** leden 2014 ** Umístění posunuto asi o 5 metrů, přepracovaný listing, změna velikosti keše alá pirátova truhla, změna hintu i nové atributy. Logbook je dostatečně velký na razítka i nálepky. Kdo bude chtít může si zalogovat jedno TB a jedno GC které dozajista nepřehlédnete a je součástí „pokladu“ ... V krabičce je nějaká drobnost na výměnu, 5x CWG, propiska atd.
Všem vstřícným lidem,,, hlavně zaměstnancům informačního centra Olomouc moc a moc děkuji za podporu a spolupráci. Všem ostatním přeji úspěšný lov a doufám, že si odnesete jen samá pozitiva :-) . AMAX01
.
Tato keš je vhodná pro vozíčkáře / This cache is suitable for wheelchair users
Pro radost všem aneb Geocaching pro vozíčkáře
CZ
OLOMOUCKY ORLOJ
Na počátku 15. století žil v Olomouci zručný hodinářský mistr Antonín Pohl, rodák odkudsi ze Saska. Jeho jedinou dceru Aninku si oblíbil syn bohatého kupce z Vratislavi. Kupec nebyl proti synově známosti, ale žádal, aby Aninka dostala věnem sto kop grošů. Otec měl svou dceru rád, kde však vzít tak značnou částku? I když byl velmi zručný řemeslník, peníze co vydělal, stačily pouze na obživu jeho rodiny. Hodinář byl velmi smutný, jeho dcera plakala. Jako na zavolanou mu proto přišla nabídka olomoucké městské rady na zhotovení velkých hodin, bohatě zdobených, prostě takových, které jinde ve světě nejsou. Za takovou práci měl dostat dobře zaplaceno. A tak mistr Pohl kudy chodil, tudy přemýšlel, jak na to. Počítal, měřil, mořil se s nákresy, ale stále nebyl se svou prací spokojen. Uplynul již téměř rok a páni radní se poptávali, jak daleko ve své práci pokročil. Mistrovi se však nedařilo nic podstatného vymyslet.
Jednou večer, když unaven klesl v dílně na stolici, usnul a měl podivný sen. Pojednou se k němu snesl anděl se snítkou vavřínu, vzal ho za ruku a dovedl ho až na radnici k výklenku, kde měly být hodiny - orloj umístěny. Hodinář žasnul nad množstvím ozubených koleček, pák, kyvadel a závaží, pozorně si prohlížel velký terč s kalendářem, planetářem a číselníky. Viděl, jak uprostřed terče září zlaté Slunce a na koncích šesti ručiček se otáčejí hvězdy - planety, přičemž délka ručiček znázorňovala vzdálenost planet od Slunce, a kolem Země, zobrazené tmavou koulí, obíhal stříbrný Měsíc. Dráhy jednotlivých planet byly řízeny samostatnými stroji a hvězdy se otáčely zprava doleva, malé rychleji, velké pomaleji. Nad planetářem bylo umístěno šestnáct andělíčků ve třech řadách nad sebou, vytvářejících zvonkovou hru. Hodinář zřetelně slyšel klinkání zvonečků, to když do nich andílci udeřili kladívky. A těch různých figurek a sošek! Tu poznává Adama a Evu, tam kolem Panny Marie a Josefa obcházejí Tři králové, zde utíká svatá rodina do Egypta, majestátně vyhlíží sv. Václav, sv. Jiří na koni se dává do boje s drakem. Pastýř zvedá trubku a troubí krátkou písničku, mnich odpočítává hodiny na růženci, kovář a jeho tovaryš pak kovají na kovadlině, a nakonec kohout zamává křídly a zakokrhá, že díl času uplynul opět do moře věčnosti. "Čí je to práce?" vydechl užaslý hodinář. "To je přece tvé dílo," odpovídá bílé zjevení a rozplývá se v mlze. Z ní se současně vynořuje postava purkmistra a přísně i s posměchem ukazuje na orloj. Náhle z planetáře vystupuje Pohlova vlastní podoba, jenže místo očí na něj hledí dva prázdné důlky. Tvůrce orloje vyjeveně zírá na svůj vlastní obličej zbavený zraku, a než se může vzpamatovat z úleku, hroutí se celý stroj s obrovským hřmotem k zemi a pod svými troskami pohřbívá purkmistra i jeho. Hodinář hrůzou vykřikl a probudil se zmáčený potem. "Co znamená tento zlý sen? Má mi snad být výstrahou?" ptá se sám sebe. Rozpomíná se na podrobnosti a rychle na papír zakresluje a zapisuje všechno, co ve snu viděl. To je to pravé, o čem snil, ale co se mu nedařilo nakreslit. Rozradostněn z dobrého vnuknutí, ale i rozladěn tragikou snu, utíkal domů. Svěřil se své manželce, která ho v úzkostné předtuše zrazovala od toho, aby objednanou práci dokončil. Mistr jejích námitek nedbal, hlavně že už ví, jak objednané dílo provést ke spokojenosti moudrých a opatrných pánů konšelů.
