedých nevratných lahví o objemu 0,33 l opatrených novou etiketou na speciálním papíre. Pivo melo výraznejší karamelovou chut a jemnejší horkost. Do konce roku 1995 dodala firma na trh prvních 100 hl tohoto piva. Pivo s názvem Prvoligová jedenáctka bylo pripraveno jako dárek pro fotbalisty mužstva JOKO Uheské Hradište, kterí postoupili poprvé do první ligy. Pivo vzniklo ve spolupráci fotbalového klubu, pivovaru a mesta. Poprvé bylo predstaveno pri záverecném druholigovém utkání 10.6.1995. V lahvích se dostalo do prodeje na uherskohradištských pivních slavnostech v cervenci 1995. Prodej Jarošova jako cásti Pivovaru a sodovkáren Brno a.s. schválila její mimorádná valná hromada v cervenci 1997 za úcasti vlastníku 84 % podniku. Zájemcu se sice objevilo hodne, ale jednání skoncila neúspechem. Pivovar mel v roce 1996 ztrátu 48 mil.Kc pri poklesu odbytu o 12 %. Na pokraji zániku se po nekolikaleté agonii octl pivovar v ríjnu 1997. Snaha najít ješte na poslední chvíli solventního kupce byla neúspešná, tak se poprvé ve více jak trísetleté historii tohoto pivovaru chystalo ukoncení varení piva v jeho prostorách. Neschopnost splácení úroku z úveru byl oznacen za jeden z duvodu, proc pivovar zkrachoval. Zánik pivovaru, který v poslední dobe spíše než samotné pivo proslavil hit místní skupiny Argema, brali místní lidé spíše s nostalgií. " Každý region musí mít svuj alespon malý pivovar. Jinak budeme pít všichni stejné pivo bez chuti," tvrdil Aleš Rihácek ze Starého Mesta. " Meli se soustredit na neco speciálního, jinak nemeli šanci," dodal Karel Krátký z Uherského Hradište. Behem peti let klesla výroba piva v pivovaru z 300 000 na pouhých 60 000 hl. Za poslední mesíce roku 1997 z pivovaru již odešlo ctyricet zamestnancu. Pivovar byl uzavren k 31.12.1997. Zustala sladovna, v budovách provozovala spolecnost Pivovary a sodovkárny Brno sklad pro své výrobky. Ze sto zamestnancu zustalo po 1.1.1998 ctyricet lidí.