Jelen
Jelen v říji bývá zpravidla na obrazech vyveden s obláčkem páry u mordy (myslivecky řečeno), čímž „Mistr" naznačuje, že při troubení vzduch hlasivkami vydechuje. Omyl! Každý pravodatný myslivec ví, že naopak vdechuje. Troubení říjícího jelena za účelem jeho lstivého přilákání na dostřel lze ovšem napodobit pomocí rohu, lastury nebo obzvláště oblíbeného cylindru petrolejové lampy; bez těchto pomůcek se to však podaří nejlépe rozkmitáním hlasivek při vdechu. Nenapravitelným omylem je jméno podzimního měsíce října, naznačující, že se právě tehdy odehrává jelení říje nebo alespoň její nejhlučnější část. Skutečnost je však zcela jiná: ačkoli říje začíná a končí v rozličných částech naší vlasti podle klimatických a jiných podmínek dříve nebo později, její vrchol je takřka všude v září. V říjnu je již po jeleních revírech obvykle ticho, jen tu a tam se ozve zamrmlání opozdilce... Také představa o pravidelném přirůstání výsad jeleního paroží rok od roku je ryzí pověrou. Síla a tvar paroží i počet výsad záleží především na kvalitě výživy jelena a k stáru výsad ubývá. A poslední omyl: ne vždy, a dokonce, jak se zdá, ani ne většinou, se stává otcem potomstva „vítězný" jelen, mocně troubící, uhánějící od jednoho konce rajónu ke druhému a peroucí se na potkání s mladšími soky. Zatímco se věnuje těmto rytířským zábavám, najdou si i docela mladí jeleni tichoučce cestu k laním.
Text - Ludvík Souček
Jeleni se neradi fotí!