Bolest v těle mém je nesnesitelná..
Znamená to že již mrtev jsem či na máry se teprv' chystám...?
Vzpomenout se snažím, co se mnou se dělo, ale tělo, moje tělo, se vzpouzí a nechce mne stále poslouchati...
...oči otevírám velmi pozvolnu a jsou to vpravdě ďábelská muka ... bílá mlha, která vládne mému zraku jen pomalu ustupuje...
Uprostřed jakéhosi obrovského pole tu stojím, kolem mne rozpoznávám jarní květenu. Na čímsi lánu úrodném jsem se octl. Tohoto lánu plocha je vpravdě ohromující. Nespatřil jsem nic podobného ani léta páně 1600.
...
Myšlenky své skládám si jak planety a stálice na oblohu, kusy vzpomínek mých již začínají do sebe zapadati. Toť jistě Vavřince z Boleslawě dílo ďábelské mi tyto bolesti způsobilo. Přístroj časový jeho, jistě satanem vnuknutý, mne jakousi neznámou silou přemístiti sem musel...
Ale kde to vlastně jsem? Jasně jsem tomu bláznovi sdělil a pro jistotu i na svitek papíru perem svým napsal polohu Benátek, kde v roce 1600 jsem pobýval. Nyní však Benátky směrem jihozápadním vidím. Nebýt zámku, kterýž není taktéž se zámkem uchovaným v paměti mé podobný zcela, nepoznav bych městys tento.
Hučení v hlavě však neustává. Leč jak zjišťuji, příčinou tohož nebude ona změna, kterou Vavřincův stroj provedl, leč po náspu předměty obrovské a barevné pohybující se a rychlosti letu šípu dosahující... Rozum můj začíná v koncích býti, vyděšený jsem dosti, leč zvědavost a po poznání touha mne zklidniti se a přemýšlet začíti nutí. Dle slunce polohy bude čas kolem poledního. Sextant příruční svůj použiji, ač většinou přístroj tento k měření úhlu mezi stálicemi užívám, nyní poslouží mi dobře i pro slunce výšky měření. Po chvíli výsledku 40° dostává se mi. I když první jarní den nemají paprsky sluneční sílu takovou, rozhoduji se rychle a vydati se někam k lesu musím, a tam k plnému rozumu ve stínu stromů přijíti se mi jistě podaří.
... Krůčeje mé směřují stále stejným směrem, stín můj mi ukazuje cestu. Za pár okamžiků již mohu spočinouti u srovnati myšlenky své v lesa stínu. Kroky své jsem počítal a došel k délce cirka 287 sáhů českých. Zde spočinouti na chvíli a nabrati síly se pokusím a to i přes hluk strašný, který ke mě doléhá...
Informace ze svitku nalezeného:
Vlnění neviditelné zvané mobilní internet Vám může pomoci snadněji jeden z úkolů zdolati, taktéž listing, kdo s sebou vzíti ráčí, neprohloupí....(aktualizace 20.7.2013)
Tycho Brahe de Knudstrup
* 14. prosince 1546
† 24. října 1601
Počátky
Podpis Tychona Braha
Tycho Brahe se narodil na dánském sídle v Knudstrupu (dnes Švédsko) jako první dítě manželům Ottovi Brahe a Beatě Bille. Dostal jméno Tyge, v latinské podobě Tycho. Měl pět bratrů a pět sester. Otec byl královským rádcem a posléze správcem hradu Helsingborg. Jeho rodiče patřili ke starému dánskému šlechtickému rodu, v jeho rodokmenu najdeme dva krále (Waldemar II. vítězný, který si vzal dceru Přemysla Otakara I. – Dagmar) a svatořečenou hraběnku Bergittu de Brahe.
Tycho vyrůstal v Tostrupu u svého vznešeného strýce Jörgena Brahe, který ho přijal za vlastního, protože sám děti neměl. V sedmi letech byl Tycho poslán do latinské školy, od roku 1559 studoval na univerzitě v Kodani rétoriku a filozofii. Tycho Brahe přišel poprvé do kontaktu s astronomií 21. srpna 1560. Tehdy bylo na území Dánska pozorovatelné poměrně velké zatmění Slunce. Čtrnáctiletého Tychona doslova uchvátila přesnost, s jakou bylo zatmění propočteno dopředu a také jeho vlastní průběh. Sám uvádí, že to byl jeden z hlavních momentů, který u něj vzbudil zájem o astronomii. Celý další Tychonův život už se pak nesl v astronomickém duchu, byť byl vzápětí poslán svými pěstouny na studia práv do Lipska. Uvádí se však, že se mu tamější hofmistr marně snažil zabránit v prodlévání celých nocí pod hvězdnou oblohou a jejím pozorování namísto spořádaného studia. Po smrti svého strýce, který ho bohatě sponzoroval, se už Tycho Brahe oddal astronomii úplně. V roce 1563 pozoroval konjunkci Jupitera a Saturna. Překvapil ho nesoulad výsledků pozorování s tabulkami. Začal si potají kupovat přístroje, aby mohl systematicky pozorovat oblohu.
