Bertik

Ahoj! Jmenuji se Bertík, celým jménem Albert Picasso Blataj. Jsem westík a narodil jsem se 26.prosince, takže jsem vlastne takový vánocní dárecek. Na svete se mi líbí, miluju svoje pánícky, jejich boty, hlavne tkanicky a úplne nejlepší jsou piškoty. Od malicka jezdím s pánícky lovit kešky. No, já zatím nelovím, spíš cekám, až mi ji prinesou pod cumácek a potom si rád onuchávám dárecky uvnitr. Už jsem taky byl na svém prvním eventu. Tam bylo kamarádu, dvou i ctyrnohých! Už se teším na další.

2010
Už jsem "velkej kluk" a boty páníčků mně přestaly zajímat, náklonnost k piškotům mi ale zůstala. Na kešky jezdím rád, sám je nehledám, to mě neba.
Eventů jsem už navštívil nepočítaně a stačil jsem procestovat kousek světa. Viděl jsem Francii, okukoval mrakodrapy v Singapuru a ohřál si tlapky v Indonézii. Teď se chystám do Japonska.....!
Tak už jsem zase doma. Japonsko se mi líbilo. Týjo, to byla paráda! Je to úplně jiná země, krásná příroda i města, jen ty lidi jsou "takoví divný , žlutý a malí a místo vočí maj´ jenom čárky".

2011
Vánoce byly fajn, ale je tady zima a na procházkách mě zebou tlapky, tak jsem se rozhodl jet si je ještě jednou ohřát do Asie a okouknout ještě jiné tamní lokality, oňuchat rohy, zjistit rozdíl mezi "podpisy" doma a tam, "přečíst" si tamní psí noviny a zaštěkat si na plážích, porovnat kešky.... no, práce budu mít habaděj!
Pes a bobr, jak jde dohromady? Docela dobře! Cestovali jsme spolu celý měsíc, viděli spoustu měst a krásných míst, hodně jsme kešovali a porovnávali kvalitu keší s těmi u nás doma. Pche, kam se hrabou na naše! Přečetl jsem habaděj novin, vyhřál si tlapky na plážích, opět zjistil, že je moře slané, ani napít se tam jeden nemůže..... jak já se těšil domů, fakt!
Cestování mi zachutnalo a tak se vydávám zase na cestu, tentokrát do Itálie.
Ztratil jsem se, pomóóóc!

Panička mi pořídila novou cedulku s fotkami a ještě shání placku na číslo. Zatím mi ho napsala provizorně na dřevěnou šipku, což nevypadá špatně, ale kov je kov! Nevadí, jsem opět mezi svými a mohu navštěvovat eventy a kešky a třeba se mi poštěstí zase vyjet někam daleko, třeba do Japonska nebo do Thajska.

2012
WOW! Kovovou placku už mám a s MiRe70 letím zase Asie! Ošušňám si Thajsko a prej se mrknu i do Kambodže. Týjo, to bude jízda!!!
Panečku, to byl super vejlet. Courali jsme se po městských ulicích, v parcích, po kopcích i skalách, prolezli jsme kdeco, ale nejvíc se mi líbilo u vody. I tady je moře slané..brrr! Mrkli jsme se i do Kambodže. Tedy nic moc, binec a smrad nahusto!  Ovšem rohy jsou všude, tak co. Pár jsem si jich podepsal a chtěl bych vidět jak se tvářili místní hafani. Nebyl čas, byli jsme tu jen na skok. Žít bych tu nechtěl, u nás doma je příjemnější klima, jen to moře nám chybí, líbí se mi i když pít se to nedá!
MiRe70, děkujuuu, bylo to bezva!

Než jsem se dostal zpátky ke své paničce, odskočil jsem si ještě s Bobrem do Nemecka a okolí. Domů jsem se už těšil, ale Bobra znám, tak jsem neprotestoval.

Konečně doma a Na základně. Skvělý pokec se známými kačery a hele vetřelec! Vrrrr, prej taky Bertík! Nojo, ale pojedeme spolu s jeho páníčky do Francie, tak se musím zklidnit, ale nerad, tady je můj rajón!
S BaryBalem a Bertíkem jsme si nejprve zajeli zakešovat do Maďarska, cestou jsme se zastavili na Slovensku a panička mi trochu záviděla, neboť tady před léty byla, ale to geocaching ještě neexistoval. A hurá do Francie!
Tak tohle byla parádní dovolená, Slunce, spousta kytek, skoro jako u nás doma.  S Bertíkem jsme si přečetli pár místních psích novin, podepsali pár rohů, prostě pohoda. A teď mě čeká cesta na Sever s Olson.vs a moc se těším, tam jsem ještě nebyl.
Švédsko se mi líbí, krásná příroda, všude čisto, jezer jako naseto, v nich nádherně čistá voda, která se dá pít a je moc dobrá. Příroda je tu krásná a protože tu nepanovala kdovíjaká horka, bylo tu příjemně. Sem bych se ještě někdy rád vrátil! No a taky jsme se společně vydali ještě Slovensko. Prej jsme kdysi byli ve společné republice.... hmmm, v minulém století, to je už dááávno, to jsem ještě běhal "po houbách"! Ale asi to bude pravda, lidem tady rozumím. A přírodu tu mají taky pěknou, hlavně Tatry i ten kostelík se mi líbí, jdu si oňuchat a podepsat támhleten sloupek....... kde jste, počkejte na mně, pomóóóc!!!
Přátelé mně ve štychu nenechali a pořídili mi novou placku, panička vylepšila fotečky a tak můžu zase cestovat. A pojedeme spolu do Francie, tentokrát za keškami, autobusem plným skvělých bláznivých kačerů. Provance je prý krásná a voňavá, tak se těším, protože pojedu do ciziny poprvé se svou paničkou.
Už jsme doma a byla to tak báječná výprava, že bychom si ji hned zopakovali! Krásná města, plno zeleně, parků, ibišků a oleandrů, nad nimiž panička slintala asi tak, jako já nad piškotkama. A taky samá nanoška, kam se nebylo možné zapsat. Pche, ti měli starosti! To já musel stihnout podepsat spoustu rohů a kandelábrů, očuchat popelnice, ochutnat moře, jestli je i tady slané..... brrrrr, bylo!
Byl jsem se s paničkou podívat na megáči v Drádanech. To vám byla sranda! Stovky dospělých lidí s mikulášskými čepicemi, nasadili je i malým dětem a dokonce i psům.... jůůů, ti měli ránu!