S Teri rádi lezeme. Lezeme vysoko, lezeme nízko. Lezeme nahoru, lezeme dolů. Lezeme po skalách, lezeme po stromech.
A tak se s vámi chceme o tu radost trochu podělit. Nemusíte se děsit ze závratných výšek, na většinu potřebných míst se dá vydrápat bez technické výbavy, na pár míst by se kousek špagátu hodil. Kdo se na to necítí, všechno vyřeší s 5m dlouhým žebříkem (pokud se s ním chce vláčet). A abychom nikoho neochudili o možnost dostat se i k bonusu, jsou u každé keše indicie pro jeho nalezení uložené na nejsnáze dosažitelné stage.
Jen u jedné kešky se bez dostatečného lezeckého vybavení neobejdete. Tady vám asi ani 10 m dlouhý žebřík nebude moc platný.
Tak s chutí do toho a vrhněte se na našich
Snad všichni o nich slyšeli, mnozí si některé z nich vybaví, někteří z vás je po chvíli přemýšlení dokáží vyjmenovat všechny. A tak vám je chceme trochu „oživit v paměti“ a přiblížit jak jinak než opět v osvědčené geocaching podobě.
Jako sestavitel seznamu těchto sedmi všeobecně známých unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě je tradičně (a nepřesně) uváděn řecký spisovatel Filón Byzantský žijící snad ve 2. nebo 3. století n. l. (tento Filón bývá navíc zaměňován s jiným Filónem Byzantským, matematikem a „konstruktérem“ válečných strojů, který žil ve 2. století př. n. l). Filón napsal krátký spisek „O sedmi divech světa“, ve kterém sestavil seznam staveb, které považoval za zcela unikátní. Tento seznam se však od toho dnešního poněkud lišil (obsahoval babylonské hradby místo rhódského Kolosu). Navíc se část spisu nedochovala.
Současný seznam sedmi divů starověkého světa vznikl patrně až v 18. století.
Tak si zabalte batůžek s mocnou svačinou (za hodinu sedm divů světa neobejdete), obujte pořádné boty (moc toho po umeteném chodníku nenašlapete), přibalte také trochu trpělivosti a kondičky (bude se vám to hodit), nejaký ten cajk na lezení nebo žebřík a vyražte ven do přírody nalézt a prohlédnout si tyto naše divy světa:
Egyptské pyramidy v Gíze
Visuté zahrady Semiramidiny
Mauzoleum v Halikarnassu
Feidiovu sochu Dia v Olympii
Artemidin chrám v Efesu
Rhódský kolos
Maják na ostrově Faru
Ještě vám nějaké síly zůstaly? Tak se můžete směle vypravit pro náš
Osmý div světa
A pokud budete mít chuť, čas, odvahu, sílu a nezapomněli jste si v každé kešce opsat kousek „navigačního údaje“, můžete se také vypravit pro náš malý bonus:
Bonusový skálostrom
Už dosti úvodních plků a začneme se věnovat jednotlivým divům.
Maják na ostrově Faru se nacházel v Egyptě u města Alexandrie a byl nejvyšší stavbou tehdejšího světa. Počítá se k sedmi divům světa a patří ke stavbám, jejichž vzhled není možno rekonstruovat, protože vyjma toho, že se z něj nic nezachovalo, neexistují ani jeho spolehlivé popisy. Nejznámější starověkou kresbou tohoto majáku je schematické znázornění majáku na minci.
Stavbu navrhl Ptolemaios Sótér, ale dokončena byla až za vlády jeho syna Ptolemaia Filadelfa. Architektem celého projektu byl Sostratu, což ale neznamená, že na projektu pracoval sám. S prací mu pomáhalo spousta dalších stavitelů a architektů. Podle popisu známého z Plinia staršího (Plinius však čerpal z jiného, dnes již neznámého díla) měla stavba čtvercový půdorys s délkou stran mezi 180 a 190 metry. V těchto rozměrech měl existovat dvoupatrový palác, který měl mít v každém rohu věž. O velikosti těchto věží není nic známo. Uprostřed chrámu byl umístěn vlastní maják, který tvořila čtverhranná zužující se věž neznámých rozměrů. Výška této věže bývá odhadována mezi 60 a 80 metry. Předpokládá se, že sloužila jako pevnost a že byla zakončena cimbuřím. Na této věži byla umístěna užší, pravděpodobně osmiboká věž, ukončená kamennou plošinou s otevřenou sloupovou síní (peristylem). Strop této síně tvořila pravděpodobně pyramidová věž, jejíž vrchol tvořila socha Poseidóna. Ve sloupové síni bylo zrcadlo, které odráželo sluneční paprsky a v noci zde byl zapalován oheň. Celková výška stavby není nikde udávána, jediný údaj z něhož lze tuto výšku dopočítat je vzdálenost na jakou bylo světlo z tohoto majáku viditelné, intenzita světla není neznámá, protože lze zjistit jakou intenzitu mohli tehdy Egypťané získat. U vzdálenosti však vzniká problém, protože ji starověcí autoři často pouze odhadovali. Největší viditelnou vzdálenost udává Flavius Josephus. Ten tvrdí, že světlo z tohoto majáku bylo vidět na vzdálenost tři sta stadií, což je mezi 53 a 56 kilometry (podle toho zda se použije attická či římská stadie). Pokud se tento údaj aplikuje, pak získáme 180 metrů.
