Keš
Keš je věnována hlavně oboře a zvířátkům v ní. Samotná keš je jen kousek od obory. Při odlovu platí stejná pravidla jako pro všechny jiné keše, tak doufám, že dlouho vydrží. Je ale pravděpodobná možnost zašpinění. Prosím opatrně. Při pozorování obory buďte prosím opatrní a nebuďte moc hluční. A nekrmte zvířátka (stejně jako v zoo). I kyž jsou chována v zajetí, stále jsou to plachá a divoká zvířata. Pokud jste motorizovaní kačeři, prosím nepřijíždějte až přímo k oboře, ale nechte auto podél fotbalového hřiště(viz parking). Děkuji a přeji pěkný odlov.
Stručně o Nezbavěticích:
Nezbavětice jsou malou obcí ležící 13 km na jih od Plzně v okrese Plzeň-město, kde žije (k 1.1.2012) 199 obyvatel. Rozkládá se v blízkosti silnice I/20 na jihovýchodním svahu, odkud je vidět údolí řeky Úslavy a v dálce též Brdy. Novodobá existence obce se datuje od roku 1994, kdy se oddělila od sousedních Šťáhlav.
Něco o daňcích:
Daněk evropský (Dama dama L., 1758) z čeledi jelenovití (Cervidae) s lopatovitými parohy je evropský jelen, podobný svým zbarvením jelenu sikovi. Samice se nazývá daněla. Popis Kohoutková výška u samců se pohybuje mezi 85 až 110 cm, u samic 75 až 90 cm. Bez kelky (ocasu) dosahují délky 130 až 175cm (samice 115 až 140 cm), ocas pak měří 18–27 cm. Hmotnost samců je 40 až 95 kg, samic 25 až 50 kg. Letní červenohnědé zbarvení je bíle skvrnité. Skvrny jsou v podélných řadách. Břicho, vnitřní strany běhů a zrcátko, tj. bílá plocha v okolí řiti, jsou čistě bílé. Po hřbetě až na špičku ocasu neboli kelky se táhne černý pruh, který lemuje i zrcátko. Kelka je poměrně dlouhá a slouží jako dorozumívací prostředek. Černá kelka je totiž dobře znatelná na bílém zrcátku, v klidu zvěř kelkou neustále pohupuje a při úprku je vztyčená. Zimní zbarvení je tmavohnědé. Skvrny jsou nezřetelné, nebo nejsou vůbec patrné. Paroží je lopatkovité s očníkem a opěrákem, na lopatě tzv. dlani má pak zářezy tzv. krajkování. První prstovitý výběžek na spodu lopaty je pak tzv. palec .
Rozšíření: Daněk pochází z oblastí Středomoří a Malé Asie. První zmínky o jeho výskytu v českých zemích jsou z počátku 16. století. Byl chován až do konce 19. století v oborách. V té době byl vypuštěn do mnoha volných honbišť, kde se nachází dosud. V současnosti je jejich populace v ČR okolo 11 000 kusů.
Etologie: Obývá listnaté a smíšené lesy. V přírodě je plachý, ale v oborách vychází na pastvu i na otevřená prostranství. Samice s mláďaty a mladší samci žijí v oddělených stádech, dospělí samci jsou většinou samotářští. Na začátku podzimní říje samci soupeří o výsadní postavení a přetlačují se parohy. Daněk se v říji ozývá chrochtavými zvuky - rocháním, které vzniká vtahováním vzduchu do hrtanu. Daněk se v říji páří s více danělami. Říje ovšem není tak bojovná jako u jelenů. Počátkem léta samice přivádí na svět jediné mládě. To se brzy dokáže postavit na nohy, ale až do stáří několika týdnů většinu času leží. Celkově lze říci že veškeré projevy (říje, kladení, nasazení paroži atd.) jsou ve srovnání s jelení zvěří posunuté o 3 týdny. Daněk ale ve srovnání s ostatní sparkatou zvěří působí minimální škody.
Daňci a člověk: V antickém Řecku byla známa představa, že daňci zabíjejí hady. Na ostrově Rhodu byli prý právě z tohoto důvodu vysazeni daňci. Je zajímavé, že v současnosti na tomto ostrově hadí vůbec nežijí, i když zde podle antických zpráv byli v starověku hojní. Tuto událost připomínají sochy daňka a daněly, umístěné ve rhodském přístavu. Pro svůj pěkný vzhled, nenáročnost a poměrně mírnou povahu jsou daňci s oblibou chováni v oborách a zámeckých parcích. Byla vyšlechtěna celá řada barevných forem - černá, bílá, tmavohnědá aj. Daňci jsou občas chováni na farmách pro chutné maso, nicméně farmový chov zvěře je spojen s celou řadou praktických i legislativních úskalí..
Zdroj: wikipedie