Nos
Tycho Brahe de Knudstrup
Po strýcově smrti v roce 1565 se přestal věnovat právu úplně a zcela se oddal astronomii. Pobýval na evropských univerzitách ve Wittenbergu, Basileji, Augsburgu a Rostocku, kde studoval alchymii, astrologii a lékařství. Proslavil se předpovědí smrti tureckého sultána, kterou odvodil ze zatmění Měsíce. V prosinci 1566 se po večírku u profesora Bachmeistera udála nemilá věc. V době svých dvacátých narozenin se Tycho dostal do sporu se svým krajanem Manderupem Parsbjergem. Spor vyvrcholil v noci 29. prosince soubojem, v němž přišel Tycho o část svého nosu. Traduje se, že si nechal vyrobit protézu ze slitiny zlata a stříbra, kterou pak připevňoval mastí s vrstvou pudru. Rytířská velkorysost se projevila ve smíření obou bojovníků, kteří nadále zůstali přáteli.
Rodina
V roce 1570 zemřel Tychův otec, Tycho zdědil značný majetek a získal přízeň krále, který měl plné pochopení pro jeho astronomické záliby a nepoutal ho k úřadům u dvora. Díky tomu mohl cestovat po Evropě a navštěvovat renomované astronomy. V roce 1571 poznal svou neurozenou životní družku Kristýnu Jorgensdatter a v průběhu let 1573 až 1585 spolu měli osm dětí.
První úspěchy a Hven
Pozorováním novy z let 1572 až 1574 a komety z roku 1577 přispěl k revizi názorů na stavbu kosmu. Použil nezávislých měření z několika míst na Zemi. Za nejcennější považoval měření pražská, českého učence a přírodovědce Tadeáše Hájka z Hájku. Z Hájkova spisu Dialexis de novae stellae z roku 1574 převzal řadu velmi přesných údajů o poloze nové hvězdy v souhvězdí Kasiopeji. Pomocí polosextantu změřil úhlové vzdálenosti mezi supernovou a devíti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí Kasiopeja. Poloha supernovy se neměnila, tudíž Tycho Brahe správně usoudil, že se nachází vně trajektorie Měsíce ve sféře nehybných hvězd. Vyvrátil tak do tehdejší doby obecně přijímanou Aristotelovu teorii o původu komet ze zemských výparů, podle níž komety jsou zhuštěny v horních vrstvách atmosféry Země.
Zední kvadrant na Hvenu
V roce 1576 nabídl dánský král Frederik II. Tychovi Brahe ostrov Hven, ležící v úžině mezi Dánskem a dnešním Švédskem. Současně mu navrhl, že se postará o financování stavby nových budov a pořízení nových přístrojů. Taková nabídka se neodmítá, a tak ještě téhož roku začal Brahe budovat na ostrově Hven moderní astronomickou observatoř Uraniborg (nazvanou po Uranii – antické bohyni nebes). Uraniborg se stala skutečně moderní observatoří, kterou vyhledávala spousta studentů. Mimo jiné i Paulus Wittich z Vratislavy, kterého ve svém dopise doporučil Tadeáš Hájek z Hájku. Na Hven dorazil v roce 1580 a okamžitě byl Brahem přijat za asistenta. Wittich měl jednu přednost – byl velmi dobrým počtářem. Jeho metoda prostaphoresis převáděla násobení na sčítání, dělení na odčítání a byla předzvěstí vzniku logaritmů.
Na Hvenu bylo brzy nutné přistavět další hrad, který dostal název Sterneborg (Hvězdný zámek). Kromě pozorování a výroby přístrojů, byla vybavena i tiskárnou a papírnou pro publikaci objevů, počtárnou a alchymistickou laboratoří. Na Sterneborgu byly pozorovací přístroje umístěny pod úrovní země ke snížení vlivu větru a tepelných efektů.
