Doubravske udoli - Roubena zvonice Mystery Cache

Unfortunately the listing of this cache is available only in Czech language, because of many special local words used in the cache instructions. However, do not hesitate to ask me for a bonus number related to this cache. Thanks for your understanding.

Úvodní souřadnice tě přivedou do obce Doubravy, do místa, kde se nachází jedna z nejzajímavějších místních sakrálních památek - roubená zvonice.

Cílem této mysterky by neměla být pouze návštěva místní roubené zvonice, ale i poznání na první pohled ukrytých krás, které tato obec nacházející se na území Zlínského kraje nabízí.

Historie Doubrav se počíná nejspíše někdy ve 14. století. První písemnou zmínku obce bychom našli v zemských deskách, kam se zapisovaly převody majetku mezi jednotlivýcmi šlechtici. K roku 1406 je zde uvedena ves Weledoubravy, patřící k malenovickému panství. Zápisem stvrdil markrabě Jošt (bratr císaře Karla IV.) převod panství do rukou Heralta z Kunštátu. Vesnice se v této době patrně nelišila od jiných středověkých vsí. Na vymýceném místě, obklopeném lesy, žili zemědělci. Jejich zvířata se pásla mezi stromy a oni sami se snažili ze všech sil kultivovat půdu, aby rodila jednoduché plodiny. Ze své úrody platili daně majiteli vsi. Od počátku Doubravy patřily k farnímu obvodu prastarého kostela na Velkém Ořechově. Obyvatelé tam docházeli na bohoslužby.

Nejvýznamější z drobných památek obce Doubravy je zvonice na návsi. Jedna z mála, které se dodnes v regionu dochovaly. Většina podobných zanikla během druhé poloviny 20. století. Dříve neodmyslitelně patřily k životu vesnice.

Ve zvonici se zvonilo umíráčkem při vyprovázení nebožtíka ze vsi. Když zemřel svobodný mládenec nebo dívka, byl jejich pohřeb speciálně vypraven jako svého druhu svatba (např. zemřelé dívky byly oblečeny do bílých svatebních šatů). Doklady takových pohřbů s družbami máme ještě ze druhé poloviny 20. století. Vlastně měly sloužit k tomu, aby nesezdaný člověk neměl pocit, že při pozemském žití o něco přišel, když manželský svazek neprožil.

Zvonilo se ale také na zahnání bouřkových mraků a krup a denně v poledne nebo při klekání. Původní zvonice zanikla při velkém požáru vesnice v roce 1839 - několik let potom zvon visel pod stříškou mezi větvemi v koruně lípy na návsi.

Podoba zvonice tak, jak ji známe dnes, pochází z roku 1848, je roubená z listnatého dřeva a má prkenné dveře. Pod stříškou, nesenou dvěma dřevěnými sloupy, visí nový zvon, posvěcený v roce 1994. Byl ulit ve zvonařské dílně rodiny Dytrichových v Brodku u Přerova a nahradil starší ocelový, který pukl.

Ocelový zvon vznikl vlastně jako náhradní provizorium po 2. světové válce za zrekvírový původní. Místní kronika vypovídá: Zvon ve zvonici zdělali a sebrali němečtí vojáci ráno o 9 hodině 17. března 1945 a byl kdesi odvezen s ostatními zvony, poněvadž z každé dědiny byly zvony sebrány. Naším zvonem se naposledy odzvonilo umíráčkem ráno o 8 hodině 17. března 1942 zemřelému panu Josefu Vavrušovi na Větřáku z čís.78, který právě v ten den ráno zemřel ve věku 64 let, hrány jemu vyzváněny nebyly poněvadž zvon byl již Němci odebrán.

V současnosti patří zvonice mezi památkově chráněné objekty a podle místní kroniky byla několikrát opravena - v roce 1915 a potom pod dohledem odborníků v roce 1973, kdy získala novou šindelovou střechu.

Antonín Václavík je autor knihy Luhačovské Zálesí, která posloužila jako podklad pro zpracování listingu této keše. Proto zde také uvádím pár základních informací o autorovi a knize.

Tento český etnograf a folklorista se narodil 12. 7. 1891 v Pozlovicích u Luhačovic jako nejmladší ze sedmi dětí. Každé prázdniny a chvíle volna věnoval od mládí etnografickému výzkumu a záchrannému sběru s úmyslem založit v Luhačovicích muzeum. Odmaturoval v r. 1912 na reálném gymnáziu v Uherském Brodě. Rodinné poměry ani zdravotní stav mu v té době nedovolily studovat na univerzitě, ze zdravotních důvodů byl také propuštěn z povinné vojenské služby.

Antonín Václavík zemřel náhle 4. 12. 1959 v Brně. Budoucím generacím po sobě zanechal rozsáhlé a hodnotné dílo, množství podnětů a inspirací.

Od roku 1927 kulminovaly přípravné práce na vydání monografie regionu. Původní Václavíkův záměr zpracovat celou oblast Zálesí byl z objektivních příčin zúžen na okruh asi třiceti obcí, jejichž přirozeným střediskem bylo lázeňské město Luhačovice.

Vydání národopisné monografie Luhačovské Zálesí v roce 1930 bylo vyvrcholením činnosti Muzejní společnosti v Luhačovicích. Antonín Václavík jím završil dvacetiletý výzkum svého rodného kraje. Rozsáhlá 672 stránková publikace, členěná do 14 kapitol, doplněná bohatou obrazovou přílohou se stala významným průkopnickým příspěvkem evropskému národopisnému bádání a nevyčerpatelným zdrojem informací a poznatků o tradiční kultuře regionu pro příští generace.

