Úvod
Tato keš je první keší, která je zamerená na lidové povesti z Manetínska a okolí. Nezapomente si proto poznamenat hodnotu A, která se Vám bude pozdeji hodit pro odlovení bonusové cache. Cache je umístena na jižní strane stolové hory Kozelka nedaleko Brectanových veží. Doporucujeme také odlovit cache Kozelka a STOLOVÁ HORA KOZELKA, které se zabývají touto horou.
Povest o zkamenelém stádu
Vrchu mezi Manetínem a Nectinami ríkají lidé casto “U kamenného pastýre”. Jeho stráne skrývají nejedno tajemství a povest hledá vysvetlení zajímavých jevu na povrchu i uvnitr hory zvané také podle blízké vsi Doubravická. Pred dávnými casy v každé chalupe v Doubravici chovali dobytek, který spolecné pásl obecní pastýr. Vyhánel stádo z vesnicky na úpatí doubravické hory a tam je celý den popásal. Hospodári sverovali pastýri znacný majetek,protože kráva bývala pul živobytí, ne-li celé. Když se starý pastýr Vávra po ctyriceti letech verné služby roznemohl, padla na všechny hospodáre velká starost. Vyhlásili tedy po okolí, že hledají spolehlivého cloveka pro obecní službu. Až o vánocích, kdy všichni odpocívali a jen koledníci chodili od stavení ke stavení, zabušil na vrata rychtárova statku neznámý clovek. Byl zachumlaný, že mu do tváre ani videt nebylo. “Hospodári,” zahuhlal, “hledáte pastýre, slyšel jsem.” Nebylo s podivem, že prišel o svátcích. Na Štepána není pána, ríkalo se dríve. O službu se hlásili noví pacholci a devecky a stará celed mohla vone odejít. Hospodár si príchozího neduverive prohlédl a po chvilce váhání jej vpustil do dvora. “Zatím zustaneš u nás v celedníku,” rekl. “Nazítrí se domluvíme.” Nový pastýr se mu moc nelíbil a tejne byla ješte zima a dobytek prežvykoval vonavé seno ve chlévech. “Budeš pást asi ctyricet krav, nejaké jalovice, telata, ovce a kozy,” rekl mu druhý den rychtár a prislíbil strechu nad hlavou v obecní pastoušce, deputát v obilí, hrachu, nejaký brambor, kousek uzeného, neco od perí a pár zlatek do kapsy. Plácli si a služba byla domluvená. V zime pastýr vypomáhal v hospodárství pri oprave náradí. Když prišlo jaro a tráva zacala rašit, zapráskal jednoho dne na návsi bicem a ze vrat dvoru chalup a statku se váhave vykolébaly krávy. Když hospodyne a devecky uvidely nového pastýre, vyprskly smíchy: “To je ale fešák. To se krávám srazí mlíko, až ho uvidí,” dodala jiná a všechny znovu vyjekly. “Jen aby to s nimi umel,” ríkaly ty starostlivejší.Byla to vskutku podívaná. Kožich mel až na paty, umaštený, urousaný, a to se ví, že nevonel. Na hlave hucku,která pamatovala lepší casy. Jedním okem koukal na Mocidlec a druhým do Nectin. Mžoural, zpríma se na nikoho podívat nemohl. Hlavu naklánel na stranu, škubal ramenem a ve vyšlapaných drevácích pajdal jako nepovedený cert. Nikdo ho neznal, ani celední knížku nemel. Bafal z porculánky s dlouhým troubelem, pekne zdobené lesklým kováním, nadouval cervené tváre, ježaté vlasy mu trcely zpod hucky na všechny strany. Mel ovcáckou fenu Kacu, ale ani ona nebyla žádná krasavice. Na rozdíl od svého pána však byla milá a prítulná, zbytecne nenafala. Za kus chleba nebo pohlazení vycenila prátelsky zuby a hned pochopila, co se od ní chce. Tak pestré stádo se pastýri ješte nikdy nesešlo. Nekterá kráva byla celá hnedá jako práve vyloupnutý kaštan, druhá cerná jako uhel, jiné mezi rohy zárila bílá lysinka, nejvíce bylo strakatých cervených a rohatých. Pastýr nekolikrát zavolal:”Honem, Kaco,” a stádo bylo ve chvilce serazené jako kavalérie pre útokem. Však to byl také pes hodný svého jména. Lítal a tocil se kolem stáda jako camrda. Tu krátce zaštekl, tu rafl krávu nad kotníkem tak šikovne, aby nedostal od dobytcete kopanec. K veceru se pastýr se stádem vracel. Zdáli bylo slyšet cinkání zvoncu. Deti a devecky cekaly v otevrených vratech a krávy se za stálého kolíbání loudave vracely do svých chlévu. Tak tomu bylo pár dní a obavy hospodáru z nového pastýre se zdály být zbytecné. “Snad jsme mu krivdily,” ríkaly si ženské, když se jim dobytek vracel z pastvy v porádku.
