|
PRECKOVSKÝ HASTRMAN
 Pri silnici od rudíkovské križovatky k obci Preckovu na Trebícsku je rybník, který kdysi spolu s obcí Rudíkovem a Preckovem patril po urcitou dobu oslavanskému klášteru. Proto se tomuto rybníku ríká „Klášterský“.
Pred dávnými casy ješte v dobách lesních víl, vodníku a ruzných skrítku mel v tomto rybníku sídlo všemocný vodník, který si ríkal Peckovský hastrman.
Se všemi sousedy žil preckovský hastrman v nejlepší shode a tuto shodu se snažili jak obyvatelé okolních vesnic, tak také i hastrman za každou cenu udržovat. Tak napr. byl peckovský hastrman dokonce i kmotrem detí peckovského rolníka Vávry a casto docházel k Vávrum na besedu. Jak u Vávru, tak také v sousedních statcích požíval velké vážnosti, býval zván na ruzné rodinné slavnosti, jako krtiny, svatby a také o pohrbech krácel mezi smutecními hosty. Nikomu nevadilo, že mu ze šosu jeho kabátu ustavicne kape voda. Tomu se nedivil ani rudíkovský pan farár, ba i on sám rád s hastrmanem vykouril oblíbenou dýmcicku. Dokonce prý sis hastrmanem zahrál i particku karet. Hastrman nikdy nikomu neublížil. Pokud mel ve své vodní rezidenci nejakou dušicku pod hrníckem, bylo tomu tak jen z tradice a úcty k jeho rodicum.
Sám tohoto remesla neprovozoval. Jednou se dokonce stalo, že tonoucího synka vytáhl a vlastnorucne vynesl z vody na breh. A namísto otce nerozvážného kluka sám po zásluze vyplatil. Nebylo proto divu, že takovýmto jednáním získal si prátelství a vážnost všech okolních obyvatel, Co bylo prícinou této povahy peckovského hastrmana? Budete se divit, jako jsem se tomu divil i já. Vypráví se, že prý mel rád tvarohové buchty, které jeho žena vodnice nikdy za žádnou cenu nedovedla upéci. Tyto buchty hastrmanovým manželum a jejich detem tak chutnaly, že prý pro ne zanechali svého puvodního zamestnání, získávání dušicek a sblížili se s obyvateli okolních vesnic, jejichž ženy buchty pro ne rády pekly a do svých rodin na ne rodinu hastrmanovu rády zvaly. Casto bylo videt na hrázi u brehu Klášterského rybníka, jak deti z preckova a Rudíkova, nekdy i z Náramce si spolecne hrají a dovádejí s detmi hastrmanovými, jak se ve vode potápejí, nebo si na brehu spolecne pochutnávají na svacinách, které jim jejich matky s sebou pripravily. A tak se strídaly na gruntech v Preckove, Rudíkove, Trnave, Náramci a dalších obcích jednotlivé generace, které stále žily v dobré shode s rodinou hastrmanovou. A však nebylo souzeno aby tato shoda byla trvalá. A kdo zavinil? V obci Preckove žila zlá babina Kabelková, která s místními obcany byla ve stálých sporech a také prátelství s vodníkem a peckovskými obcany neprála. Ve své chatrci u otevreného ohnište premýšlela, jak by dobrou tuto shodu zvrátila
a toto se jí také podarilo. Bylo to práve když se mladým manželum Vávrovým narodil první syn. V obci rostlo velké množství pelynku, který je sice dodnes považován za lécivý prostredek pri žaludecních chorobách ale je velice horký. Práve tohoto použila babina Kabelková pro svoji mstu. Natrhala pelynku a pak napekla buchet, jenže místo tvarohu a povidel naplnila buchty horkou bylinou, pak pozval nekolik místních chlapcu, kterým dala ranecek s buchtami aby je donesli k hastrmanum, s tím, že je posílají Vávrovi ze krtin. Starý hastrman ranecek prijal
a deti podaroval. Jeho manželka pak poslala po chlapcích pro prvorozeného syna krásný retízek na krk, který byl ze samých zlatých vodních lastur a mel velikou cenu. Vodník mezitím se svou ženou rozhodli, že budou mít buchty k obedu, jenom se divili, že je rodina Vávrova na krtiny nepozvala. Byli presvedcení, že krtiny budou až druhý den. V každém prípade chteli ješte toho vecera do Preckova zajít na prvorozeného se podívat a poprát malému chlapci a jeho rodicce pevného zdraví. Jaké však bylo zdešení u vodníku, když pocali v poledne s jídlem. Jakmile si vodník do první buchty kousl, s odporem si odplivl a zaklel, což u nich bývalo jen rídkým jevem. Ve svém hnevu proklínal celý Vávruv rod. Pri tom vyslovil kletbu, aby se zlaté lasturky na krku novorozeného promenily v hady a díte zardousily. Když se chlapci vrátili od vodníku, predali matce dar, která jej s radostí prijala a díteti na krcek dala. Jen se podivovala, že hastrmanovi sami neprišli. Na podrobnosti se však chlapcu nevyptávala a tak nevedela v té chvíli, jakým zpusobem a z jaké príciny dárek od hastrmanových jim byl dodán a poslán. Ale co se nestalo. Pojednou se lasturky na krcku dítete pocaly pohybovat, menily se v ješterky a hádky a jaly se novorozene rdousit. Až se nebohá matka z leknutí vzpamatovala, byl synácek mrtev.
Tak pusobila a úcinkovala kletba starého vodníka. A to vše zavinila zlá a závistivá babina Kabelková. U Vávru nastalo veliké vzrušení
a zdešení. A všem bylo jasné, že puvodcem zla je vodníkova rodina. V té chvíli se ani neuvažovalo o prícine. Když se o neštestí dozvedeli Peckovští obyvatelé, vytáhli svorne proti hastrmanovi. A ponevadž se nepodarilo pravou prícinu objasnit, skutecný viník byl daleko pozdeji odhalen. Nastalo mezi peckovskými a vodníkem neprátelství na život a na smrt. Od toho dne si nebyl nikdo jist svým životem, krácel-li po hrázi rybníka, zvlášte pak, když se chtel vykoupat. každý se stal obetí vodníkovy odplaty a jeho dušicka putovala do hrnecku v jeho ríši.
A zase naopak podarilo-li se nekomu z obyvatel vodníka nebo nekoho z jeho rodiny pristihnout na suchu, dostal rovnež svuj rádný díl. Teprve mnohem pozdeji se dozvedeli obcané pravou prícinu jejich neprátelství s vodníkem. Pravda vyšla na jevo vlastne až tehdy, když starena Kabelková umírala a nechtela si prece jenom odnést svou vinu na vecnost. Ale již se nepodarilo zlobu urovnat. Vodník se mezitím totiž rozhodl z peckovského Klášterského rybníka odstehovat. A práve v tech dnech se spolecne s celou rodinou tajne rozloucil se svým staletým bydlištem.
|