Tento starobylý hrad je z nejpamátnejších hradu na Opavsku a také z nejstarších. Má se za to, že za mongolských vpádu byl zpustošen. Nekdy po roce 1241 vystavel jej znovu Vítek z Kravar, purkrabí na Hradci a hrad po nem potom nazýván Vitkensteinem. Zde odbývány prý slavné hry rytírské, k nimž pricházeli páni z blízka a daleka. Mezi nimi byl prý též jednou rytír Tunkl, který se s Vítkem z Kravar pohádal, procež Vítek Tunkla ze svého hradu vypudil. Tunkl prísahal, že se Vítkovi pomstí. A pomstil se strašne. Vítek odtáhl jednou kamsi z hradu a Tunkl dovedev se o tom, vnikl do hradu a zle tam rádil. Ženu Vítkovu vytáhl za sebou na cimburí hradu, posekal ji mecem a vrhl ji pak dolu z cimburí do Moravice. Trest ho za to ovšem neminul. Tunkl byl ze zeme vypuzen a jeho hrad se zemí srovnán. Vítkova žena však objevuje se prý od tech dob co rok té noci, kdy byla zavraždena, na zdích hradových v odevu bílém, tu a tam krví pokáleném.
Zríceniny mocného hradu strmí na príkrém skalnatém vrchu nad vesnicí Dolním Vikštejnem. Kouzlo stredoveku mluví k nám ze zrícenin tohoto druhdy pyšného hradu, který královsky rozhlížel se po malebném údolí a který strmými skalami, na nichž byl zbudován, vzdoroval neprátelum. Ve válkách uhersko-ceských býval hrad tento duležitým vojenským stanoviskem. Se trí stran skály chránily ho proti nepríteli, na strane severní byl prost tohoto opevnení prirozeného, kdež vcházelo se do hradu po spadacím moste, spocívavším na trech pilírích. Za príkopem nalézáme zbytky hradeb, dosti ješte zachovalých, o než marne rozrážely se lebky udatných zbrojnošu. Však vykopáno zde množství ostruh, mecu, dyk a jiné zbrane, pak starých zámku, hrebíku, ba i kachlí.
Vypravuje se, že poklady pánu vikštejnských jsou hluboko zakopány v sklepeních. Hrad míval mnoho takových sklepu a podzemních chodeb. Jedna z chodeb byla ješte pred dvaceti lety cástecne otevrena a vedla do údolí Moravice. Bylo to východište v nejsmutnejších dobách, aby lidé aspon život zachránili.
Hrad Vikštejn vypínal se druhdy hrde do výše, nebot zachovalé zbytky zdí jsou do dnes ješte 5—6 sáhu vysoky. V nich nalézá se kamenná koule. V zachovalých troskách veže nachází se ješte nyní pozustatek lidských koster. Byla to tak zvaná vež hladová, která zajisté mnoho pohltila obetí. Na hrade byl starožitný ceský nápis „Pomoz pane bože z núze, svému vernému sluze.“
V údolí po obou stranách Moravice rozkládá se malebne vesnice Dolní Vikštejn, lesem jsouc odloucena od Horního Vikštejna, který na výšine nad levým brehem Moravice leží. Zde stojí ve vzdálí asi ctvrt hodiny od zrícenin hradu starého nový zámek, pekne zarízený. V kapli zámecké nalézá se velký obraz panny Marie a pod ním obraz starého hradu vikštejnského. Na obraze nebe se mrací, blesky šlehají sem a tam, ale hradu Vikštejna se nedotýkají. Nedotkly se ho opravdu, bylt znicen rukou lidskou.
Pred tímto mariánským obrazem modlíval prý se za svého pobytu ve Vikštejne vojevudce Valdštýn. Neprátelé Valdštýnovi vyslídili hodinu, kdy chodíval sem do kaple. Priplížili se ku dverím a spatrili pred obrazem panny Marie bílou postavu klecící. Výstrelili, bílá postava klesla. Nebyl to ale Valdštýn, nebot náhodou toho dne do kaple neprišel. Zákerníci znicili život mladé paní vikštejnské.
Dle A. Petra.
Prevzato z knihy Slezské pohádky a povesti