Cikar
Osídlení na jih od Kardašovy Řečice směrem k řece Nežárce se nachází v chráněné krajinné oblasti Třeboňska a představují ho převážně samoty nebo shluky několika stavení.
Cikar získal název po mlýnu, vystavěném pod rybníkem Popelovem. Písemně je mlýn doložený již v roce 1554 a po jeho původních majitelích Cvikarech se místo jmenuje s nepatrnou odchylkou dodnes. Koncem 17. století mlýn zakoupila vrchnost a na pozemcích původně patřících k mlýnu založila hospodářský dvůr (roku 1698). Dvůr se měl jmenovat Sichshof, ale název se příliš neujal.
V blízkosti je ještě cikarská myslivna, stavěná na příkaz hraběte Jana Václava Paara v roce 1769 pro reitjägra, myslivce, který měl na starost organizaci honů. Cikarská hajnice, obydlí panského správce hájenství, vzniklo v 18. století.
V Cikaru se nachází i bývalý poplužní dvůr, založený po roce 1698.
Starobylý mlýn i dvůr dnes postupně rekonstruuje současný majitel. Mlýn je nyní bez funkčního vodního motoru, využíván pouze rekreačně a zachován je jen náhon.
V okolí dvoru Cikar je několik pěkných dubů letních (Quercus robur). Na vzdušné straně hráze rybníka Popelov (vede po ní silnička od K. Řečice), asi 15 m severně od výpusti, roste mohutný dub. Je nahnutý směrem od hráze. Kmen bez kořenových náběhů má v sobě velkou dutinu s bránou na sever a puklinou na jih. Dutina je vyhořelá a je do ní spadlá cementová pecka, dřívější výplň stromu. Na kmeni jsou pahýly a vylomené větve, malá koruna je až nahoře.
Nejmohutnější a asi nejhezčí z dubů v okolí Cikaru najdeme v okraji lesa asi 750 m jihovýchodně od dvora. Půjdeme- li od Cikaru k hájovně Vilémka, je dub vidět vpravo za loukami asi 250 m od cesty. Dub má kmen nakloněný na západ, od lesa bez kůry, v 2,5 m boule, v 4 m silná větev na východ, výše další větev nad louku, pak 2 vrcholy.
Mezi tímto dubem a Cikarem je rybník Slavíček. Na jeho hrázi, asi 250 m od Cikaru, jsou další dva zajímavé duby letní. První na vnějším svahu hráze u výpusti je již suchým torzem, kmen má obvod 515 cm. Ve spodní partii má strom boule a pahýly, nahoře 3 vrcholové větve a pahýl. Z konců větví už opadává kůra, suché větve leží všude kolem stromu. Strom je vysoký 12,5 m. V severozápadní části hráze u jejího ohybu roste mezi cestou a vodou další pěkný dub, dvojí se v 2 m, západní část je v 1,5-6 m rozlomená, dole má závaly a uříznuté větve směrem k rybníku.
Dub u hájovny Vilémka - perokresba Alena Kociánová
O starém cikarském vepříně se traduje i tato pohádka, kterou HCl vypráví všem zájemcům již drahně let:
Pohádka o červeném prasátku
Daleko, daleko… V hlubokých lesích za Kardašovou Řečicí, tam, kde leží Cikar, tam stojí velký vepřín.
A v tom vepříně, prasečíně žilo, bylo mnoho krásných a velkých prasátek. Jednoho dne se tu narodilo prasátko, které bylo úplně jiné. Bylo totiž celé červené! Chtělo si hrát s ostatními prasátky, ale ta od něj utíkala a volala: „Fuj, jsi celé červené! Ty máš asi červenku! S tebou si hrát nebudeme!“ A tak červené prasátko bloudilo samo kolem prasečáku a bylo smutné. Až jednoho krásného dne za ním přišlo malé růžové prasátko. To růžové prasátko bylo nejkrásnější ze všech prasátek. A bylo hodné. Řeklo: „Pojď, budeme kamarádi! Budeme si spolu hrát!“ Od toho dne byli všude spolu. Ryli rypáčky v zemi, požírali červíky, váleli se v bahně… Měli se jako prasátka v žitě.
V lese u Cikaru žil také jeden vlk. Vítr mu každý den nosil vůni prasátek od Cikarského vepřína. Vlkovi se sbíhaly sliny. Až se jedné noci vypravil po čichu a došel až k prasečínu. Okna zde byla otevřená, aby se prasátka neudusila vlastní vůní. Vlk vskočil rovnou doprostřed vepřína! Měl otevřenou tlamu, oči mu svítily a zařval silným hlasem: „Nikdo se ani nehne!“ Prasátka se opravdu ani nepohnula, protože hrůzou úplně zkameněla. Vlk se mlsně olízl a rozhlížel se – které že prasátko si vybere a sežere. A uviděl to krásné růžové prasátko. Zavrčel a chtěl na něj skočit. Všechno to pozorovalo i červené prasátko. Přestože se také hrozně bálo, představilo si, jaký by to byl život bez jediného kamaráda. A neváhalo už ani chvilku a skočilo s velkým kvikotem rovnou před vlka: „Jdi pryč, ty hnusný vlku! Svého kamaráda ti nedám!“ A výhružně chrochtalo. Vlk zkoprněl a vyvalil oči. Co to je? Podivné červené prase tu na něj neohroženě chrochtá… Napadlo ho: „Třeba má vzteklinu! Ale ne, je celé červené… To bude čert!“ Stáhl ocas mezi nohy, vyskočil ven tím pootevřeným oknem a utíkal pryč, co mu tlapy stačily. Nikdy se už do těch míst nevrátil – takový měl respekt před čerty.
V prasečáku vypukly oslavy. Všechna prasátka radostně kvičela a chrochtala: „Ať žije červené prasátko! Ať žije hrdinné červené prase!“ Každý se teď chtěl s prasátkem kamarádit, každý se k němu lísal. Červené prasátko bylo rádo, ale dobře si pamatovalo, kdo byl jeho kamarád před přepadením vepřína.
A tak tam na Cikaru prasátka žila šťastně až do smrti, měla se ráda a byla kamarády. Ale největší kamarádi byli stále červené a růžové prasátko.
A kdyby zde prasečák nezrušili, žili by tu dodnes.
Autor: Věra Helceletová
Prameny:
HRUBÝ, Jaromír. Místopis Řečice Kardašovy. Jindřichův Hradec: Město Kardašova Řečice, 1929. D. 1. S. 19.
http://www.kardasova-recice.cz/mesto/informace-o-meste/rehorinky-cikar-kartejn/
http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/1674-cikar
http://stromy.trebonsko.org/view.php?cisloclanku=2009030025
Zdroje obrázků:
http://cz.123rf.com/photo_10254685_krut%C3%BD-a-hrozn%C3%BD-vlk-z-poh%C3%A1dky.html
http://archiv.aukro.cz/prasatko-peppa-23-cm-super-cena-2-kusy-a-skladem--i3957045810