Kríž padlým príslušníkom 32. Gardského a 98. pešieho pluku na Lastovicom vrchu z roku 1919.
N 48o44,264 E 020o48,520 odbocka z cervenej turistickej znacky
Kúpelný život, ktorý sa Dr. Nagyovi podarilo udržat cez celú vojnu naraz ochrnul. Kúpele boli obsadené striedavo ceskoslovenskou a madarskou armádou. Zariadenie bolo znacne poškodené, mnoho vecí sa stratilo, prevádzka sa prakticky zastavila.
Boje prebiehali aj nedaleko ústavu. Na Lastovicom vrchu došlo 8.augusta k prudkým bojom medzi madarskými bolševikmi a cs.vojskom (talianskymi legionarmi). Za horúceho letného dna položilo tu život za našu samostatnost 32 csl. vojakov. Ked ich pochovavali do spolocného hrobu, strhla sa búrka. Nedaleko šiel jeden Smolnican, ktorý niesol na pleci kosu. Udrel do neho blesk a zabil ho. Aj tohoto Smolnicana pochovali do spolocného hrobu. Tieto fakty sa mi podarilo takto overit. Na južnej strane Lastovicieho vrchu asi150 krokov od cesty je dubový križ na kopceku asi 8 m dlhom. Gustav Šimko mi spominal, že pocul, že tam je pochovaný nejaký horár, ktorého zabil blesk. podla lišajníkov na dreve a pokrocilosti práchnivenia dreva sa da sudit, že kríž bol postavený asi pred 40-50 rokmi. Križ bol tesaný a spojený silným svorníkom. V r.1964 som prednášal pacientom o histórii kupelov a zmienil som sa aj o kríži, ktorého diapozitív som premietol. Povedal som, že neviem bezpecne, o aký križ ide. Tu ma prerušil asi 70-rocný pacient Jozef Pechold prv,než som stacil spomenut príhodu so Smolnicanom. Vylícil mi udalost tak, ako som ju uviedol hore. Na otázku, odkial to vie, mi povedal tolko, že sa tých bojov tu osobne zúcastnil. Neskôr bol preložený do Prešova,kde demobilizoval. Udalost považujem za pravdivú, pretože príhodu so Smolnicanom nemohol pacient inak poznat. Pacient mi chcel povedat aj mená padlých, ale na druhý den odišiel.
Kronika Štós kúpelov
MUDr. Jaroslav Gerhart
Dne 4. cervna 1919 skupina ceskoslovenských vojenských jednotek ( legionárské pluky c. 11 a 32, pluky domácího cs. vojska 28 a 42 ) pod spolecným velením francouzského majora Rotona ustoupila severním smerem z prostoru obci Janík - Buzica - Perín – Ghým.
Dne 5. cervna 1919 tyto jednotky zaujaly pozice v Medzeve a v údolí reky Bodvy až k Jasovu a postupne se presunuly za horský hrbet dál na západ a severozápad do prostoru Smolník - Úhorná. Ctyri madarské prapory v následujících dnech postupovaly obchvatem od Debrade dále na sever a 9. cervna 1919 došlo v Medzeve a jeho okolí k boji mezi nimi a II. praporem 98. pešího pluku Ceskoslovenského vojska, který operoval v prostoru zapadne od 30. pešího pluku. Do teto oblasti se 98. peší pluk presunul z Cech koncem kvetna 1919. Druhý prapor 98. pešího pluku se tu stal soucástí 6. legionárské divize bránici východní usek demarkacní linie pred III. armádním sborem Madarské rudé armády. Východní usek demarkacní linie sahal od Lucence až k Užockému prusmyku. Druhý prapor 98. pešího pluku pod velením kpt. Karla Slamy po prudkých bojích ustoupil ze svých obranných pozic severním smerem a zaujal nove pozice na horském hrebeni Volovských vrchu v useku od Trohánky po Kojšovskou horu. Tu se spojil s 32. legionárským peším plukem, který se už predtím usadil na výšinách nad obci Úhorná. Po úspešné ofenzíve 10. cervna 1919 madarská vojska obsadila Medzev. Ve snaze vytlacit Madary ze získaných uzemí, zaútocil 32. peší pluk, kterému velel francouzsky major Pujo v protiofenzíve ze severu na pozice neprítele. Dne 17. cervna obsadil znovu Medzev a také 7 km jihovýchodne vzdáleny Jasov. Následujícího dne 32. peší pluk postoupil až do lesu severne od Moldavy n. Bodvou, ale ješte téhož dne se opet stáhl do Jasova. Madarska vojska ze svých pozic na jihu zaútocila 19.cervna na postaveni 98. a 32. pešího pluku v Jasove a Medzeve. V prostoru Jasov - Medzev - Štós podstoupil 32. peší legionársky pluk jeden ze svých nejtežších a nejkrvavejších boju. Pod náporem Madaru musel pluk ustoupit ješte téhož dne pres horský hreben do Smolnické Huty, kam došel 20. a 21. cervna 1919. Behem boju ve dnech 5. - 21. cervna 1919 ztratil 32. peší pluk 21 svých príslušníku. Zátraty 98. pešího pluku v bojích v okolí Medzeva predstavovaly 6 mrtvých. Místo jejich posledního odpocinku není známo.
Legionárský 32. peší pluk nazývaný "Gardský" byl vytvoren ze zajatých ceských vojáku rakousko-uherské armády ješte v prubehu boju na italské fronte. Zajatci byli pozdeji soustredeni v tábore Padula. Pluk byl pojmenován podle jezera Lago di Garda v severní Itálii, v jehož blízkosti se zformoval.
Padlí vojáci 32. pešího pluku byli pochováni na hrbitove v Medzeve. Mezi nimi byli i ranení zajatci, umucení vojáky Madarské rudé armády 21. cervna 1919. Jednadvacet mrtvých vojáku bylo uloženo do hrobu vedle sebe a pricinením jejich spolubojovníku byl nad jejich hroby v r. 1924 postaven dustojný pomník.
Na jeho instalaci se podílely 32. pešího pluku (toho casu už se sídlem v Košicích), obec Nižný Medzev, Košická župa a Ceskoslovenska obec legionárská. Slavnostní odhalení pomníku za zvuku Beethovenova Adaggia se konalo 6. cervence 1924. Projevy u pomníku pronesli velitel 11. peší divize v Košicích generál Rudolf Gajda a velitel 32. pešího pluku plukovník Gagas. Slavnostního aktu se zúcastnil okresní nácelník. v Moldave Stefan Gallas, hlavní policejní velitel v Košicích Zikmund, predstavitele mesta Medzeva a Ceskoslovenské obce legionárské.
JUDr. Jan Gašpar
Po stopách boju Ceskoslovenského vojska
a legionáru v okolí Košic v roku 1919