S chutí se pustil do práce a o prvním j arním úplňku roku 1422 byl orloj hotov. V poledne se před radničním výklenkem shromáždily zástupy měšťanů i lidí z venkova. Netrpělivě očekávali, až spatří dílo, o kterém se tolik mluvilo, ale které zatím nikdo neviděl. Úderem dvanácté padají závěsy a žasnoucím divákům se objevuje všechno to, co před časem viděl ve svém snu mistr Pohl. Úžas vystřídalo nadšení a Horním rynkem zazněl obrovský jásot. Všichni byli hrdi na to, co nemělo žádné jiné, byť i mnohem větší město, byli také hrdi na svého mistra. Šťasten byl i hodinář, který kromě všeobecného uznání obdržel za svou práci odměnu stopadesátšest kop pražských grošů. A tak se zanedlouho slavila veselá svatba jeho dcery Aninky s panem Hanušem, zámožným dědicem dobře zavedené kupecké živnosti.
Uplynula řada let. Zvěst o dovedném hodináři se roznesla po světě. Doslechli se o něm i ve Vídni, odkud se do Olomouce vypravil sám rektor vídeňské univerzity Tomáš Ebendorfer. Podrobně si prohlédl celé zařízení, uznale potřásl hlavou a ujednal s mistrem Pohlem smlouvu, že podobným, možná ještě lepším orlojem proslaví Vídeň.
Zatímco se hodinář chystal do Vídně, rozhodli na radnici olomoučtí konšelé, že mistr už nesmí zhotovit podobný orloj v žádném jiném městě a že proto ani nesmí Olomouc opustit. Když si purkmistr nechal Pohla zavolat a tlumočil mu rozhodnutí městské rady, poukazoval mistr na své splněné závazky vůči městu a také na to, že nikdy nebyla radními vyslovena podmínka, která by mu zakazovala pracovat jinde, než v Olomouci. Rázně odmítl všechny pohrůžky konšelů a rozčilen opustil radní síň. Den předtím, než měl odcestovat, dostavil se k němu do domu radniční posel se vzkazem, aby mistr okamžitě přišel na radnici. "Mistře, chceš opravdu opustit naše město i proti zákazu rady?" tázal se ho purkmistr. "Nemáte právo mě zde držet proti mé vůli," odpověděl podrážděně Pohl. "Máme dost prostředků, abychom tak učinili. Rozvaž si to dobře. Kde je moc, tam je i právo!" vypínal se jeden z konšelů. Ale hned chlácholivě dodal: "Náhradou za ztrátu, kterou utrpíš, když zůstaneš a orloj ve Vídni nezhotovíš, dostaneš okamžitě nových stopadesátšest kop grošů." "Tady nejde o výdělek, nýbrž o dané slovo a svobodu podnikání. Nedbám na vaše hrozby a dovolte mi, abych směl odejít," zvolal vzrušeně hodinář a mířil ke dveřím. "Sečkej ještě chvíli a naposled zvaž své rozhodnutí, zruš smlouvu a přijmi od nás nabízené odstupné. Jinak si zaviníš velmi smutný osud," zvolal jeden z konšelů a zastoupil mu cestu. "Nemůžu, moudří a opatrní pánové," odpověděl Pohl zaraženě. Purkmistr pokynul a ze sousední místnosti vystoupili dva biřici v rudých pláštích a černých kuklách, kteří mistra svázali a odvedli. Po chvíli tísnivého ticha, které proťaly dva srdceryvné výkřiky z radničního sklepení, se s ním vrátili zpět. Vedli a podpírali na smrt bledého mistra, který se oslepen bezmocně skácel k zemi.