Trávy se zelenalo na stráních Doubravické hory dost a dost a ve stádu pribývalo telátek, jehnátek, kuzlátek. Až jednou se všechno zmenilo. Hospodyne se chystaly k vecernímu dojení. Krávy se vrátily z pastvy za soumraku a selky a chalupnice zasedly na nízké stolicky ve chléve a cekaly, že do díže zacne jako obvykle crcet z nalitého vemínka mléko. Krávy bez zájmu mlaskave prežvykovaly a odhánely mouchy. Z vemen však neukápla ani kapka mléka. Marne se dojicky snažily, marne kravám domlouvaly a trpelive je hladily. “Co to dnes s tou naší stracenou, belkou, cernuchou je?” vykrikovaly v ruzných obmenách. “To prece není možné, snad je nekdo uhranul nebo je pastýr málo napásl ci špatne napojil,” ríkaly si pro sebe. “Vždyt prece na stráních Doubravické hory je tráva štavnatá! Že je ten šelma vydojil,” napadlo nakonec mnohé. Rozezlené ženy se témer jako na povel vyrítily ze všech stavení na náves. Pastýr sedel rozvalen na kožichu pod lípou, klidne pokuroval. U nohou, hlavu na tlapkách, mu ležel verný pes. “Co jsi s nimi udelal, ty lumpe, tys je vydojil, vždyt nedávají ani krapet mléka,” nadávaly hospodyne jedna pres druhou a ukazovaly prázdné dojacky. Pastýr se ani nepohnul a primhourenýma ocima se díval na selky. Jen Kaca se vztycila, tázave se podívala na pána a na rozkacené ženské. Jedno ucho jí viselo dolu a tvárila se, že se tomu divadlu smeje. “On snad spí a bafá ze spaní,” rekla jedna z žen. “Však my ho probudíme,” volaly ostatní a chystaly se na pastýre. Ten se však sám pohnul, pošoupl si klobouk na temeno a chraplave zakricel: “Co, já že jsem je vydojil? To je pustá lež, ani jedné jsem se nedotkl. At zkamením, jestli to není pravda!” dušoval se. Selky se po sobe podívaly, kroutily neduverive hlavami a pomalu se zacaly rozcházet. U vrat se ohlédly, zda ješte ten darebák sedí pod stromem, a jedna jako druhá usoudily, že by mu již nemely krávy sverovat. Ale kde ted honem sehnat jiného pastýre! Toho vecera nemeli nikde cerstvé mléko, snad jen trochu zkyslého od vcera. Nazítrí vyhánel pastýr dobytek nanovo. Selky se starostlive dívaly za svými kravkami a napomínaly pastýre: “Dej na ne lepší pozor,” volala jedna. “At se v porádku vrátí,” narizovala druhá, “nebo uvidíš!” Ten se však znovu hájil: ”Na mou duši, že jsem se jich ani nedotkl, jsem nevinný, at zkamením, je-li tomu jinak.” Za chvíli se jim i s kravami ztratil z dohledu, jen z dálky zaslechly jeho volání: “Honem, Kaca, žen, žen!”. Schylovalo se k veceru, ale obvyklé bucení a štekání nebylo slyšet. Dávno minula hodina, kdy se stádo vracívalo z pastvy, a slunce zapadlo za obzor. Selky marne od vrat vyhlížely své kravky. “Kde jsou?” ptaly se jedna druhé. “Dnes zašel nejak daleko, že se tak dlouho nevracejí,” uvažovaly s obavami. Již zvonilo klekání, ale po pastýri a stádu ani vidu. “Už tu mel dávno být,” pocítaly spolecne. “Proc jen se nevrací, už bude brzy tma,” ríkaly si starostlive. Nakonec se hospodári usnesli: “Pujdeme mu naproti, musíme ho najít!” Vecerní soumrak a pochybnosti stínily jejich duši i zrak. Sotva došli do poloviny stádem vyšlapané cesty vedoucí k Doubravickému vrchu, zdálo se jim, že v dáli vidí svuj dobytek. Pásl se na