Hlavní účel, za jakým byla místní roubená zvonice postavena, už teď - díky výše uvedeným informacím - znáš. Pokud však úvodní, na první pohled zdlouhavou a nezajímavou, část listingu této keše přeskočils, tak ses nedozvěděl základní informace jak o zvonici, které je keš věnována, tak ani o Antonínu Václavkovi. Tento autor bezmála sto let po dokončení stavby místní zvonice dokončil také práci na své nejznámější publikaci - Luhačovské Zálesí. V té shrnul veškeré své poznatky z oblasti etnografie a folkloristiky oblasti, do které patří i Doubravy - místo, kam tě tato keš zavedla.

V průběhu celé série Doubravské údolí, k jejímuž absolvování bych tě rád pozval, zhlédneš to nejlepší, co obec Doubravy nabízí. Postupem času přibudou do série další keše nejrůznějších typů. Nezapomeň si opisovat jednotlivá bonusová čísla, která budou podmínkou pro úspěšný odlov připravované bonusové keše.

V případě, že si jakékoli bonusové číslo zapomeneš opsat, neváhej se na mě kdykoli obrátit, na podkladě kontroly v logbooku ti bonusové číslo rád pošlu.

Zvonění umíráčku z doubravské zvonice bylo vždy připomínkou místního lidu ve chvílích, kdy někdo z rodiny či příbuzenstva sešel stářím, tragickou náhodou nebo zemřel na některou z nevyléčitelných chorob. V době, kdy zvonění ještě nebylo řízeno dnes již běžným automatickým systémem, tuto činnost dobrovolně obstarával některý z místních obyvatel.

Na základě poznatků z oblasti venkovského života Antonín Václavík ve své monografii zaměřil svoji pozornost mimo jiné také na úroveň zdravotnických služeb v uplynulé době (tedy před rokem 1930), kdy tyto služby byly podstatně zaostalejší než ty, které známe dnes, a kdy mnoho lidí umíralo na dnes již běžně léčitelné nemoci. Podklady pro své životní dílo získával autor z nejrůznějších zdrojů, a sesbírané informace pak tématicky roztřídil do 14 kapitol.

Přenesme se v čase zpět téměř o sto let, do jednoho běžného listopadového večera roku 1927, kdy kulminují přípravné práce na vydání monografie Luhačovské Zálesí.

Pan Václavík se svojí manželkou Lucií v jejich zapadlém venkovském domku právě třídí sesbírané poznámky, aby je vložili do sedmé kapitoly knihy. On diktuje, ona zapisuje na malém psacím stroji. Nad zápisky a poznámkami se oba sklánějí při skomírajícím svitu svíčky. Ven by ani psa nevyhnal, prší už téměř 5 dní v kuse. Pozdní večerní hodina tak svádí spíše ke spánku, než k intenzivní práci.

Těžký vzduch v pracovně, způsobený mimo jiné i zdrojem světla, který pohltil již téměř všechen kyslík v místnosti, donutí pana Václavíka otevřít okno do dvora. Sám se u okna na chvíli zastaví a s lehkým úsměvem zhluboka nadechne čerstvého vzduchu.

Když v tom prudký náraz podzimního větru uvnitř místnosti zavane s takovou intenzitou, že rozložené poznámky rozfoukává po celé místnosti. S vypětím všech sil je všechny zase sesbírává a rozkládá na čtyřech prázdných stránkách svého pracovního sešitu. Ví, že je všechny bude muset znovu seřadit tak, aby mohla být kniha vůbec někdy vydána.

S povzdechnutím si po třech dnech intenzivního snažení uvědomuje, že na to, aby poznámky opět správně uspořádal, nemá.

Chtěl by tě proto mým prostřednictvím požádat o pomoc. Neváhej a ochotně se mu nabídní - pusť se do vyptávání místních obyvatel, skládání a kombinování výstřižků, aby pan Václavík na přípravu knihy nezanevřel, budoucím generacím tak byla zachována památka na doby dávno minulé a ty si mohl odlovit keš, která je pro tebe připravená.

Finální keš hledej od zvonice ve vzdálenosti do 500 m vzdušnou čarou. Náročnost keše byla pečlivě vyhodnocena a nastavena lehce nadprůměrná hodnota. Terén byl 27. 5. 2019 v rámci znovuzprovoznění keše upraven z dosavadní hodnoty 1 na 1,5.

Při odlovu v terénu dbej prosím maximální obezřetnosti a nenápadnosti - oči místních mohou být ostražité, i když se dá odlov částečně odstínit zaparkovaným autem, které bude s ohledem na umístění finálky od 27. 5. 2019 asi nejčastejším prostředkem přesunu za šipkou.

Standardním obsahem krabičky by měl být - pro její velikost - pouze logbook. Pokud by tomu tak nebylo, informuj mě prosím poznámkou ve svém logu.

Za pomoc s přípravou keše bych chtěl na tomto místě poděkovat své drahé polovičce za trpělivost, objektivní betatest a vůbec přípravu této keše, kamarádovi za grafické zpracování zadání úkolu a geokolegovi wran za drobné rady a poznámky především ke stanovení náročnosti keše.