SPORTOVNÍ AREÁL ŠPIČÁK
Špičák je symbolem šumavského lyžování a zároveň místo, kde se na Šumavě nejlépe předpovídá počasí. „Jsou vidět Alpy. Do tří dnů bude pršet nebo sněžit,“ říká se. Jak to tu začalo? Syn legendárního šumavského kantýnského a později hoteliéra Jana Prokopa (1838–1914) František se v době studia medicíny seznámil s Josefem Rösslerem-Ořovským, vynikajícím českým sportovcem a sportovním organizátorem. Od něho si půjčil lyže a nechal podle nich zhotovit dva páry primitivních lyží a na nich podnikal výlety na Špičák. Špičáčtí hoteliéři Antonín Říha (penzion Stella), Rudolf Zahrádka (penzion Edita) a Jan Prokop (hotel Prokop) uspořádali 29.2.1948 na Špičáku závod ve slalomu „O pohár hoteliérů“. Rok 1951 uvrhl část Špičáku a Železné Rudy do oblasti tzv. hraničního pásma, kam byl vstup jen na povolení. Sjezdovky na Špičáku se staly na několik let nepřístupné právě tak jako Čertovo jezero. V polovině šedesátých let byl o hraniční pásmo posunuto až za vrchol Špičáku a tím uvolněny obě sjezdovky. Chyběly však lyžařské vleky, na vrchol „ke kameni“ musel každý po svých. První lyžařské vleky v oblasti Železné Rudy byly postaveny na Belvedéru (1961) a na Samotách (1972). To je zajímavé, protože Samoty bylo jedno z mála míst v Železné Rudě, odkud bylo vidět přímo do tehdejšího Západního Německa. První vlek Transporta s kapacitou 455 osob za hodinu, délkou 1207m a převýšením 335 m byl na Špičáku postaven roku 1970 zásluhou zakladatele Sportovního areálu Špičák a právníka Františka Steidla, který za tragických okolností zahynul roku 1985. Dlouholetým ředitelem Sportovního areálu byl Blažej Beneš (1895–1983). Zároveň byly rozšířeny obě tehdejší sjezdovky. Areál se začal rozrůstat. Roku 1972 byla postavena chata Blaženka a o dva roky později Hanička a věž rozhodčích.
V letech 1975–1977 byla vybudována sportovní hala a o rok později nový, v tehdejší době velmi rychlý vlek Poma H 210 s kapacitou 900 osob/hod. V osmdesátých letech začalo umělé zasněžování, nejprve na nové sjezdovce – tzv. Lubském svahu. Roku 1988 začala stavba ubytovacího a stravovacího objektu, dnešního hotelu Bohemia. Roku 1990 přibyl vlek Poma H 130, zvaný lomený (mezi sjezdovkou 2 a 3).
V roce 1993, kdy si Sportovní areál pronajal Sport Service pod vedením Josefa Tremla a Vladimíra Kasíka, se začalo rozšiřovat umělé zasněžování. To bylo roku 2005 a 2006 dovedeno na vrchol Špičáku. Odtálá místa na sjezdovce č.3 se stala minulostí. 2.4.2005 byla slavnostně ukončena činnost obou vleků na vrchol Špičáku a 23.11.2005 byl zahájen provoz nové čtyřsedačkové lanovky Doppelmeyr s kapacitou 2389 osob/hod a délkou 1272 m. Náklady na ni byly 67,5 mil. Kč. V zimní sezóně 2004–05 byl otevřen Snowpark pro freestylové lyžování, na jehož přípravě se kromě řady dalších jezdců podílel i známý špičácký freerider Jiří Lausecker. Roku 2007 se začal stavět Bikepark, v návrhu s osmi trasami podle Čechokanaďana Tomáše Procházky. Bikepark musel bojovat s ochranáři o přežití a nakonec tu zůstaly tři hodnotné tratě, které lákají profesionální i rekreační jezdce. V létě se na Špičáku jezdí IXS Downhill Cup nebo Evropský pohár, v zimě jsou tu atraktivní akce jako silvestrový sjezd Šancí, Světlušky, Becherovka Ski Show a další.
Funguje tu lyžařská škola, pořádají se tu karnevaly jako třeba známá Jízda přes louži. 11.2.2006 měli na vrcholu Špičáku svatbu instruktoři lyžařské školy Jana Vaněčková a Martin Kubáč. Na svazích Špičáku trénují nebo trénovali závodníci Vlastmil Maxa ml., Marcel Maxa, Tomáš Lučan, Jaroslav Lučan nebo Anna Kulíšková. Rekordních 38 let ve Sportovním areálu Špičák pracoval Norbert Mařík ml.
