Lékárna U Zlaté koruny
Začínáme netradičně popisem k odlovu keše, protože listing je obsáhlejší a nám je jasné, že ne každého kačera zajímá detailní historie nejstarší brodské lékárny.
Čeká vás jednoduchá mysterkózní multinka. K jejímu odlovu potřebujete navštívit havlíčkobrodské náměstí a na úvodních souřadnicích spočítat šikmé černé železné tyčky zábradlí roubené studny, která byla objevena při zdařilé rekonstrukci celého náměstí v letech 2009 – 2010. Tím získáte tajemné X, které vynásobte pěti a od výsledku odečtěte 100 a dostanete kód k otevření pokladu.
Keš budete hledat nedaleko. Její souřadnice jsou:
N 49° 36.ABC' E 15° 34.DEF'
ABC zjistíte za výlohou na Stage 1
DEF za oknem na Stage 2.
A pak hurá k finálce.
(Ve večerních a nočních hodinách je vhodné si s sebou vzít baterku.)
Historie nejstarší brodské světské lékárny
Datum založení lékárny U Zlaté koruny lze určit velmi přesně. Prvním pramenem je německy psaná kupní smlouva z 18. října 1755, uložená v gruntovních knihách města. V té se uvádí, že roku 1755 koupil celovárečný dům na náměstí, ležící mezi domy Matiáše Šebestiána Šafra a Kašpara Jelínka od dědiců Jana Bernarda Balbuse za 1 800 zlatých přísežný lékárník Jan Antonín Wentzl. (Jedná se o dům č.p.18, ve kterém dnes sídlí Galerie výtvarných umění.) Druhým pramenem je kronika řádu Augustiniánů, ve které se při roku 1755 uvádí, že byl do města vpuštěn světský lékárník, který se jmenuje Joanes Wentzl.
Lékárník Wentzl přestavěl značným nákladem disposici domu pro svou bohatě zásobenou lékárnu a záhy počal činit opatření proti prodeji léků měšťanům klášterní lékárnou.
Klášterní lékárna měla koncesi pouze pro zajištění konventu, kterou však bez obtíží až do příchodu civilního lékárníka porušovala, což bylo obhajováno tím, že se tak děje pouze z důvodu pomoci chudým nemocným. Tento stav se ale po otevření další lékárny stal neudržitelným. Konkurence byla značná a boj mezi jakýmikoliv živnostmi, lékárny nevyjímaje, byl nemilosrdný. Zvláště musíme vzít v úvahu, že klášterní lékárna byla zavedená a též dobře zásobená a znamenala tedy pro soběstačnost Wentzlovy lékárny velké nebezpečí. Děkan lékařské fakulty, udílející lékárnickou koncesi, odpověděl Antonímu Wentzlovi na jeho stížnost dopisem ze 7. února 1756, adresovaným: „Praenobili Domino Joanni Antonio Wentzl Pharmacopoeo Aprobato Teuto Brodensi. - Salutem p. dicit G. Mac Neven, Caesareo Regius Facult“, ve kterém tehdejší „Caesaro - Regius Facultatis Medicae Director“ - G. Mac Neven, že jeho žaloba je spravedlivá a že pomoc, které se ve věcech lékařských dožaduje, náleží k povinnostem ředitele fakulty, jejíž zákony je nutno dodržovat. Omluvy a průtahy že klášternímu lékárníkovi nepomohou, že jej nezachrání. Ať si jen Wentzl opatří důkaz, že onen prodává léky ve městě, pak zcela jistě, že „… pokutou odpyká tolikrát, kolikrát se prohřeší“.
Jan Antonín Wentzl, povzbuzený tímto listem, podal 19. července 1756 zdejšímu magistrátu ostrou žalobu, v níž mimo jiné požaduje zákaz prodeje léků v klášteře. Jelikož konvent na přípis děkana fakulty a zřejmě ani na rozhodnutí magistrátu nijak nereagoval, podal zmíněný lékárník novou stížnost krajskému úřadu, který 16. září téhož roku zakázal řádovému lékárníkovi veškerou praxi „léčivou“ mimo klášter. Zároveň bylo nařízeno, aby schody, vedoucí k oknu lékárny, která byla umístěna v přízemí na jihozápadním rohu kláštera, byly ihned odstraněny.
