„Risenburk, víska 1½ h. sev. od Č. Skalice, 59 obyvatelů katolických v 7 domech; jest tu dvůr poplužní, mlýn s pilou, 1 hospoda.
Na levém břehu Úpy, těsným korytem se vinoucí, na vysoké, ač kolem vyššími vrchy obklopené, skalnaté stráni, 1½ hodiny k severu od Č. Skalice vypínal se za starodávna pevný hrad „Risenburk“ s dvorem poplužním. Nyní kusy zdi, na dvou stranách 8—10 loket vysoké, a za nimi sklepy klenuté, větším dílem zasypané, po vrchu lesem dospělým porostlé, jsou památky pevného někdy hradu.“
Hrad založil kolem roku 1300 pán z rodu třmene k ochraně obchodní stezky z Čech do Slezska a Polska (připomínán r. 1319). V jeho držení se pak vystřídalo několik majitelů, např. páni z Dubé, Oldřich z Černčic, Jan Zajíc z Házmburku, Jan z Pernštejna, Bedřich Kounic a naposled rod Smiřických. Jak to tehdy na hradě a v jeho okolí vypadalo se mužeme dočíst z prodeje „zboží Riseburského“ práve Zikmundu Smiřickému ze Smiřic:
„Hrad dobre vystavený od kamene; svetnic a pokoju pekných jest v nem 13, má také jiných svetnic z kamene vystavených jakož i skleplu sklenutých nad i pod zemí; — predhradí obsahuje dvur prostranný s 6 svetnicemi, kulny a konírny klenuté pro 24 koní, za nimi svetnice velká pro celádku, komora, a za konírnou opet svetnice pro kocí a pacholky; — pivovar v jednom zavrení pri tomže dvoru a hradu se sladovnou, spilkou a hvozdou, vše z kamene. Delá se v nem obycejne jedna várka týdne na 8 sudu na výstav; — obora pod samými okny veliká i spanilá a v ní dríví všelijakého hojnost, kdež nyní nekolik kusu zvere. Skrze tuto oboru tece reka Úpa, po které se dríví k pivovaru i k jiným potrebám plaví, ano i do Skalice. K ní též nemálo luk a lesa cerného a muže v ní pres 30 hrebcu volne se prepásti bez škody zveri; — ovcinec blízko hradu na míste suchém muže 10 kop ovcí v zime prechovati; — chmelnice pod ovcínem a pri ní zahrada pro „varení;“ — mlýny: první na Úpe (na levém brehu, kde posud na „mlýništi“ se ríká) nad oborou blízko hradu o dvou kolách moucných; …“
V roce 1634 hrad vydrancovala císarská vojska a jeho zkázu dovršili r. 1641 Švédové. Pri stavbe ratiborického zámku byla zrícenina rozebrána, zbytky základu zarostly lesem.
Ze zdiva hradních rozvalin vyrostl roku 1798 v sousedství také Rýzmburský altán. Dal jej postavit tehdejší majitel náchodského panství vévoda Petr Kuronský, otec známé Kateriny Zaháňské (postavy z Babičky B. Němcové). Je to dřevěné stavení s valbovou šindelovou střechou, upravované v letech 1912 a 1962. Uprostred čněl špalek obrovité jedle bělokoré (V této době uschovaný po nájezdu vandalů v obci Žernov), připomínající pověst o silném Ctiborovi:
„Jan vzpomnel si na silného Ctibora, ovcáka pána rýznburského; tam dole na louce to bylo, kde ho pán pristihl, jak nesl na ramenou celou i s koreny vytrhnutou jedli, kterou byl v panském lese ukradl. Když se ho pán ptal, kde ji vzal, uprímne ze své viny se vyznal, pán mu to odpustil, ba ješte ho pozval na hrad, s dodáním, aby si vzal s sebou pytel, že mu dá tolik poživy, co unese. Ctibor byl neomalený, vzal žene devítiloketní cíchu a šel do zámku, kde mu hrachu a uzených kýt do ní naložili. Pro jeho sílu a uprímnost rytír si ho zamiloval, a když v Praze veliký turnaj od krále vypsán byl, vzal ho s sebou. Ctibor silou svojí zvítezil nad jedním nemeckým rytírem, nad kterým nikdo zvítezit nemohl, a král udelal ho též rytírem.
Detem se ta povídka velice líbila a od té doby, co jim starý ovcák ji povídal, mely hrad i louka vetší pro ne zajímavosti.“
Z altánu, se do tří stran otevírá výhled do údolí Úpy a za jasného počasí je vidět k Turyňi, na Boušín, k Červenému Kostelci, Malým Svatoňovicím a Jestřebím horám. Prochází zde stezka Jakuba Míly a končí naučná stezka Babiččino údolí.
Citace z knihy Václava Šráma — Povšechný přehled okresu českoskalického, vydaného nejspíše kolem r. 1880 a z knihy Babička od Boženy Nemcové.
The castle was built about 1300 to protect trade trail from Bohemia to Silesia and Poland. It changed many owners and in 1641 was plundered by Swedish army. The ruins of castle was used to build Ratiborice castle and neighbouring summer-house (build in 1798, but in reconstruction nowadays). In the middle was the giant fir block which commemorate a legend of “strong Ctibor,” the shepherd of Riesenburg.
“In the meadow, his master caught him carrying a huge tree on his shoulder. When he was asked where he got it, he confessed that he had stolen it from the forest. His master, pleased with his candor, not only forgave him, but told him to come to the fortress and he would give him as much food as he could carry. Ctibor was so greedy that he took his wife's nine-ell feather-bed cover and went to the fortress, where they filled it with peas and ham. The knight liked him on account of his strength and frankness, and when there was a tournament in Prague, he took him along. Ctibor overcame a certain German knight whom no one else could conquer, and on that account was knighted by the king.”