Tis u Luk: také Tiess
Duvod zániku: Vojenský výcvikový prostor Hradište (Doupov)
Období zániku: Nespecifikováno
Soucasný stav: Znicena zcela
Výnosem c. 1/2008
- najdete zde - se k 1. breznu 2008 zprístupnují nekteré cásti vojenského újezdu
-mapa je tady- Díky tomuto výnosu se i civilisté mohou dostat na místa, kde byl od roku 1953 vojenský prostor a byl zde prísný zákaz vstupu.
Nevstupujte do vojenského újezdu, hranici poznáte podle cedulí, je tam vstup zakázán.
Dle cl. 4 výnosu je v prostoru Vojenského újezdu trvalý zákaz volného rozdelávání ohne, táborení a stanování, kourení v lese a pobyt nadzemí ujezdu po setmení.
Dnes zcela zaniklá obec Tis u Luk, nemecky Tiess, Tyss nebo Tys bei Luck, ležela na jižním úpatí Doupovských hor v nadmorské výšce 690 m, 5 km severovýchodne od Bochova. Název dostala ves podle stromu tis, zrejme pro svou velkou výšku nebo byl necím zajímavý ci duležitý. Obec byla opuštena a postupne zanikla po zaclenení do Vojenského újezdu Hradište patrne behem 50. let 20. století. První zmínka o vsi Tis pochází z roku 1487, kdy patrila ke hradu Hartenštejn, o neco pozdeji k panství Andelská Hora a roku 1588 ke statku Verušicky Heinricha Prollhofera. Berní rula roku 1654 uvádí Tis náležející k panství Luka, které patrilo Anne Barbore Prollhoferové, rezené ze Štampachu. Tehdy ve vsi žilo 6 sedláku, z nichž jeden mel také „rybník pod 1 kopu násady“. Dva poddaní žili tzv. na obci a ze trí chalup jedna po 11 letech zpustla. Celkem bylo ve vsi 18 potahu, 9 krav, 23 jalovic, 3 ovce, 10 prasat a 12 koz. Podle berní ruly zde byla stavení špatná, pole žitná i pšenicná, ale kamenitá a luk meli dostatek. V berní rule se také psalo že „dobytkem a obilím stojí“. Podle mapového podkladu z poloviny 19. století je videt vzorový pudorys kolonizacní vsi. Byla zde vytycena obdélná náves a z nároží návsi vycházely prístupové komunikace. Ve vytycených lánech byly postaveny jednotlivé usedlosti. V polovine 19. století byly zastaveny tri strany a na ctvrté, jihovýchodní strane byly jen tri domkárské usedlosti. Tyto pozemky bud nebyly nikdy osazeny, nebo byly v dobe tricetileté války opušteny. U prostred návsi býval rybník a gotická kaple. Usedlosti Tisu tak byly podkovovite rozestaveny kolem návesního rybníka, vetší stávaly na vyvýšine, menší pod rybníkem. V roce 1842 zde bylo 10 vetších zemedelských usedlostí a 8 domkarských objektu, které zabraly i cást prostoru puvodne pravidelné návsi. V údolí potoka Malá Tarasovka pod vesnicí býval Maxuv mlýn, spojený cestou se vsí i s blízkým Radošovem. Roku 1850 se Tis u Luk stal samostatnou obcí. Na pocátku 20. století musela být puvodní gotická kaple pro špatný technický stav stržena a na jejím míste byla postavena novodobá kaple Panny Marie. V roce 1895 zde žilo na 116 obyvatel, roku 1921 105, roku 1939 91 a roku 1947 58, a roku 1950 ješte 49 obyvatel. Nekdy na pocátku 50. let 20. století byla obec zaclenena do nove vzniklého Vojenského újezdu Hradište, byla vysídlena a postupne borena až zanikla úplne. Dnes z vesnice zustaly jen zbytky základu drívejších 21 domu, trešnový sad a na bývalé návsi obrovský jírovec, který dríve patrne stával u zdejší kaple. Vše kolem zarustá postupne lesním porostem.
novodobá kaple Panny Marie
Zríceniny cehosi - cervenec 2010
Kaple Panny Marie Tis u Luk (Hradište) - kaple Panny MariePuvodne stávala na návsi v dnes již zcela zaniklé vsi Tis u Luk (Tiess) ve Vojenském újezdu Hradište gotická kaple, v 17. století zbarokizovaná, s hranolovou veží v západním prucelí a gotickým presbytárem, která musela být pro špatný technický stav zborena. V roce 1920 byla na jejím míste postavena novodobá kaple Panny Marie. Nekdy po zaclenení obce do Vojenského újezdu Hradište na pocátku 50. let 20. století byla kaple pravdepodobne spolu s celou vsí zborena. Její polohu dnes pripomíná již jen obrovský jírovec, u kterého snad stávala. Obdélná kaple s polokruhove zakonceným presbytárem krytá sedlovou, vzadu zaoblenou strechou s hranolovou zvonickou s jehlancovou stríškou za prucelím. Nad obdélným vchodem vstupního prucelí býval trojúhelníkový štít s úzkým, polokruhove zakonceným okénkem. Bocní steny kaple byly prolomeny dvema páry polokruhove zakoncenými okny. Vnejší steny kaple byly cleneny lizénovými rámci. Vnitrní zarízení kaple tvorila barokní kazatelna z doby kolem roku 1700 a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1825.
Pramen:
Binterová, Z. 2004 : Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov, 65/67
Binterová, Z. 2005 : Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov, 68/70
A ted už k samotné keši:
Keška je umístena blízko centra vesnice, okolo je spousta pozustatku osídlení vhodné ke zkoumání.
Nezapomente si z keše opsat bonusové císlo D
Další keše ze série "Zapomenuté Doupovsko"