Spor mezi oběma stranami se však táhl ještě nejméně 15 let, bohužel není jej možno podrobněji sledovat, neboť klášterní kronika uvádí, že od dalších sdělení o lékárně upouští, protože jsou všechny dokumenty, týkající se lékárny, uloženy v řeholním archivu, jehož osud je dnes neznámý.
Jan Antonín Wentzl zemřel roku 1765 a od jeho dědiců koupil celovárečný dům i s lékárnou a veškerým příslušenstvím Antonín Pletzker z Brna pro svého syna, lékárníka Jana, a to v dražbě za 6 800 zlatých rýnských. Nový majitel se zanedlouho poté, co se přistěhoval do Brodu, stal členem městské rady a roku 1784 dokonce na krátkou dobu purkmistrem.
Po třinácti letech se lékárny vzdal a prodal ji 8. října 1777 i s domem „všech břemen svobodným“ za 6 500 zlatých Janu Arnoštu Bernerovi, což byl lékárník a „pivovarský nákladník“ v Jihlavě, kde byla lékárna již koncem 17. století. Berner koupil lékárnu pro svého syna Antonína Ignáce.
Ten ji po jedenácti letech (1788) prodal i s celovárečným domem, který byl při číslování domů označen číslem 18, i se vším příslušenstvím Františku Weinhuberovi za 7 700 zlatých. Ten však zřejmě ještě ani neměl magisterium, takže je otázkou, zda byla lékárna provozována a jakým způsobem. Ze zápisu v Apotheken Bezitzer ale vyplývá, že se vedení lékárny ujal magistr Adam Menšík, který se 1. července 1791 stal majitelem koncese pro lékárnu v Německém Brodě a též lékárny samotné.
Avšak dům zůstal v rukou lékárníka Weinhubera do dvacátých let 19. století, kdy přešel do vlastnictví lékárníka Seinfersiedera. V Pharmaceutikal Gremial Matrikel se při zápisu jeho koncese v Německém Brodě uvádí štít lékárny „Zum Heiliger Geist“ – lékárna „U Svatého Ducha“. Toto pojmenování nesla lékárna snad již v předchozím období, ale to není doloženo.
Roku 1828 se stal vlastníkem lékárny i domu lékárník Josef Kabeláč, v jehož rodě se dům udržel až do začátku 20. století. Nový majitel provedl celkovou rekonstrukci domu a lékárnu zmodernizoval. Při jeho jménu se v gremiální matrice poprvé uvádí štít „Zur Goldene Krone“ - lékárna „U zlaté koruny“. Starší syn Josefa Kabeláče – Antonín se jistě připravoval na převzetí lékárny po svém otci, jak vyplývá z listiny o opravě lékárny z 19. května 1829, kde se uvádí jako tyro, nicméně jako další majitel reálného práva je v Gremiálních knihách zapsán nejmladší syn Josefa Kabeláče, Václav.
Roku 1921, konkrétně 20. prosince koupil od lékárníka Václava Kabeláče výnosem zemské politické správy v Praze ze dne 16. září 1909 č: 147.471 uznané, reální volně zcizitelné právo vlastnické k lékárnické živnosti v domě čp.18 v Německém Brodě provozované PhMr. Jaroslav Karel st. Ten provozoval ve stejném domě lékárenskou činnost do roku 1931, kdy ji převedl do vlastního, o rok dříve koupeného a jím kompletně zrenovovaného domu č.54 na náměstí.
Provoz v nových prostorách, ve kterých se lékárna nachází dodnes, byl zahájen 1. července 1931. V přístavbě za lékárnou zřídil magistr Karel svoji sodovkárnu, ve které byla vyráběna „sodová voda“, což byl nápoj přirovnatelný dnešním limonádám. Od výroby sodovky bylo upuštěno ve čtyřicátých letech, kdy se s ohledem na ceny surovin, zvláště cukru, přestala vyplácet.
V držení PhMr. Jaroslava Karla st. byla lékárna do 18. února 1950, kdy ji komunistická garnitura zabrala.