Nejpřesnějším přístrojem na observatoři byl tzv. zední kvadrant – Quadrans muralis sive Tichonicus z roku 1582. Byl to kovový čtvrtkruh s velmi přesným úhlovým dělením, pevně přichycený na zdi postavené v rovině poledníku (v severojižním směru). Ve středu čtvrtkruhu bylo okénko s pevným průzorem (vizírem) a po čtvrtkruhu bylo možno posouvat dva vizíry pohyblivé. Kvadrantem se tedy měřila výška hvězdy nad obzorem v okamžiku průchodu hvězdy poledníkem (tj. v okamžiku, kdy hvězda vrcholí). Pozorovatel se díval na hvězdu přes pohyblivý a pevný vizír a okamžik průchodu ohlásil, pomocník u hodin odečetl časové údaje a zapisovatel u stolu je zaznamenal.
Uraniborg žil jen díky vydatné podpoře krále Frederika II. Po jeho smrti v roce 1588 se ale situace změnila. Avšak Tychova nedůtklivost, netrpělivost, netaktičnost, možná i mírné podivínství ochladilo vztah dvora a tím i přítok peněz. Nezbylo tedy než odejít. Své pozorovací deníky na Hvenu uzavřel záznamem z 15. března 1597.
V Praze a Benátkách
Kramerius - Monografie Tycho Brahe
Do Prahy Tycho Brahe přicestoval v červnu roku 1599. Především zásluhou Hájka pak proběhly přípravy na stěhování hvenských přístrojů. Přestěhovat rozměrné přístroje přes půl Evropy jistě nebyla žádná maličkost. Neznámo proč, cesta se jakoby přetrhla a přístroje zůstaly v Magdeburku déle než bylo nutné. Asi v říjnu roku 1600 měl Tycho Brahe jakž takž pohromadě všechny hlavní přístroje.
V Praze byl s velkou okázalostí přijat. Císař mu při audienci nabídl místo císařského astronoma s vysokým platem a řadou dalších výhod, dal mu na výběr jeden ze svých tří zámků – Brandýs, Lysou nad Labem a Benátky nad Jizerou. Tycho zvolil Benátky, které se mu pro jeho práci zdály nejvhodnější.
Ze zdejšího zámku chtěl vybudovat nový Hven, tedy astronomickou instituci v tom smyslu, jak ji znal. Jenže - bylo tu sice velké mecenášství císařovo, císařská pokladna však byla prázdná a na potřebné úpravy, které se na zámku musely provést peníze nezbývaly. Tycho se dostával soustavně do sporů se správcem zámku a hlavně - neměl své přístroje. Ty se do Benátek vůbec nedostaly; uvízly při přepravě lodní dopravou po Labi v Magdeburgu. Rozpadl se i Tychonův pozorovací tým. Do Prahy s ním vedle jeho žáků přijel prakticky už jen jediný renomovaný astronom - Christian Sörensen Longberg. Krátce poté, kdy začal v Benátkách nad Jizerou budovat novou instituci, setkává se Tycho Brahe s Johannesem Keplerem, ale jejich spolupráce je záhy přerušena odchodem Keplera z Prahy do Štýrského Hradce. Sám Tycho údajně konal svá pozorování v Benátkách v dodnes dochované místnosti s vysokým oknem, v jejíž podlaze je uložen "benátecký poledník". Tycho vyměřil polohu města na 14° 51'30'' východní délky a 50° 18' 30'' severní šířky (někde se uvádí i varianta 14° 51'39'' východní délky a 50° 18' 30'' severní šířky). Vzápětí je Tycho povolán znovu do Prahy, protože císař ho chtěl mít ve své blízkosti, takže se znovu stěhoval.
Tychonův geo-heliocentristický model
Tycho Brahe vytvořil originální kosmologickou teorii: podle ní je sice Země středem vesmíru, ale kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc. Ostatní planety obíhají kolem Slunce. Vytvořil tak jeden z kompromisních modelů mezi geocentrickou teorií Ptolemaia (dle učení Ptolomeova byla Země nepohyblivá v středu světa, kolem ní byl vzduch a oheň, a za těmito v určité vzdálenosti řadily se oběžnice i se Sluncem. Kolem nepohnuté Země bylo totiž 7 oběžnic: Měsíc, Dobropán, Krasopaní, Slunce, Smrtonoš, Kralomoc a Hladolet.) a teorií heliocentrickou Mikuláše Koperníka.
Nemoc a smrt
Zdravotní stav Tychona Braha se radikálně zhoršil po slavnosti v říjnu 1601, takže již 24. října téhož roku zemřel. Tycho zemřel na onemocnění močových cest; pravděpodobně na následky toho, že se mu moč začala vylučovat do krve a on pak umíral dlouhých jedenáct dnů na její otravu. Tento případ dnešní medicína běžně řeší, v Tychonově době to byl bohužel prakticky jistý rozsudek smrti. Je pohřben v kostele P. Marie u Týna na Starém Městě Pražském.
Zdroje informací a obrázků:
Kontrola úvodních souřadnic:
Logbook do 11/2017
