1938 - LODSTVO Mystery Cache

Stručná historie

V květnu 1918 vzniká ve Vladivostoku Námořní oddíl československých legií. A právě zde se začíná psát historie válečného loďstva. Ze začátku byly ve výzbroji dva parníky Smelčak a Naděžnyj. K nim se na počátku roku 1920 přidal ještě torpédoborec Streljok a nákladní loď Dobrovolec. Tyto lodě plnily různorodé služební úkoly. Poslední legionářský transport do Československa opustil Vladivostok 3.září 1920 a po návratu do vlasti byl tento oddíl zrušen.

Za oficiální vznik válečného námořnictva je ale považován listopad 1918, kdy společně se vznikem Ministerstva národní obrany vzniká také Velitelství námořních sil. Jako první útvar mu podléhal „Námořní prapor“, urychleně zformovaný z bývalých příslušníků rakousko-uherského námořnictva a dvě baterie „námořního pobřežního dělostřelectva“. Tyto útvary zasáhly do bojů o hranice s Maďarskem. V roce 1919, kdy bylo uzavřeno příměří, bylo rozhodnuto o reorganizaci námořních oddílů. Vzniknout měly oddíly dva. Oddíl československého válečného loďstva pro Labe se základnou v Litoměřicích a Oddíl československého válečného loďstva pro Dunaj se základnou v Bratislavě. Výzbroj nově vznikajících oddílů byla v roce 1920 velmi špatná, protože jediná plavidla, která byla k dispozici, byla ta, které nechalo v Litoměřické loděnici zadat do výroby Rakousko-Uhersko. Jednalo se o dva dělové čluny, dva strážní čluny, šest vlečných člunů a dva spojovací čluny. Všechna tato plavidla byla v průběhu roku 1920 převezena na Dunaj a nouzově vybavena výzbrojí. Litoměřický útvar zůstal bez plavidel a k 1. lednu 1922 byl začleněn do ženijního vojska a zrušen. Dunajský oddíl byl k 1. lednu 1922 přejmenován na Vodní oddíl a také včleněn pod ženijní vojsko jako samostatná speciální jednotka pro operace na velké řece. Konečnou organizační strukturu platnou až do zániku první republiky v roce 1939 získal oddíl v roce 1934, kdy byl reorganizován a přejmenován na Říční prapor. Nástupnický stát ČSR na Dunaji, Slovenská republika, vlastní lodní útvar nezřídila a modernější plavidla byla v květnu 1939 předána Německu.

Plavidla

Po skončení první světové války zůstala na Dunaji v Budapešti flotila vojenských plavidel po Rakousku-Uhersku. V dubnu 1920 byla plavidla rozdělena mezi podunajské státy, které o ně projevily zájem. Československá republika sice zpočátku zájem o bývalé rakousko-uherské lodě měla zájem, ale v důsledku přijetí francouzské koncepce obrany Dunaje francouzskou flotilou a podceňování významu říčních flotil, nakonec žádná plavidla neobdržela. Ta si rozdělila Jugoslávie, Maďarsko a Rakousko. Velkým problémem se ukázalo být Maďarsko, které se netajilo agresivním postojem vůči Československu a mělo na Dunaji největší flotilu. Vybudovat flotilu plavidel, která by se této síle vyrovnala, bylo velice finančně náročné. I tento fakt nakonec přispěl k rozhodnutí o obranné doktríně našeho loďstva na Dunaji. Hlavním úkolem bylo zablokování pohybu maďarských jednotek po Dunaji a přes něj za pomoci ukotvených min a aktivních nájezdů za cílem ničení pontonových mostů nepřítele. Trvalým pomocným úkolem bylo hlídkování a průzkum. I na takto redukované cíle  se ale nenašly finanční prostředky a tak dostala před bojovými plavidly prioritu plavidla a technika minová.

První nová plavidla obdrželo vojenské loďstvo od Ústecké loděnice díky tomu, že v ní zůstaly rozpracovány dřevěné čluny pro rakousko-uherské námořnictvo a počátkem dvacátých let byla jedinou větší loděnicí u nás. Od roku 1923 dodávala plavidla armádě také loděnice v Komárně, kterou si od státu pronajala Škoda Plzeň. Téměř nulové zkušenosti se stavbou lodí, ale způsobovaly opožděné dodávky a určité technické nedostatky.

