JEHLIČNATÁ (ŠIŠKONOSNÁ)

JEHLIČNANY

PROSTĚ NĚCO, CO TŘEBA POTĚŠÍ, KDYŽ SI ČLOVĚK PŘEČTE

Co jsou to ty jehličnany?

JEHLIČNANY - PINOPSIDA

• Jsou to rostliny (plantae)  -  dřeviny ( tedy rostliny se zdřevnatělou nadzemní částí těla) z třídy nahosemenných (Pinophyta). Také se jim říká konifery =šiškonoši (conus=šiška).
• Jehličnany se dělí do osmi řádů, padesáti čeledí a v nich se větví do 650 druhů.
•  Na  veřejném území ČR rozlišujeme tři řády (třídy) - ostatní řády se vyskytují zpravidla pouze v dendrologických zahradách:

• borovicotvaré  ( Pinales)
  •  s čeledí borovicovité (Pinaceae):
    • Borovice (Pinus)
    • Jedle (Abies)
    • Modřín (Larix)
    • Smrk (Picea)
    • Douglaska (Pseudotsuga)
    • Jedlovec (Tsuga)
• cypřišotvaré – (Capressales)
  •  s čeledí tisovcovité ( Taxodiaceae)
    • Metasekvoje (Metasequoia)
    • Tisovec dvouřadý (Taxodium distichum)
    • Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens) – výskyt v USA – významná velikostí.
  •  cypřišovité (Cupressaceae),
    • Jalovec (Juniperus)
    • Cypřišek (Chamaecyparis)
    • Zerav (Thuja)
    • Zeravec (Platycladus)
• tisotvaré – (Taxales)
  •  s čeledí tisovité (Taxaceae)
    • Tis (Taxus).

Jsou to nejstarší stromy na našem šišoidu a objevují se již koncem karbonu v prvohorách. Jsou tedy starší než listnaté stromy, ale dominanci dnes již ve všech pásmech nemají. Jehličnanů (druhů), které se vyskytují na území ČR je dnes oproti původnímu výskytu méně.  Původní skladbu zde tvořily „jenom“  smrky (Picea), jedle (Abies) a borovice (Pinus), div se světe.  Modřín (Larix) a další druhy jehličnanů (Pinopsida) jsou tedy nepůvodní „imigranti“. Přesto mám modříny (nemám rád modřiny) rád.

Je to velice různorodá třída, jejíž většinu porostu tvoří stálozelené neopadavé stromy (na podzim neopadající), keře nebo liány.  Zpravidla jsou to rostliny statnějšího stromového vzrůstu, které nejsou náchylné na krátkodobý nedostatek vláhy.  Povrch kmene je kryt kůrou, která se u většiny zástupců časem mění v borku (vrstvu odumřelých druhotných krycích pletiv). Habit (celkový vzhled rostliny) nabývá tvarů kuželu, sloupce, převisu, kůlu, vejce i dalších jejích kombinací. Patrné rozdíly u jednotlivých druhů můžeme pozorovat také v rozložení větévek druhého a třetího řádu, tedy větévek, které přímo nenasedají na kmen stromu.

„Listy“ jehličnanů tvoří jehlice, ale najdeme mezi jehličnany také šupinové listy a to především u zástupců rodu zerav (Thuja). Délek jehlic je přehršel a nejdelší v ČR je Borovice těžká (Pinus palustris), která dorůstá až do 26 cm. Pro srovnání se světem jsme na tom docela dobře, protože nejdelší jehlici má Borovice bahenní (Pinus palustris) a ta má až 38 cm. Jehlice u většiny zástupců jehličnanů stojí na větévce samostatně, pouze u borovice  rostou ve svazečcích a tím nám  relativně hravě umožní jejich rozlišení ((dvojjehličnaté – Borovice lesní (Pinus sylvestris), trojjehličnaté – Borovice těžká (Pinus ponderosa), pětijehličnaté – Borovice vejmutovka (Pinus strobus)). Existují však takové borovice, u kterých se nachází  i jiné kombinace zároveň a tou je třeba Borovice skalní (Pinus scopolorum).  Jehličnany vyměňují jehlice během roku postupně a život jednotlivých jehlic je okolo  4-5 let, ale jsou tu i výjimky a existují tu i takové jehličnany, které mění jehlice až po deseti letech.