stráni, už rozeznávali jednotlivé kusy. Nic se však nehýbalo. Šli tedy blíž. “To je prece náš pastýr, to naše stracena, to naše telátko i s krávou,” volali smutne. Stáli mezi kameny. Krivoprísežný pastýr i s dobytkem byl promenen v kámen. Tak se zkamenelé stádo pase u Doubravice dodnes. Lidé si ukazují podivné balvany a ríkají detem: “To je pastýr, který lhal a byl potrestán, jak si sám vybral. Kdo bude lhát, tomu se tak stane,” varují. Ve výrocní den promeny je slyšet z kopcu psí vytí. Pes prý se zachránil, protože Kace se žádný z balvanu nepodobá. Šteká a šikuje kamenné stádo.
z knihy "Panna vejpul a jiné povesti", Irena Bukacová, rok 1989
Cesta ke krabicce
Zaparkujte vlevo na vyznaceném parkovišti pred vjezdem do osady Doubravice. Projdete vesnicí (cca 250m) a kolem sochy šikmo úvozovou cestou kolem rance,následne po louce do kopce a cestou na vrchol Kozelky. Projdete okolo skály Cestár a kousek za ní na souradnicích N 49°59.634; E 013°09.697 odbocte pešinkou vpravo. Pujdete okolo krížku horolezcu (N 49°59.685; E 013°09.832) dále pešinkou a až budete témer u cache sestoupíte dolu ke skalnatým útvarum.
English
This is first cache, that is oriented on folk legends from neigbourhood of Manetin. Don't forget note valuation of letter A, that will lend itself to hunt of final cache later. Cache is situated on south-side of this mesa, near from „Ivy-Stone-Towers“. We recommend to hunt cache „Kozelka“ and „Stolová hora Kozelka“ (Mesa Kozelka) too, that deal with this hill.
The way to cache
Park to the left on signed parking place for the village Doubravice. Go through the village, a statue and a ranch along, on a hollow way to the top of Kozelka. Go the rock „Cestár“ (Road-maker) along and on coordinates N 49°59.634; E 013°09.697 turn right on byway, „Cross of Climbers“ along and then go down to rocks
Fossilized Drove (epitome)
The hill „Kozelka“ hides a lot of misteries. In times of old the people from near village Doubravice were breeding stock. It has been grazing from one municipal cowboy under the hill Kozelka. The stock was total property for the people. When one time the cowboy was fallen ill, housekeepers began search other reliable man for this work. At Christmas time one man was knocking back on the reeve´s gate to present for this work. He was unsightly, dirty and the reeve did not believe him. Im Winter he was helping in housekeeping by tools repair. In spring he was beginning to graze the stock. The people didn´t believe him at the beginning too. But he always was fetching the drove at evening back. One time after his return housekeepers couldn´t draw any milk and they were charging the cowboy with theft. He was forswearing, that if he was taking away the milk, have him turn to stone. Next day he was going to graze the stock again. Housekeepers were telling him to look out for bred animals. When he wasn´t coming back at evening, they were going to search him and animals. But they were finding only fossilized Drove and cowboy. Only his dog barks to this day there.
From the book "Panna vejpul a jiné povesti", Irena Bukacová, rok 1989
WWW pocítadlo teto stranky ríka, ze jste navstevnik cislo 