Tato výška však patrně přesahovala stavební možnosti tehdejšího světa, proto se moderní věda přiklání k údajům udávaným jinými, méně známými autory. Aplikace jejich údajů pak poskytuje různé odhady. Stavba měla podle všeho 3 části: Dolní čtvercová část majáku měla výšku 55,9 metrů, prostřední část s osmi hranami měla výšku 22,1 metrů a poslední kulatá část 7,4 metrů. Za nejnižší a patrně i nejpravděpodobnější výšku bývá v literatuře udáván rozměr 117 metrů. I tato výška znamená, že maják byl nejvyšší stavbou nejen tehdejšího světa, ale i celého starověku. S aktualizací do dnešní doby by tato výška znamenala výšku srovnatelnou se 40patrovým mrakodrapem. Zároveň by to znamenalo, že Maják na ostrově Faru byl nejvyšším majákem všech dob.
K prvnímu výraznějšímu poškození došlo až po dobytí Alexandrie Římany. Caesarem byla stavba pravděpodobně snížena, protože při dobývání došlo k poškození nejvyšších pater a maják přestal být udržován v původním rozsahu. Ve 4. století maják poškodilo zemětřesení a přestal zde být udržován oheň. V 7. století byl ještě díky své bílé barvě využíván jako denní maják. Koncem 10. století Alexandrii postihlo další zemětřesení, které ještě více snížilo tento maják. Ve 13. století ztratil i význam denního majáku, neboť se změnily podmínky a původní přístav zanesl písek. V tomto období ho lidé začali rozebírat a používat jako stavební materiál. Definitivně ho zničilo zemětřesení roku 1326. Dnes na jeho místě stojí arabská středověká pevnost Quait Bay Fort na jejíž stavbu byl použit i materiál z tohoto majáku.
Maják poté zcela zmizel a nebylo známo, kde přesně se nalézal, teprve v roce 1962 amatérský potápěč náhodou objevil jeho trosky.
Pokud jste svůj geopovoz na parkovišti P2 vymněnili za starověký koráb a dopluli až na Rhodos, znovu vztyčte plachty, a opřete se do vesel. Tentokrát bude váš cíl „Alexandrijský přístav“ k němuž vás v posledním úseku plavby dovede jasné světlo majáku.
Až doplujete na výchozí souřadnice, naleznete tam někde štítek s "radami na cestu". Staří Féničané určovali svůj kurs podle hvězd, Kolumbus už znal kompas, co zvolíte vy? GPS? No budiž (ale naše hvězdy vás povedou spolehlivě). S JIŽNÍM VĚTREM V ZÁDECH budete na dohled majáku za malou chvilku. To místo určitě poznáte. A tam najdete druhý štítek s navigací.
Ale pozor, náš maják svítí jen v noci a naše hvězdy vás povedou jen ve tmě (baterka či světlomet vám vůbec nepomůžou, naopak, neuvidíte vůbec nic - i když můžete mít štěstí a možná maják najdete i za denního světla).
Alexandrijský maják byl údajně vidět na vzdálenost 50 km. Náš maják byste snad mohli vidět na vzdálenost 50 metrů.
Až maják spatříte, doplujte až k němu. Ale tím vaše „utrpení“ ještě nekončí. Budete se muset dostat ke krabičce, zalogovat se a taky si opsat ještě jeden kousek navigačních údajů pro cestu k osmému divu světa. No někdo to dá bez žebříku, jiný si ho dovleče a další si zas nahodí krátké lano. Jak ctěná libost, zvolte si metodu podle vašich schopností.
Snad jste si všech našich sedm divů světa dostatečně užili a tak vám přejeme i ten poslední úspěch při návštěvě osmého divu světa.
tohle naše WWW počítadlo spočítalo, že jsi 
návštěvník našeho listingu