Jehličnaté rostliny jsou většinou jednodomé, jedna rostlina má samčí i samičí rozmnožovací orgány nejčastěji ve tvaru šištic (strobilus). Jsou to rostliny nahosemenné = nemají květy. Jejich vajíčka nejsou skryta v květech, ale jsou volně přístupná za šupinami samčích šištic.

Výhodou jehličnanů je ten fakt, že se oproti „listnáčům“ ve vánku a větru tolik nepohybují a jejich tvary jsou pravidelné. Jsou tedy více „větruodolné“.

• Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens)                              -až 2.000 let                       až 112 m
• Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii)                            -až 1.000 let                       až 80 m
• Tisovec dvouřadý  (Taxodium distichum)                                  -až 750 let                           až 50 m
• Smrk ztepilý (Picea abys)                                                       -až 650 let                           až 50 m
• Modřín opadavý (Larix decidua)                                               -až 530 let                           až 50 m
• Jedle bělokorá (Abies alba)                                                     -až 500 let                           až 65 m
• Borovice vejmutovka (Pinus strobus)                                       -až 450 let                           až 50 m
• Zerav (túje) západní (Thuja occidentalis)                                  -až 400 let                           až 20 m
• Borovice černá (Pinus nigra)                                                    -až 360 let                           až 30 m
• Borovice lesní (Pinus sylvestris)                                              -až 350 let                           až 45 m
• Cypřišek Lawsonův (Chamaecparis lawsoniana)                        -až 300 let                           až 50 m
• Smrk omorika (Picea omorika)                                                 -až 300 let                           až 30 m
• Tis červený (Taxus baccata)                                                    -až 300 let                           až 20 m
• Borovice kleč (Pinus mugo)                                                     -až 200 let                           až 4 m

Člověk by byl nakonec veden učinit jeden z možných závěrů, že čím mohutnější a vyšší strom, tím vyšší stáří. Ale tak to vypadá pouze jenom z porovnání těchto dvou faktorů a může být tedy zavádějící. Pravděpodobně nejstaršími jehličnatými stromy jsou štětinaté borovice v Kalifornii, které mají okolo 5.000 let, ale ve hře jsou také borovice Huon pines v Tasmánií. Tvrdívalo se, že nejstaršímu stromu na světě je skoro 11.800 let, ale je to bohužel jenom keř  druhu Larrea tridentata,  ktrému se také říká „kreozolový keř“.

• Jehličnany bychom si mohli také rozdělit podle tvrdosti. Nejtvrdším stromem a zároveň  jehličnanem  je v ČR Tis červený, který má ještě i více primátů.  Dřeviny dělíme do třech základních skupin podle tvrdosti – měkká, středně tvrdá a tvrdá, ale to až příště.
• A na závěr ještě jednu charakteristiku a to podíl porostní plochy ČR jehličnany, kterých je 74,5% z celku.
  • Smrk ztepilý – 52,4%,
  • Borovice lesní – 17%,
  • Modřín opadavý – 3,9%,
  • Jedle bělokorá – 1%,
  • ostatní jehličnany 0,2%.
• Na úplný závěr bych snad měl zmínit, že jeden strom je přeci jenom ještě něčím mimořádnější. Pro mě je mimořádnější Jalovec (Juniperus), protože maso, které v závěrečném procesu uzení prošlo dýmem tohoto „aromatika“ je naprosto kosmické.

PROSÍM, UZAVÍREJTE VRCHNÍ ČÁST KEŠKY, ABY DO NÍ NETEKLO.

KEŠ MŮŽE JÍT UZAVÍRAT / OTEVÍRAT TROCHU OBTÍŽNĚJI, POČÍTEJTE S TÍM, NENÍ TO VADA KEŠKY. V OBVODU SE NACHÁZÍ GUMOVÉ TĚSNĚNÍ. KEŠ SAMOTNÁ JE PŘIPEVNĚNA DOSTATEČNĚ PEVNĚ A SNESE I OTEVÍRÁNÍ TŘEBA KLACKEM.

KOMU SE TO NEPOVEDE, RÁD UZNÁM FOTOLOG.

______________________________________________________________________________________________

28.3.2021 - VLOŽENO ZCELA NOVÉ PROVEDENÍ
13.4.2023 - PROVEDENA ÚDRŽBA - VYSUŠENA, OTŘENA A JE OK 

Tato keš je součástí projektu PARDUBICKÝ MATRIX.