Jak na keš?
Jeden z nejvýznamnějších parků Židenic, přírodní památka s bohatou historií, památník Josefa Hybeše, bývalá pozorovatelna i sportoviště. To vše naleznete na Bílé hoře, nebo jak říkáme (nejen) my Žideničáci — Bílendě...
...vzhledem k tomu, že však kopec nad Juliánovem nabízí i jeden z nejhezčích výhledů na Brno, projděte se nyní kolem dokola a právě podle výhledů určete finální souřadnice této kešky. Na každém ze čtyř zastavení se podívejte na jednu ze světových stran a určete, co vidíte. Počítejte vždy s jistou nepřesností ve směru, objekty by však měly být dostatečně výrazné, aby nemohlo dojít k mýlce.
Výhled na západ (N 49° 11.651 E 016° 39.564)
Kostel (vizuálně) mezi dvěma paneláky - N 49° 12.
Kostel (vizuálně) mezi dvěma komíny - N 49° 11.
Výhled na jih (N 49° 11.595 E 016° 39.678)
Cihlový komín - .696
Cihlový kostel - .936
Výhled na východ (N 49° 11.587 E 016° 39.735 nebo N 49° 11.592' E 16° 39.784')
Kaple (příp. nad porostem vyčuhující paneláky) - E 16° 38.
Skála (příp. nad porostem vyčuhující komíny) - E 16° 39.
Výhled na sever (N 49° 11.660' E 16° 39.771')
Vysílač - .576
Kostel - .845
Keš naleznete v samotném lesoparku Bílá hora. Pokud vám souřadnice ukazují výrazně mimo něj, je někde chyba...
PS: Pokud vám nějaký z výhledů (či cílů pozorování) nesedí, příliš vzrostla vegetace, máte připomínky či nápady, co pozměnit, pište mi do zpráv ;-) A za "skoro-výhled" na východ se omlouvám, snad se jednou podaří zrevitalizovat i tuto oblast, kterou zatím ovládají
židenická divoká prasata...
Bílá hora - Juliánov
Dnes volně přístupný městský park býval v minulosti nejprve pastvinou a posléze ovocným sadem. V historických mapách byl označován jako Nová hora. Někdy po roce 1900 se Bílá hora změnila výsadbou z pastviny na třešňový sad. Pamětníci vzpomínají, že každý strom měl svoje číslo a bylo dokonce možné pronajmout si ho za účelem očesání úrody. A také, že jako malí kluci na třešně chodili a naháněl je hlídač. V této době má původ i název, který se vžil dodnes – Bílá hora, který je spojen s bílou barvou kvetoucích třešní, a tedy nikoli se zabarvením místních vápenců "tyčících se" do nadmořské výšky 300 metrů. Přesto se ještě v období 1951-1992 kopec nazýval horou Hybešovou.
Třešňová alej Bílendu zdobila ještě na přelomu 70. a 80. let, avšak tou dobou už začínaly přestárlé stromy odumírat a byly nahrazovány chaotickou výsadbou nepůvodních druhů stromů a keřů. Protože i běžná údržba zeleně se velmi zanedbávala, park postupně zarůstal náletovou zelení a jeho dnešní podoba je na hony vzdálená té původní, která po desetiletí prokazovala svoji životaschopnost. Revitalizace z roku 2015 pak obnovila původní historickou podobu a zbavila alespoň část parku náletových a invazivních rostlin. Zároveň vytvořila odpočinková místa, dala možnost růstu hodnotným stromům jako jsou buky, duby a třešně. Po obnově výsadby průběžně následuje i také obnova mobiliáře (např. na jaře 2016 nové posezení přímo na výhledu u památníku).
Pokud jde o tu nejstarší historii, na Bílé hoře najdeme šedé vápence staré 160 milionů let, jež sedimentovaly v hlubší laguně tropického oceánu Tethys. Časté je nahromadění pozůstatků mořských hub, ramenonožců a ježovek. V této laguně žily lilijice, korály, měkkýši, hlavonožci, belemniti, žraloci a vodní plazi – ichtiosauři, nalezení na Stránské skále. Po ústupu oceánu došlo ke krasovění vápenců a vzniku krasových dutin a menších jeskynní. V té době byla tato oblast několikrát zalita mořem a usazovaly se zde písky. Ve čtvrtohorách přitékala od severu Paleosvitava s hojnou faunou vodních živočichů, která protékala údolím mezi Bílou horou a Stránskou skálou. V době před 900 000 lety přestává Svitava ukládat písky a štěrky, po tomto období následuje postupná eroze a řeka se zařezává do podloží tvořeného starými mořskými usazeninami. V době středního pleistocénu zde byla bohatá fauna i flóra, jejíchž pozůstatky byly nalezeny na Stránské skále. Mezi nejzajímavější patří například šavlozubá kočka, medvěd, zmije růžkatá, vlk, hyena, nosorožec, mamut, kůň, velebobr a jelen.