(podle publikace Josefa Tremla Sportovní areál Špičák – Čtyřicet let 1971-2011)
SPORTAREAL ŠPIČÁK
Špičák ist das Symbol des Skifahrens im Böhmerwald und zugleich ein Ort, wo das Wetter am besten vorhergesagt werden kann. „Es sind die Alpen zu sehen. Innerhalb drei Tage wird es regnen oder schneien,“ wird gesagt. Wie hat hier alles begonnen? Der Sohn des legendären Kantinenwirts und späteren Hoteliers Jan Prokop (1838–1914) František lernte während seines Medizinstudiums Josef Rössler- Ořovský kennen. Von ihm lieh er sich Skier aus und ließ nach diesen zwei Paar primitive Skier fertigen lassen. Mit diesen machte er dann Ausflüge auf den Berg Špičák. Die Hoteliers aus Špičák, Antonín Říha (Pension Stelle), Rudolf Zahrádka (Pension Edita) und Jan Prokop (Hotel Prokop) veranstalteten am 29. 2. 1948 am Berg Špičák einen Wettkampf im Slalom – „Um den Pokal der Hoteliers“. Im Jahr 1951 kam ein Teil von Špičák und Železná Ruda in die sog. Grenzzone, deren Betretung nur mit einer Genehmigung möglich war. Die Pisten am Berghang Špičák wurden für einige Jahre unzugänglich sowie der See Čertovo jezero (Teufelssee). Mitte der 60er Jahre wurde die Grenzzone hinter den Gipfel Špičák verschoben und beide Abfahrtspisten somit freigestellt. Es fehlten jedoch die Skilifte, auf den Gipfel Špičák „zu dem Stein“ musste man zu Fuß. Die ersten Lifte in der Region Železná Ruda wurden auf Belvedér (1961) und in Samoty (1972) gebaut. Es ist interessant, denn Samoty war einer der wenigen Orte in Železná Ruda, von wo aus man direkt in das damalige Westdeutschland hineinsehen konnte. Der erste Schleppzug Transporta (Kapazität 455 Personen pro Stunde, Länge 1207 m und Überhöhung von 335m) wurde am Berg Špičák dank dem Gründer des Sportareals Špičák, dem Juristen František Steidl errichtet, der unter tragischen Umständen im Jahr 1985 ums Leben kam. Der langjährige Direktor des Sportareals war Blažej Beneš (1895–1983). Zu der Zeit wurden beide damaligen Pisten breiter gemacht. Das Areal begann sich auszudehnen. Im Jahr 1972 wurde die Hütte Blaženka gebaut, zwei Jahre später Hanička und der Schiedsrichterturm. In den Jahren 1975–1977 war es die Sporthalle und 1 Jahr danach der neue, in der damaligen Zeit sehr schnelle Schleppzug Poma H 210 mit Kapazität 900 Personen pro Stunde. In den 80er Jahren begann man hier mit der künstlichen Beschneiung, zuerst von der neuen Piste – dem. sog. Lubský svah. 1988 begann der Bau eines Unterkunfts- und Verspeisungsobjekts, des heutigen Hotels Bohemia. 1990 kam das Schlepplift Poma H 130 (zwischen der Piste 2 und 3) hinzu. Seit 1993, wo das Sportareal Sport Service unter der Leitung von Josef Treml und Vladimír Kasík gemietet hat, breitet sich die künstlich beschneite Fläche immer mehr aus, in den Jahren 2005 und 2006 bis zum Gipfel Špičák. Kahle Stellen auf der Piste Nr. 3 wurden Vergangenheit. 2. 4. 2005 wurde der Betrieb beider auf den Gipfel führenden Schlepplifte feierlich beendet und am 23.11. 2005 der Betrieb der neuen Viersitzseilbahn Doppelmeyer (Kapazität 2389 Personen pro Stunde, Länge 1272 m) eröffnet. Die Kosten auf diese betrugen 67,5 Mio. CZK. In der Wintersaison 2004–2005 wurde der Snowpark für Freestyle-Skifahren eröffnet, an dessen Vorbereitung sich außer einer Reihe weiterer Skifahrer auch der bekannte Freerider aus Špičák Jiří Lausecker beteiligte. Im Jahr 2007 begann man den Bikepark gem. dem Entwurf des kanadischen Tschechen Tomáš Procházka zu bauen, der ursprünglich acht Strecken haben sollte. Der Bikepark musste mit Naturschützern kämpfen, und so blieben am Ende nur drei hochwertige Strecken, welche sowohl Profifahrer als auch Amateure locken. Im Sommer wird der IXS Downhill Cup oder der Europäische Pokal gefahren, im Winter gibt es hier so attraktive Aktionen wie z.B. die Šancen-Silvesterabfahrt ist, Světlušky (Leuchtkäfer), Becherovka Ski Show und weitere. Es arbeitet hier eine Skischule, werden Karnevals veranstaltet – z. B. die bekannte Fahrt über die Pfütze. Am 11. 2. 2006 hatten am Berggipfel ihre Hochzeit die Instrukteure der Skischule Jana Vaněčková und Martin Kubáč. Am Berghang trainieren oder haben trainiert solche Skifarer wie Marcel Maxa, Tomáš Lučan, Jaroslav Lučan oder Anna Kulíšková. Eine Rekordzeit von 38 Jahren war im Sportareal Špičák Norbert Mařík jun. tätig. (nach der Publikation von Josef Treml Sportareal Špičák – Vierzig Jahre 1971 – 2011)
KUDY KE KRABIČCE
Přestože se dá zajet autem přímo do areálu, rozhodně to nedoporučuji, neboť vjezd je tam povolen pouze pro dopravní obsluhu. Takže využijte spíše oficiální parkoviště, na které se dá vjet přímo z hlavní silnice Železná Ruda - Nýrsko (viz waypoint 2). Další přístup je možný od železniční stanice Špičák (waypoint 1) pohodlnou asfaltovou komunikací přímo do areálu. V krabičce jsou dva CWG, samolepka pro prvního nálezce a něco pro děti.