Obec Michalovice je v historických pramenech poprvé pripomínána v roce 1720 na Müllerove mape Cech. Pomerne pozdní zmínka však
nijak nesvedcí o stárí vsi. Zachované ctvercové okénko gotického typu v budove bývalého hostince je dukazem o existenci vsi
prinejmenším v polovine druhého tisíciletí našeho letopoctu. Kotlina mezi Radobýlem a Plešivcem, kde jsou i Michalovice, byla
kontinuálne osídlena a kultivována již od eneolitu. Kotlina také patrila k zázemí velkého hradište z mladší doby bronzové,
zajímající polohu na tzv. Tríkrížovém vrchu u Velkých Žernosek a zvaného „Hrádek“. Michalovice jsou vlastivednou literaturou
charakterizovány jako horská vinarská a ovocnárská ves. Skládá se z vlastní osady, z Horních Michalovic a Trídomí. Vinice
jsou zde dodnes. K rozšírenému druhu pestovaného ovoce patrí merunky.
V roce 1720, kdy se Michalovice poprvé pripomínají, náležela ves k decínskému panství hrabat, pozdeji knížat z Thun-Hohensteinu.
Thunové koupili decínské panství v roce 1628 od saského rodu rytíru z Bünau.V minulosti byl znám název obce v nemeckém jazyce –
Michelsberg. Nepochybne byl soubežne užíván i ceský název Michalovice. Etymologický výklad významu názvu obce hovorí o dvou
možných výkladech. Michalovice jako ves lidí Michalových a Michelsberg jako Michalova hora. Dle krestanské hagiografie je sv.
Michael archandelem. Je chápán jako vudce nebeského vojska, ochránce proti mocnostem zla. Zobrazován je vetšinou jako
okrídlený rytír ( andel ) ve zbroji s kopím nebo mecem a štítem, premáhající dábla v podobe draka. Nekdy je mec plamenný.
Thun-Hohensteinové puvodem z Tyrolska používali, v dobe kdy se usadili v Cechách, znaku ve složitém ctvrceném štíte se
stredním štítkem. Jejich puvodním rodovým znakem, z kterého jsou odvozeny i thunovské rodové barvy modrá a zelená, byl
modrý štít se zlatým kosmým brevnem.
Obec Malíc první zmínka o obci se objevuje v roce 1276 v prídomku šlechtice Bojslava z Malic (Malíce) jako svedka na listine z
15.cervence 1276 jednací o výmene vsi Veselé (viz Libochovany). Pak se prameny na dlouhou dobu odmlcují. Teprve v roce 1413 se
ves pripomíná jako majetek Krištana z Vinné a ze Žernosek. Tento straník Jana Žižky byl zrejme významným válecníkem, protože je
jmenován na cestném míste v tzv. Žižkove vojenském rádu. Rod na Vinné, tvrzi a vsi nedaleko Ploskovic, zrejme vymrel
Krištanovým synem Krištánkem v roce 1456. O Malíc se delilo nekolik majitelu a vlastnické vztahy nejsou zcela zrejmé. V
polovine 15. století patrila cást vsi Malíce, spolu s Mirejovicemi a Hlinnou ke statku hradu Kamýku. V roce 1468 prevzal
panství i s hradem Petr Kamýcký ze Lstibore. Jeho potomci drželi pozdeji i Velké Žernoseky a Libochovany. Úspešne zde
hospodarili až do doby po Bílé hore. Jan Jirí Kamýcký ze Lstibore, pred tím než pro víru opustil zemi, prodal v roce 1628
Kamýk Hermanovi Cernínovi z Chudenic. Prodejní smlouva uvádí, že byl prodán "starý zámek Kamýk recený a pod ním tvrz též Kamýk,
se staveními, sklepy, starým pivovarem, ovcínem, poplužním dvorem, vesnice Kamýk, Mirevice (Mirejovice), Repnice, díly v
Malíci, Babíne, Hlinné, vcetne lesu, ovocných sadu a vinic". Po Cernínove smrti v roce 1651 pripadl Kamýk vdove Sylvii
Katerine hrabence z Caretta a Millesima. Ta spojila kamýcký statek s panstvím Lovosice a vdala se podruhé za Leopolda Viléma
markrabete z Baden-Baden. Pro príští století se stali majitelé príslušníci rodu bádenského. V roce 1783 koupil Lovosice s
Kamýkem Josef Kníže ze Schwarzenbergu. Již od dob Kamýckých ze Lstibore byla obec Malíc rozdelena. V roce 1554 se její díl
pripomíná jako soucást panství Decín. Decínští Vartenberkové meli vztah k Litomericku velice blízký jako držitelé vsi Zásady s
kostelem sv. Vojtecha (dnes predmestí Litomeric). Ovšem v roce 1554 drželi Decín rytíri z Bünau, puvodem ze Saska. Od
Bünauských koupili Decín v roce 1628 hrabata z Thun-Hohensteinu, kterí se zde usadili a vlastnili panství až do ruku 1945.
Když je v roce 1787 popisováno príslušenství statku litomerického probošta Týnec u Úšteka, také zvaný Starý Týnec,
je zmínena ves Malíc jako jeho soucást s tím, že díl patrí ke Kamýku (Schwarzeberg) a cást k Decínu (Thun-Hohenstein).
V roce 1890 tvorilo obec Malíc 82 domu a 327 obyvatel. Staletí obhospodarované vinice na katastru obce patrily ješte na
konci 19. století k hlavnímu zdroji obživy. Nejvetší pocet obyvatel byl zaznamenán v roce 1910 a to 522 v 82 domech. Nejvetší
pocet domu pak v roce 1930 a to 97 s poctem obyvatel 464. Prvním ze šlechtických držitelu Malíce, u kterého lze zjistit
užívání znaku, byl Krištan z Vinné a ze Žernosek. Jeho pecet pochází z roku 1346. Jak bylo v té dobe obvyklé, tak v peceti
nekdy býval zobrazen pouze klenot a nikoliv štít se znamením. To je prípad peceti Krištanovy. Ten mel v pecetním poli:
"klobouk se strechou k nemu ohnutou a po jeho stranách krídla". Barvy známy nejsou. Vesnický erb je možné zakoupit na
malícské radnici...
A ted k samotné keši je to naše první keška tak doufáme, že se bude líbit. Prístup k kešce muže být z obce Malíc, Malíc (knobložka), a nebo z Michalovic. Kešku naleznete na druhém kopci . Autem se dá zajet skoro ke kešce u prvního kopce je takový plácek tam se dá zaparkovat vaše geovozidlo :)
Uyrqrwgr cbq abunzn úginel ir fxnypr ir gineh cífzrar I. Xršxn araí an chibqaíz zífgr wr cerfhahgn b arpb aížr cbq fxnyxh :) ppn 2-3 zrgel cbq iepubyrz :)