Vrcholu Klokočí místní lidé říkají Červenčica. Kousek od něj se střetává několik tras:
Turistická modrá - hřebenovka po Vizovických vrších
Naučná stezka Vizovické prameny
Cyklotrasa (pouze doporučená - neznačená)
Žlutá naučná stezka žokeje Váni
Posledně jmenovaná stezka má díky pověsti o zlatu opravdu trefnou barvu.
Trasa začíná v centru obce Slopné u autobusové zastávky. Vede pak kolem školy a kostela nad obec.
Po téměř dvou kilometrech se dostanete do lesního úseku, po dalších asi 350m v lese začíná oblast označovaná jako Rudovka.
Žlutá pak pokračuje přes hřeben dolů a v lokalitě Trvajka se střetává s naučnou stezkou Vizovické prameny, která končí ve Vizovicích u Sokolovny.
Stezku používali už za dávných časů pošťáci, kteří místním nosili drobné balíky a dopisy a zpět zase nosili máslo a další zemědělské výrobky. Do Vizovic chodili i místní lidé, když potřebovali do Vizovic třeba k lékaři.
„A dokonce i slopenský rodák žokej Váňa mi jednou prozradil, že i on sám tudy občas chodíval do Vizovic na pivo. Proto mě napadlo, že na této trase uděláme stezku a pojmenujeme ji po Váňovi. Tímto chceme dát najevo, že si vážíme svých úspěšných rodáků," vysvětlil předseda Klubu českých turistů Vizovice Miloslav Vítek. Právě v jeho hlavě se zrodil nápad vybudovat v obci novou turistickou stezku.
V sobotu 28.7.2012 si trasa odbyla premiéru za účasti šesti desítek milovníků turistiky. Toho času trasu vedou mapy Shocart, nikoliv však turistické mapy portálu Seznam.
V Rudovce, jak sám název napovídá, se dolovala ruda.
Do podzemních prostor vedl ještě ve třicátých letech vlez, který je nyní zcela zakryt.
Knihy Luhačovické Zálesí Antonína Václavíka a Dějiny a paměti Vizovic od Josefa Čižmáře (vydány 1930 a 1938) uvádějí historku takto:
Ve slopenských horách jsou v jednom místě hluboké díry do země, v nichž prý zlatá ruda ve velikém množství se nachází.
Jednou se vypravilo k milým „rudovým jamám“ několik chudobných lidí ze Slopného a spustili do té nejhlubší po provazu dvanáctiletého synka, aby tam té rudy nabral.
Ale synek už jim nedal znamení, aby ho vytáhli. Potkal tam černokněžníka a jel s ním po vodě do Prahy, tam mu nacpal černokněžník do rukávu od halenky mnoho dukátů a poslal ho k jedné vdově na noc.
Vdova měla dceru v jeho letech, a když viděla, jak je synek od zlata těžký, pravila mu, aby u nich býval. Synek tam zůstal.
Po několika letech pojal vdovinu dceru za manželku, koupil si hospodu a teprve psal rodičům do Slopného, aby přijeli za ním do Prahy.
Vizovský Zblavec chodíval touto cestou do slopenských hor. Sloužil u Strassmanna a pálíval salajku.
Ten člověk chodil každého večera s prázdným měchem do hor a skoro ráno s plným měchem rudy z hor.
Potkal-li ho kdo a ptal-li se, co nese, říkal, „že trochu hlíny“. Všeteční lidé jej nepozorovaně následovali a viděli, že se Zblavec do „jam rudových“ nespouštěl, nýbrž říkal pouze „zemský kľůč“ a země se mu sama otevřela.
Ale Zblavec nechodil na rudu pro sebe, nýbrž pro Strassmanna. Tento zbohatl, kdežto onen ostal chudobným jak býval.
Tato pověst podnítila kováře Beňka z Loučky, aby začal kolem roku 1934 v Rudovce pátrat a žádal nového majitele lesa, Lesní družstvo, o povolení těžit.
Povolení nedostal, ale údajně tam pátral i v noci.