Přehled lodí první republiky uvádí následující tabulka: 

HLÍDKOVĚ ČLUNY OMh 3, OMh 4, OMh 5

stavba loděnice Ústecká s.r.o.
zařazení do Služby 1924
vyřazení ze služby 1939
délka přes palubu 16,9 metru
šířka bez oděrek 2,8 metru
boční výška trupu 1,34 metru
maximální ponor 0,8 metru
maximální výtlak 24 tun
celkový strojní výkon 100 koní
maximální rychlost 20 km/h
posádka 1+8 mužů
motory 1xBM
stálá výzbroj 2x těžký kulomet vzor Š. 7/24

Hlídkové čluny OMh 3, OMh 4 a OMh 5 vznikly dostavbou tří zbývajících dřevěných člunů, rozestavěných ještě z doby války v Ústecké loděnici pro rakousko-uherské námořnictvo, která se protáhla do let 1923-1924. Důvodem mohlo být zajišťování výkonnějších motorů, než byly motory o výkonu 50 koní, pro tyto čluny původně určené. Byly stejného typu jako strážní čluny MS-5 a MS-6, dokončené již v roce 1920, ale do roku 1924 změněné na čluny minové OMm 33 a OMm 34. Tato změna zřejmě vyvolala nutnost zařazení rychlých hlídkových člunů do služby.

Dlouhé, poměrně štíhlé čluny s oblým dnem, vybavené jedním benzinovým motorem značky Škoda o výkonu 100 koní, odpovídaly dobře svému účelu. Nástavba s dolním okrajem a čelem ze silnějšího plechu kryla původně jen přední kajutu a strojovnu, a byla ponechána jen u člunu číslo 5. U člunů číslo 3 a 4 byla dodatečně doplněna uzavřenou kormidelnou a vysokou nástavbou na zádi, bez okének. Za ní zůstal otevřený kokpit. U OMh 3 byl výfuk vyveden nad nástavbu komínkem. Výzbroj tvořily dva těžké kulomety vzor Š. 7/24, z nichž jeden mohl být uchycen do čelního průlezu nástavby, druhý do kokpitu. K výzbroji patřil silný světlomet o průměru 35 centimetrů na střeše kormidelny.

HLÍDKOVÁ LOĎ PRESIDENT MASARYK

stavba loděnice Škodovy Závody Komárno
zařazení do služby srpen 1932
vyřazení ze služby 1939 Německu
celková délka 50 metrů
délka přes palubu 47,5 metru
šířka bez oděrek 6 metrů
boční výška trupu 2,25 metru
ponor s 20 tunami nafty 1,07 metru
výtlak s 20 tunami nafty 214 tun
celkový strojní výkon 2300 koní
maximální rychlost 31 km/h
posádka 3 důstojníci, 3 rotmistři, 32 až 40 mužů
motory 2 parní turbíny
stálá výzbroj 4 děla vzor 30, ráže 66 milimetrů, čtyři těžké kulomety vzor Š. 7/24
miny 10x mina Z vzor 28 nebo vzor 32

Hlídková loď President Masaryk byla jedinou československou vojenskou lodí, která byla srovnatelná, případně i převyšovala svou velikostí, konstrukcí, výkonem a výzbrojí hlídkové lodě, kterými byly ve třicátých letech vyzbrojeny dunajské flotily Jugoslávie, Rumunska a Maďarska.

Stavba, započatá podle projektu Škodových Závodů v loděnici v Komárně v srpnu 1929, se v důsledku řady problémů protáhla až do srpna 1932. K jejich odstranění a ke zvýšení rychlosti musela být loď dvakrát vytažena na souš. Výkon turbín byl zvýšen z 1800 koní na 2300 koní, byly dány nové vrtule, demontována řada palubních zařízení, místo jednoho komínu použity dva aj. K pohonu byly použity dvě turbíny značky Škoda o výkonu až po 1150 koních, pracující s parou o tlaku 14 atmosfér, kterou dodávaly dva vodotrubnaté kotle značky Škoda, systému Yarrow s naftovým topením, o výhřevné ploše po 130 m2. Zásoba nafty 28 tun byla postačující na 23 hodin plavby plným výkonem.

