AGT 82: Hlubocepske plotny EarthCache

Devonští obyvatelé mořských břehů díky svým larvám okupovali široká pásma kolem celé zeměkoule. Mořské proudy jim umožňovaly přemísťování z jedné mělčiny na druhou. Je známo několik desítek devonských korálových druhů s celosvětovým rozšířením. Tehdy již ani larvy žijící nejdéle (tj. několik týdnů) nedokázaly v proudech přesídlit z ostrova na ostrov. V devonských teplých a špatně prokysličených mořích žilo na dně množství sinic, drobných vláken a chomáčků, které měly vlastnosti a schopnosti bakterií i řas. Vody byly poněkud kyselejší než dnes, protože v nich byl rozpuštěn oxid uhličitý, v atmosféře hojný. Denní výkyvy ve slunečním osvitu, metabolizmus řasových koberců, a tím i konzumace nebo vydechování oxidu uhličitého způsobovaly srážení jemných krystalků vápence. Mnoho jich vznikalo také činností bakterií v dutinkách uloženin. Další drobná zrnka produkovali měkkýši, houby i jiné organizmy rozežírající odumřelé kostřičky korálů. Za bouří se celá pásma vápencových mělčin i pruhy zasahující daleko do otevřených moří naplnila zvířeným vápencovým kalem útesového mléka (v mnohem větší míře, než jak to známe dnes). Dnešní podrobný výzkum vápenců Moravského krasu také ukazuje, jak neobvykle velké je zde množství jemného zkamenělého vápencového kalu. Ten většinou vlivem tmelení a stálého překrystalovávání karbonátu na mořském dně záhy ztuhl a vytvořil tlusté vrstvy a kupy. Většina zdejších vápenců je tmavě šedá, protože usazeniny nebyly dobře prokysličeny. Mikroorganizmy z těchto uloženin nestačily všechnu organickou hmotu vstřebat a dostat ji znovu do vlastní živé biosféry. Souvisí to s mnoha zvláštnostmi devonského údobí. Devonští koráli byli považováni pouze za prvohorní evoluční záležitost, která neměla pokračování. Dnes jsou však z moří známy formy velmi podobné jak stromatoporám, tak tabulátům, a je velmi pravděpodobné, že jsou přímými příbuznými a snad i pokračovateli těchto dávných skupin. Zvláště stromatopory a chetetidi byli velmi hojní ještě v druhohorách, najdeme je spolu s novodobými šestičetnými korály v jurských vápencích (Stránská skála u Brna). Stromatopory dnes řadíme k mořským houbám – demospongiím. V devonských vápencích můžeme nalézat stále nové organizmy. Jen z každé ze tří hlavních korálotvorných skupin (tabulátů, rugóz a stromatopor) byla již určena skoro stovka druhů. To, co známe jako hojnější zkameněliny, jsou skutečně jen organizmy, které byly dostatečně početné, žily v prostředí vhodném pro dochování, a zároveň vytvářely tkáně umožňující zkamenění (fosilizaci) a nejspíše to bude jen zlomek procenta všech organizmů, které tehdy žily.
 

Vápenec je intenzívně těžen, neboť má mnohostranné využití. Slouží jednak jako štěrk, stavební kámen, zajímavě zbarvené odrůdy jsou žádaným a hledaným dekoračním kamenem. Dominantní a nejefektivnější využití pak nachází ve stavebním průmyslu při výrobě cementu a vápna. V hutnictví je tzv. vysokoprocentní vápenec velmi důležitou struskotvornou přísadou. Další široké využití nachází v chemickém a potravinářském průmyslu. V cukrovarnictví je zdrojem potřebného CO₂.
 

Vrásnění

Oblast Hlubočepských ploten náleží do tektonicky velmi exponované oblasti, kde proběhlo intenzívní vrásnění vrstev sedimentů, jehož výsledkem jsou antiklinály a synklinály a směrné přesmyky regionálního významu. Jedná se o antiklinálu Ameriky a Doutnáče a synklinálu Chlumu. Řada výzkumných prací zde provedených, dokladovala charakteristiky jednotlivých vrstev a jejich faciální vývoj. Provedení těchto prací bylo umožněno i dobrým odkrytím skalního podloží, díky dlouholeté těžbě v řadě lomů. V některých dnes již opuštěných lomech jsou zachovány významné stratigrafické profily, paleontologicky významné lokality, krasové útvary a další přírodní fenomény. (Není bez zajímavosti, že pro pokročilé stratigrafické, paleontologické a faciální výzkumy bylo v šedesátých letech použito i prestižní označení mezinárodních stupňů spodního devonu místními názvy z oblasti Barrandienu - "lochkov", "prag", "zlíchov". Antiklinály jsou obvykle nesymetrické a díky tomu jsou dnes vrstvy značně ukloněné a často i svislé.

Složitost geologické stavby je ještě násobena porušením příčnou tektonikou, kde často vznikalo zkrasovění, místy i s dutinami. V druhohorách byla celá širší oblast vystavena erozi a povrchovému zvětrání. V křídovém období zde sedimentovaly jezerní a mořské sedimenty, z nichž se zachovaly pouze relikty nebo záteky hlín, písků, štěrků do tektonicky porušených a zkrasovělých partií vápenců.

Vrásnění zde působuje jev, který nazýváme alpinským vrásněním.

Alpinské vrásnění je horotvorný proces v severní Africe, Evropě a Asii, který začal koncem druhohor v křídě (145 – 65 Ma) a pokračuje přes celé třetihory a čtvrtohory dodnes. Dal vzniknout horstvům alpsko-himálajského systému, mezi nimiž jsou nejvyšší pohoří planety Země.

Vrásnění bylo způsobeno pohybem tektonických desek bývalého superkontinentu Gondwany, konkrétně desky africké, arabské a indické, k severu, kde narážely na desky eurasijské. Teprve v tomto období byly k Evropě připojeny její jižní části. Arabská deska odřízla z východu část někdejšího oceánu Tethys a vzniklo Středozemní moře, které se naopak na západě otevřelo do nedávno vzniklého Atlantského oceánu. Indická deska, která původně přiléhala k jihovýchodní Africe, se spolu s Madagaskarem asi před 70 milióny let utrhla a vydala se poměrně rychle k severovýchodu. Madagaskar se po čase osamostatnil a zůstal u Afriky, Indie pokračovala. Před ní mizel zbytek oceánu Tethys, za ní vznikal Indický oceán. Když se Indie přiblížila k Asii, rozkládalo se mezi nimi Tibetské moře, jehož dno bylo později vyzdviženo jako Himálaj. Indie se srazila s Asií asi před 50 milióny let.
 

Přícina naklonění vrstev ve svislé poloze

Důvodem téměř kolmého naklonění vrstev je existence pánve mezi Prahou a Zdicemi, kterou na obrázku níze zdokumentoval Joachim Barrande, který se stal celosvětové známým vědcem svým průzkumem geologických útvarů a zkamenělin ve středních Čechách. Zde mi dovolte poděkovat hráči Gogo cz, který tento nákres objevil.

V nákresu vidíte průřez oblasti mezi Zdicemi a Prahou.