Na výchozích souřadnicích se keška NENACHÁZÍ !
ČAJ:
Čaj - ( z výslovnosti čínského 茶 – čcha v mandarínském a kantonském dialektu ) je kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě. Pro samotné lístky se také užívá název čaj. Označení čaj se běžně užívá i pro jiné nálevy – pro zápary a odvary různých jiných rostlin ( například tzv. ovocné čaje, bylinné čaje nebo šípkový čaj ), které se také někdy označují jako nečaje. Čaj má vedle povzbuzujících účinků v mnoha případech díky látkám v něm obsaženým i blahodárný vliv na organismus.
Čaj vzniká zpracováním listů čajovníku. Z botanického hlediska je čajovník stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15, výjimečně až 30 metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu.
Přirozeně čajovník rostl v jihovýchodní Asii při hranicích Číny a Indie. Jako kulturní rostlina se ale pěstuje na mnoha místech s příhodnými podmínkami, mezi známé čaj produkující země patří Indie, Pákistán, Írán, Srí Lanka, Čínská republika, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, Argentina a Keňa. Nejlépe se mu daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, dobře roste na kyselých půdách od hladiny moře až do nadmořských výšek okolo 2500 metrů.
Listy čajovníku jsou dlouhé od 3 do 25 centimetrů a široké mezi 1 - 10 centimetry, dospělé listy jsou tlusté, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem. Čajové lístky se většinou sbírají několikrát do roka, v některých oblastech prakticky celý rok. Lístky se sbírají podle takzvaných sběrových formulí, které určují, kterou část výhonku uštípnout. Obvykle jsou cennější mladší menší lístky u špičky výhonku a pupen. Čaj obsahuje kofein, známý také jako tein.
V Evropě se čaj původně pil jako lék.
Čaje rozdělujeme dle způsobu zpracování do čtyř základních skupin:
A/ Čaje bílé (bai cha) – dochází zde k jemné oxidaci, probíhající během "zavadání", čaj je následně sušen. Lístky jsou lehce nahnědlé v místech, kde proběhla oxidace, části listu zůstávají zelené. Jde většinou o mladé lístky. Někdy se keře pěstují i zastíněné, aby se omezilo množství chlorofylu v listech.
B/ Čaje zelené (lu cha) – prochází minimální oxidací v době mezi utržením a zpracováním. Enzymy způsobující oxidaci zničí se dmychajícím teplem, užívá se též sušení na pánvích nebo napařování. Zpracování je ukončeno do 48 hodin od sběru. Lístky si uchovávají svěží zeleň.
C/ Čaje polozelené (též oolongy, modrozelené, žlutozelené nebo dokonce modré) (烏龍茶) – lístky procházejí oxidací, která je však v různých fázích přerušena (přechod mezi zelenými a červenými či černými čaji). Tyto lístky jsou hnědé, s lehkým zeleným odstínem. Sběr lístků na jeho výrobu musí proběhnout v okamžiku jejich plné zralosti, aby čajový odvar získal svou pověstnou vyváženou chuť.
D/ Čaje černé (též červené čaje, pokud se jedná o camelia sinnensis – čínský čajovník) – lístky se mechanicky naruší, oxidace probíhá za teploty okolo 30 °C a velice vysoké vlhkosti. Získáváme lístek ne plně oxidovaný, tedy na pohled hnědý až černý. Zpracováno s malým přispěním přírody bývá zpravidla do týdne ale i za delší dobu. Velmi výrazný rozdíl je ještě mezi ortodoxním zpracováním a plně průmyslovou výrobou metodou CTC (Crush, Tear, Curl), kterou vzniká nadrcený substrát vhodný do čajových pytlíků.
Ve střední Evropě (a „západní civilizaci“ obecně) je historicky nejoblíbenější právě čaj černý. Velmi oblíbené jsou i exotické „čaje“ jako je jihoamerické maté nebo lapacho, jihoafrický rooibos a honeybush nebo jiné bylinné čaje. Označení čaj zde ale není přesné, protože se tyto tzv. "bylinné čaje" nevyrábí z čajovníku. Zvláště u ručně zpracovaných čajů existuje množství dalších nuancí, například ve způsobu svinování lístků (asi nejznámějším příkladem je svinutí do pevných kuliček – perel – např. u čaje „Gunpowder“).
Existuje řada způsobů zpracování, které do uvedených kategorií příliš nezapadají. Z těch známějších to jsou:
E/ Pu-erh (tmavý čaj) (hei cha): Popisuje se jako „dvojnásobně fermentovaný“, u „druhé fermentace“ už ale jde jen o působení mikroorganismů. Dříve bylo toto dosaženo až několikaletým zráním v zemi. Opětovná neboli tzv. "druhá fermentace" dává čaji jeho typickou tmavou barvu.
F/ Žlutý čaj (黄茶): Stejně jako u zeleného čaje jsou enzymy způsobující oxidaci zničeny teplem. Poté se však nesuší rychle, nýbrž pozvolna v silných vrstvách. Bývá zvykem v zemích s čajovou kulturou, že dobrý soused má vždy pro přítele připraven šálek tohoto výborného čaje.
G/ Kukicha: Sjednat si schůzku u tohoto čaje, to je záležitost pro labužníky. Jde totiž o řapíkový čaj, vedlejší produkt při výrobě japonského práškového čaje Matcha.
H/ Hojicha: Japonský čajový produkt, vzniká též pražením řapíků. I tento čaj si zaslouží usmívajícího smajlíka.
I/Díky různým experimentům a shodě náhod vaříme dnes i čaj Lapsang souchong (Zheng shang xiao zhong neboli pravá malá horská odrůda). Tento černý čaj sušený nad pálícím se borovým dřívím, získává specifické kouřové aroma. (U Lapsangů pochybné kvality je však černý čaj zakouřen dodatečně a aroma je spíše dehtové.)
Mezi speciální čaje se řadí též Tea Rize (Çay): Tento čaj se vyrábí v turecké provincii Rize.
Čaj o páté:
Zvyk pít čaj o páté (tzn. v pět hodin odpoledne) vznikl ve Francii, ačkoliv je přisuzován Anglii, která ho od Francouzů pouze převzala. Jako čaje o páté se v Československu za socialismu označovala setkávání mládeže (hovorově mejdany, sleziny apod.) v tento čas, kde se nepil alkohol, ale čaj (alkohol se samozřejmě pil, ale oficiálně se o tom nemluvilo).
Zdroj: Wikipedia
Jak na kešku ?
UVIDÍME, JAK POZORNĚ JSTE ČETLI LISTING...pokud pozorně, nebude odhalení souřadnic nic těžkého...takže..........JDEME NA TO ?
N = 50° 3A. BCD' a E 013° EF. GHI'. Číselný součet vypočtených souřadnic = 61.
Příjemný lov !