Výzbroj tvořily dva dvojité kanony vzor 30, ráže 66mm/L 35, ve věžích z pancéřového plechu tloušťky 10 milimetrů a čtyři těžké kulomety vzor Š. 7/24, ráže 7 ,92 milimetru, umístěné po dvou se samostatným ovládáním ve věžích z pancéřového plechu tloušťky 10 milimetrů, 10 závěrných min, otočný dálkoměr na velitelské věži a světlomet o průměru 90 centimetrů. Pancéřování bylo následující. Velitelská věž tloušťky 10 milimetrů, boky do hloubky 150 milimetrů pod vodotrysku pět milimetrů, paluba pět milimetrů. Po převzetí armádou v srpnu 1932 byla hlídková loď ještě upravována, např. koncem roku 1934 byly nahrazeny dva stěžně nesoucí antény jedním stěžněm dřevěným a později jedním z páru trubek. Loď byla v květnu 1939 předána Německu a sloužila během války v německé dunajské flotile pod jménem Bechelaren. Byla na ní provedena řada změn. Především výměna turbín dieselovými motory o výkonu po 900 koní firmy MWM, a v důsledku toho odstranění kotlů a komínů, prodloužení zádě o půl metru, náhrada jednoho kormidla kormidly dvěma a podstatně zesílena protiletadlová výzbroj. V únoru 1945 došlo ještě k nahrazení dělových věží s děly ráže 66 milimetrů po jednom děle ráže 88 milimetrů na přídi i zádi v polouzavřených věžích. Koncem roku 1947 byla loď vrácena americkou okupační správou bez výzbroje, ale v pojízdném stavu Československu. Do výzbroje československé armády již ale nebyla zařazena. V letech 1955 až 1978 byl její trup používán v komárenské loděnici jako pracovní a skladový ponton a pak byl sešrotován.

PANCÉŘOVÁ MINONOSKA OMm 35

Stavba loděnice Škodovy Závody Komárno
zařazení do služby říjen 1938
vyřazení ze služby 1939 Německu
celková délka 31 metrů
délka přes palubu 28 metrů
šířka bez oděrek 4,16 metru
boční výška trupu 1,62 metru
maximální ponor 0,92 metru
maximální výtlak asi 60 tun
celkový Strojní výkon 900 koní
motory 2xDM
stálá výzbroj 4×těžký kulomet vzor 37
miny 18× Z vzor 28 nebo 22x Z vzor 32

Jedinou koncepčně moderní vojenskou lodí armády první Československé republiky byla pancéřová minonoska OMm 35, dodaná od Škodových závodů Komárno v říjnu 1938. Druhá stejná minonoska, která měla mít označení OMm 36, byla dokončena až po rozpadu ČSR v létě 1939 již pro německou armádu. Minonoska s ocelovým tělesem s plochým dnem, se zvýšenou přídí, v níž byly kajuty pro posádku, a zádí S tunely pro dvě vrtule, byla opatřena velitelskou věží z pancéřového šestimilimetrového plechu. Na věži byla otočná pancéřová věž tloušťky 48 milimetrů Se dvěma těžkými kulomety vzor 37. Na zádi ležel depot na dvě řady min zavěšených na transportní kolejnice, na které navazoval pár Záďových vykládacích lyžin. Další těžký kulomet vzor 37 byly v zadním čele krytu depotu a na zadní palubě. Výstroj doplňovalo vlečné zařízení, přední kotva na čnělce, dva světlomety, zamlžovací zařízení atd. K pohonu byly použity dva dieselové motory značky Sulzer, s dvanácti válci do V, o výkonu po 450 koních, S napojenými vratnými skříněmi. Po převzetí minonosek Německem byly Zařazeny do německé dunajské flotily, pod označením FM-l a FM-Ž, ale již v roce 1940 byly prodány Rumunsku. Po kapitulaci rumunské Dunajské divize 26. Srpna 1944 musely být předány Sovětské dunajské flotile.

O keši

Vyluštění souřadnic keše nebude zas tak těžké. Souřadnice dostanete vyluštěním jednoduché námořní šifry. O něco težší bude odlovit samotnou keš. Když už je keš věnovaná loďstvu, nebude od věci se trochu namočit. Do jaké míry už nechám na vás. Keš se nachází pod vodou, takže po ledu to tentokrát nepůjde.