Míjela léta, která tvůrce orloje trávil v temném smutku věčné tmy. Sil mu ubývalo a pomalu chřadl. Protože cítil, že jeho dny na tomto světě jsou již sečteny, rozhodl se městu vrátit to, jak se k němu zachovalo. Pod záminkou, že je nutno na orloji něco poopravit, se dal dovést v doprovodu purkmistra k orloji. Stanul u svého díla a myslel na to, jakou dostal odplatu od městské rady za své dílo, které město proslavilo, a také na to, co dovede s lidmi provést žárlivost a závist. Kostnatou, vyhublou rukou sáhl do stroje. Chvíli v něm tápal a cosi hledal. Pojednou v orloji hrklo, kolečka se roztočila a figurky se roztančily, drnčelo to, cvakalo, cinkalo, klapalo a hřmotilo, až se nejtěžší závaží utrhlo a spadlo přímo na hlavu purkmistra. Orloj se zastavil a pod ním dokonával purkmistr. Skoro v mdlobách dovedli slepého hodináře domů a ten ještě týž den skonal a tak se jeho a purkmistrův pohřeb konal ve stejný den. Pobořený orloj pak dlouho nebyl v provozu, nenašel se nikdo, kdo by ho dovedl dát do chodu.
Co je na pověsti Olomoucký orloj (ne)pravdivého?
Tato prastará pověst není původní, ale byla do Olomouce přenesena z Prahy, která ji převzala z Norimberka či jiných německých měst. Některé údaje v ní obsažené však mají své historické jádro v Olomouci. Je to především postava strůjce orloje, hodináře Pohla. Nebyl to však Antonín, ale Hans, orloj ale nevybudoval na počátku 15. století, ale opravil ho v letech 1570-1575 a do Olomouce nepřišel ze Saska, ale ze Slezska. Popis orloje z pověsti odpovídá jeho barokní podobě. Zajímavá je postava Tomáše z Ebendorfu, který měl podle pověsti získat hodináře Pohla pro zhotovení orloje ve Vídni. Tento muž skutečně v této době žil, byl profesor teologie ve Vídni a od roku 1423 rektorem vídeňské univerzity. Pro domněnku, že orloj byl zhotoven na počátku 15. století, nemáme žádné důkazy. První písemná zpráva, která se bezpečně týká orloje a ne hodin na radniční věži, je až z roku 1519 a přináší ji popis orloje humanistického básníka Štěpána Taurina. Samotný orloj pravděpodobně vznikl někdy na přelomu 15. a 16. století. Dříve zřejmě ne, protože jinak by se o tak významném technickém a astronomickém díle jistě dochovala aspoň jediná písemná zmínka. A když ne v Olomouci, tak v jiném okolním městě.
Olomoucký orloj je zasazen do severní fasády radnice. Jeho architektonický rámec tvoří výklenek s lomeným obloukem, dosahující výšky 14 metrů. Dnešní podoba orloje je z 50. let 20. století a je poplatná tehdejší oficiální estetice socialistického realismu. Mozaiková výzdoba orloje sestává z medailonů na bočních stranách výklenku, znázorňujících práce charakteristické pro jednotlivé měsíce v roce. Ve vrcholu výklenku uplatnil autor návrhu – Karel Svolinský – folklorní motiv Jízdy králů. Ve spodní části mozaikové výzdoby jsou po stranách dobově poplatné postavy představitelů pracující třídy.