Od středověku byla Bílá hora důležitý zdroj stavebních surovin pro přilehlé Brno. Těžily se zde nejen třetihorní mořské písky, ale i vápence, nejprve na vápno a od 19. století i na cement. Jejich těžba se během 20. století postupně utlumovala a definitivně se přestalo těžit koncem 20. let 20. století. Bílá hora byla též významným místem společenského života brněnských dělníků, byly zde pořádány takzvané tábory lidu. Významnou roli sehrála Bílá hora i za II. světové války, kdy zde ve štolách a sklepích vykopaných v pískovcích našli místní občané útočiště před bombardováním a postupující frontou. Štoly krytu byly vykopány v bývalém Vystavělově „písečňáku“ na jihozápadním svahu Bílé hory. Štoly byly asi 8 metrů široké a 6 metrů vysoké, jejich strop tvořil oblouk. V 60. letech byl však „písečňák“ zavezen komunálním odpadem.
Od roku 1992 je část jižního svahu Bílé hory o výměře 0,65 hektaru vyhlášena přírodní památkou kvůli výskytu teplomilných travin se vzácnými rostlinnými druhy, například růží malokvětou či hlaváčem šedavým a přítomnost vzácných živočichů, jako například měkkýš žitovka obilná či pták lejsek šedý.
Zdroj informací:
Obnova Bílé hory | MČ Brno-Židenice
Pozorovatelna na Bílé hoře
V blízkém okolí Bílé hory se traduje, že zdejší bunkr je pozorovatelnou z druhé světové války vybudovanou jednotkami protiletecké ochrany (Luftschutz) za účelem pozorování a koordinace prací při likvidace následků bombardování a případné lokalizace nevybuchlých leteckých pum. Tato tradovaná informace však nemusí být pravdivá.
Válečné pozorovatelny sloužily hlavně ke krátkodobému pobytu, proto prakticky ve všech chybí odpočinková místnost pro pozorovatele. Tyto pozorovatelny také byly většinou umísťovány v bezprostřední blízkosti pozorovaných objektů. Mezi nimi převažují prefabrikované skruže lidově označované jako "einmannbunker". Naopak
poválečné pozorovatelny sloužily k dlouhodobému pozorování a je pro ně typická odpočinková místnost a umístění mimo tehdejší zástavbu. Byly budovány civilní obranou Československé republiky.
Pravděpodobně nesprávné určení účelu objektu na Bílé hoře vzniklo kolem roku 2000, kdy byl dle dostupných materiálů proveden první a zřejmě poslední pokus o katalogizaci. Charakter provedení a v dnešní době již pohodlně dostupné letecké snímkování tohoto území z roku 1953 umožňují s velkou pravděpodobností určení tohoto objektu jako
pozorovatelny civilní obrany (CO). Ty začaly být budovány v 50. letech minulého století v očekávání vypuknutí třetí světové války. Měly sloužit ke zhodnocení škod civilní zástavby v případě válečného napadení klíčových továren ČSR. Krátce po vzniku CO v poválečném Československu v roce 1951 proběhlo vytipování měst a objektů, kterým hrozilo akutní nebezpečí v případě války. V těchto městech začala být budována síť pozorovatelen. Pozorovatelny byly stavěny s ohledem na překrývání pozorovacích směrů jednotlivých pozorovaných objektů (např. továren) a jejich konstrukce vycházela z očekáváného konvenčního vzdušného útoku.
Po roce 1956 civilní obrana přešla na sledování následků případného jaderného nebo chemického útoku. Proto byla změněna konstrukce budovaných pozorovatelen (například instalace tlakově odolných poklopů na vstupu nebo krytů pozorovacích průzorů).
Technický popis objektu
Podle dostupných pramenů se objekt skládá ze dvou místností. První z nich je samotná pozorovací místnost s jedním průzorem orientovaným přibližně na západ. Podle některých zdrojů byl původní vstup umístěn pod tímto průzorem a následně zazděn. Druhá místnost, s největší pravděpodobností níže položená, je tzv. odpočinková nebo úkrytová. Do této místnosti vede vstup po stupačkách kolmou 3m šachtou. Toto řešení vstupu bylo vynuceno svažitým terénem. Z místnosti vedou dva komínky – jeden pro odvod spalin z kamínek a druhý pro přívod čerstvého vzduchu. Vnitřní rozměry místností jsou přibližně 2x2x2 m a 3x3x2 m. Celý železobetonový plášť byl chráněn před vlhkostí asfaltovou izolací, jejíž zbytky jsou dodnes patrné na vyčnívající části pozorovatelny. Místnosti by měly být odděleny dvířky.
Objekt patří mezi pozorovatelny starého typu s týlovou místností, pro které se mezi bunkrology vžilo označení "kostka". Oproti typovému projektu zde musel být použit vstup pomocí šachty do týlové místnosti. Tato změna byla vynucena umístěním pozorovatelny ve velmi svažitém terénu. O samotné výstavbě se s největší pravděpodobností již nic bližšího nepodaří zjistit, protože nelze očekávat výstavbu v rámci akce "Z" (neplacená "dobrovolná" pracovní činnost obyvatel ve prospěch státu). Pozorovatelny civilní obrany byly stavby s válečným využitím s příslušným stupněm utajení.
Zdroj textu:
Martin Ando | Židenický zpravodaj | červenec–srpen 2021