Ahoj, lidi.
Jmenuju se Petr a jsem skřítek. Bydlím tady v lesích pod Hradiskem už pěknejch pár století. My skřítci jsme samotáři. Rádi jsme sami, touláme se lesem a pozorujeme lidi. Kdysi tady nahoře na Hradisku stával hrad.
Byl založen v polovině 13. století nějakým Borešem z Rýzmburka zřejmě k ochraně města, vystavěného pod ním. Lidi se mezi sebou pořád perou. V roce 1286 hrad dobyla trestná výprava Václava II. a hrad již nebyl neobnoven.
Někdy v tý době se sem dostal další skřítek a usadil se v lesích kolem Dubiny. Říkal si Pavel. Sem tam jsme se potkávali, my skřítci jsme sice samotáři, ale někdy rádi pokecáme. Tak jednou za sto, dvěstě let.
No a teď bych docela rád pokecal, jenže už jsem ho pár století nepotkal. On je takovej hračička. Prej až ho budu chtít vidět, tak mám sledovat jeho stopy. co mi nechal, říkal minule. Jenže já to slyšel jen na půl ucha. A už vůbec nevím, jak fungujou ty stupně a minuty, co mi to tu na listí napsal. Tak a teď jsem sám a nevím, kde ho najít.
Tak prosím o pomoc vás, lidi. Popíšu vám cestu, jak jsem si ji zapamatoval a co jsem vyhrabal z listí. Musíte najít osm schránek podél cesty kolem mého Hradiska a Pavlovy Dubiny. V nich jsou jakýsi bonusy a ty si je třeba vopsat a všelijak složitě sčítat a vodčítat.
No a na to už nejsu vůbec, sakra. Jen vím, že pomocí těch čísel a jakýhosi vzorce najdete místo, kde Pavel schoval svůj malý poklad. Prý právě v něm, až se mnou bude chtít mluvit, nechá zprávu, kde ho najdu. Jo a běžte postupně, vod jedničky vejš. Prej je to tak lepší. Všechno je prej poblíž cesty.
Tak mi lidi, prosím, pomozte. Dyť jsem malej a sám. Jestli Pavla najdete, řekněte mu, ať se staví a pokecáme. A když ho nenajdete, tak mu dejte vědět, že jste tam byli aspoň podpisem do takový modrý knížečky. A klidně můžete i něco z toho jeho pokladu vyměnit. On bude jen rád.
Tak lidi, dík. A už jděte. Už jsme spolu mluvili fakt dost dlouho ...
>