Budova olomoucké radnice, která vévodí Hornímu náměstí, představuje již po šest staletí symbol hospodářského a politického významu někdejšího královského hlavního města Moravy.
Dnes je nejvýznačnější stavební památkou olomoucké světské architektury a vedle arcibiskupského paláce a šesti starobylých kostelů je také jedinou památkou s veřejným nebo reprezentativním posláním, která stále slouží svému původnímu určení. Dodnes je sídlem volené městské samosprávy a jejího úřadu.
Stavbu radnice s kupeckým domem povolil Olomouci výsadou z roku 1378 moravský markrabě Jošt Lucemburský.
Olomoucky Orloj Geocoin
Kdo bude mít zájem si zalogovat také Olomoucky Orloj Geocoin může si napsat o trackovací číslo přes můj profil, nebo ho najde v keši.
Tato fotografie je stažená ze stránek www.geool.cz– OLOMOUCKÉ GEOKAČERSTVO a je publikovaná na tomto listingu se souhlasem autora a OLGK , které se zasloužilo o uvedeni do života tohoto pěkného geocoinu .
Odkazy:
Informační centrum Olomouc : www.olomouc.eu
Informační centrum v podloubí olomoucké radnice je otevřeno 7 dní v týdnu, denně od 9:00 do 19:00 hodin.Poskytuje turistické informace o městě, památkách i tipy pro volný čas. Nabízí informační materiály, suvenýry, slevovou kartu Olomouc region Card, ale také vstupenky na kulturní akce. Jeho prostřednictvím si lze zajistit ubytování nebo objednat tematickou prohlídku města s průvodcem. K dispozici je veřejný internet i unikátní automat na Olomoucké tvarůžky.
Olomoucký orloj: WebCam
VirtualCzech: Olomoucký orloj
EN
Olomouc Astronomical Clock
The Olomouc Astronomical Clock is situated in the northern facade of the Town Hall. It is set into a 14 m high pointed-arched recess. The present-day appearance of the Clock dates back to the 50s of the 20th Century and bears the traces of the former official aesthetic of socialist realism.
The mosaic decoration of the Clock is made of various portrayals on the lateral sides of the recess depicting characteristic work for each month of the year. The author of the design, Karel Svolinský, introduced the folklore motif of the Ride of the Kings at the top of the recess. Figures representing the different working classes are depicted in the lower part of the mosaic decoration.
The Olomouc Town Hall building, which dominates the Upper Square (Horní náměstí), has been for more than six centuries a symbol of economic and political importance of the former royal capital of Moravia.
Today it is the most important monument of non-religious architecture in Olomouc and, besides the Arcchibishop´s Palace and six ancient churches, it is the only monument with public or representative function still serving its original purpose today, accommodating the headquarters of the elected city government and its office.
The construction of the Olomouc Town Hall with a mercantile house was allowed by a privilege from the Moravian Margrave Jost of Luxembourg in 1378.
Links :
Information Centre:www.olomouc.eu
The Information Centre in the archway of the Olomouc's Town Hall is open 7 days a week, daily from 9:00am to 7:00pm.It provides tourist information about the city and monuments as well as leisure-time tips. It offers information materials, souvenirs, discount card Olomouc region Card and tickets for cultural events. You can also book accommodation or guided city tours here. There are also free internet access and a unique vending machine for „Olomoucké Tvarůžky“ (local cheese) available here.
Olomouc Astronomical Clock: WebCam
VirtualCzech: Olomouc Astronomical Clock
Zdroj informací/Source of information:
www.vkol.cz
wikipedia
www.strednimorava-tourism.cz
