A cache by HCL a Veverka Message this owner

Hidden : 7/7/2016

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Cikar

Osídlení na jih od Kardašovy Řečice směrem k řece Nežárce se nachází v chráněné krajinné oblasti Třeboňska a představují ho převážně samoty nebo shluky několika stavení.

Cikar získal název po mlýnu, vystavěném pod rybníkem Popelovem. Písemně je mlýn doložený již v roce 1554 a po jeho původních majitelích Cvikarech se místo jmenuje s nepatrnou odchylkou dodnes. Koncem 17. století mlýn zakoupila vrchnost a na pozemcích původně patřících k mlýnu založila hospodářský dvůr (roku 1698). Dvůr se měl jmenovat Sichshof, ale název se příliš neujal.

V blízkosti je ještě cikarská myslivna, stavěná na příkaz hraběte Jana Václava Paara v roce 1769 pro reitjägra, myslivce, který měl na starost organizaci honů. Cikarská hajnice, obydlí panského správce hájenství, vzniklo v 18. století.

V Cikaru se nachází i bývalý poplužní dvůr, založený po roce 1698.

Starobylý mlýn i dvůr dnes postupně rekonstruuje současný majitel. Mlýn je nyní bez funkčního vodního motoru, využíván pouze rekreačně a zachován je jen náhon.

V okolí dvoru Cikar je několik pěkných dubů letních (Quercus robur). Na vzdušné straně hráze rybníka Popelov (vede po ní silnička od K. Řečice), asi 15 m severně od výpusti, roste mohutný dub. Je nahnutý směrem od hráze. Kmen bez kořenových náběhů má v sobě velkou dutinu s bránou na sever a puklinou na jih. Dutina je vyhořelá a je do ní spadlá cementová pecka, dřívější výplň stromu. Na kmeni jsou pahýly a vylomené větve, malá koruna je až nahoře.

Nejmohutnější a asi nejhezčí z dubů v okolí Cikaru najdeme v okraji lesa asi 750 m jihovýchodně od dvora. Půjdeme- li od Cikaru k hájovně Vilémka, je dub vidět vpravo za loukami asi 250 m od cesty. Dub má kmen nakloněný na západ, od lesa bez kůry, v 2,5 m boule, v 4 m silná větev na východ, výše další větev nad louku, pak 2 vrcholy.

Mezi tímto dubem a Cikarem je rybník Slavíček. Na jeho hrázi, asi 250 m od Cikaru, jsou další dva zajímavé duby letní. První na vnějším svahu hráze u výpusti je již suchým torzem, kmen má obvod 515 cm. Ve spodní partii má strom boule a pahýly, nahoře 3 vrcholové větve a pahýl. Z konců větví už opadává kůra, suché větve leží všude kolem stromu. Strom je vysoký 12,5 m. V severozápadní části hráze u jejího ohybu roste mezi cestou a vodou další pěkný dub, dvojí se v 2 m, západní část je v 1,5-6 m rozlomená, dole má závaly a uříznuté větve směrem k rybníku.

Dub u hájovny Vilémka - perokresba Alena Kociánová

O starém cikarském vepříně se traduje i tato pohádka, kterou HCl vypráví všem zájemcům již drahně let:

Pohádka o červeném prasátku

Daleko, daleko… V hlubokých lesích za Kardašovou Řečicí, tam, kde leží Cikar, tam stojí velký vepřín.

A v tom vepříně, prasečíně žilo, bylo mnoho krásných a velkých prasátek. Jednoho dne se tu narodilo prasátko, které bylo úplně jiné. Bylo totiž celé červené! Chtělo si hrát s ostatními prasátky, ale ta od něj utíkala a volala: „Fuj, jsi celé červené! Ty máš asi červenku! S tebou si hrát nebudeme!“ A tak červené prasátko bloudilo samo kolem prasečáku a bylo smutné. Až jednoho krásného dne za ním přišlo malé růžové prasátko. To růžové prasátko bylo nejkrásnější ze všech prasátek. A bylo hodné. Řeklo: „Pojď, budeme kamarádi! Budeme si spolu hrát!“ Od toho dne byli všude spolu. Ryli rypáčky v zemi, požírali červíky, váleli se v bahně… Měli se jako prasátka v žitě.

V lese u Cikaru žil také jeden vlk. Vítr mu každý den nosil vůni prasátek od Cikarského vepřína. Vlkovi se sbíhaly sliny. Až se jedné noci vypravil po čichu a došel až k prasečínu. Okna zde byla otevřená, aby se prasátka neudusila vlastní vůní. Vlk vskočil rovnou doprostřed vepřína! Měl otevřenou tlamu, oči mu svítily a zařval silným hlasem: „Nikdo se ani nehne!“ Prasátka se opravdu ani nepohnula, protože hrůzou úplně zkameněla. Vlk se mlsně olízl a rozhlížel se – které že prasátko si vybere a sežere. A uviděl to krásné růžové prasátko. Zavrčel a chtěl na něj skočit. Všechno to pozorovalo i červené prasátko. Přestože se také hrozně bálo, představilo si, jaký by to byl život bez jediného kamaráda. A neváhalo už ani chvilku a skočilo s velkým kvikotem rovnou před vlka: „Jdi pryč, ty hnusný vlku! Svého kamaráda ti nedám!“ A výhružně chrochtalo. Vlk zkoprněl a vyvalil oči. Co to je? Podivné červené prase tu na něj neohroženě chrochtá… Napadlo ho: „Třeba má vzteklinu! Ale ne, je celé červené… To bude čert!“ Stáhl ocas mezi nohy, vyskočil ven tím pootevřeným oknem a utíkal pryč, co mu tlapy stačily. Nikdy se už do těch míst nevrátil – takový měl respekt před čerty.

V prasečáku vypukly oslavy. Všechna prasátka radostně kvičela a chrochtala: „Ať žije červené prasátko! Ať žije hrdinné červené prase!“ Každý se teď chtěl s prasátkem kamarádit, každý se k němu lísal. Červené prasátko bylo rádo, ale dobře si pamatovalo, kdo byl jeho kamarád před přepadením vepřína.

A tak tam na Cikaru prasátka žila šťastně až do smrti, měla se ráda a byla kamarády. Ale největší kamarádi byli stále červené a růžové prasátko.

A kdyby zde prasečák nezrušili, žili by tu dodnes.