Kaplickovy vrch Traditional Geocache

V prvopočátku měla na tomto místě stát středověká strážní věž, kterou údajně zbořila drancující švédská vojska v poslední fázi třicetileté války (uvádí se rok 1641). V letech 1690-1693 zde nechal Václav Schilder postavit roubenou kapli se zděným presbytářem. Údajným důvodem pro její výstavbu byl slib zámožného podnikatele, jejž náhle postihla jakási břišní choroba. Ve strachu ze smrti se měl Schilder v modlitbách zavázat k tomu, že uzdraví-li se, postaví na svém pozemku kapli. Nemoc skutečně zakrátko ustoupila a Schilder svůj slib dodržel. Stavbu měli podpořit i další obyvatelé obce, třebaže byla kaple od počátku soukromou.
Pozemek, na němž kaple stojí, získal po rodině Schilderově v polovině 40. let 18. století Antonín Weiss. Poněvadž kaple byla již více než půlstoletí po svém vzniku poškozená, postarali se jeho synové Karel Josef, Jan Kašpar i ryžovišťský Augustin Weiss o opravu. Poměrně rozsáhlá renovace proběhla v roce 1765. Na místě roubené lodi vznikla kompletně nová, zděná a asi o třetinu plochy větší obdélníková loď. 
Kaple byla slavnostně vysvěcena 6. června 1767 a zasvěcena Nejsvětější Trojici. Po přestavbě se nápadně podobala původnímu dřevěnému kostelíku v Malé Morávce. S ním ji pojilo nejen stejné zasvěcení, ale i skutečnost, že v době, kdy se dřevěný kostel renovoval, konaly se mše pro místní farníky právě v soukromé kapli. Později se zde konaly oblíbené poutě.

Kaple byla během své existence opravována ještě několikrát. Druhá renovace proběhla za dalších sto let, jak o tom svědčí i kámen s letopočty 1765 a 1865 vsazený do východního nároží lodi. Stav kaple se jako havarijní opět přihlásil ve třicátých letech 20. století. Majitelem byl v té době papírník Rudolf Müller, který se však ocitl ve finančních nesnázích, a tak musela být k záchraně kaple vytvořena sbírka. Do roku 1936 byla vyměněna střešní krytina, restaurován strop a obrazy. Slavnostní otevření kaple 26. července 1936 se konalo jako velká kulturní událost s hudební a divadelní produkcí.

Další a zřejmě nejhlubší propad následoval po roce 1945. Kaple přestala být využívána k církevním účelům a v 70. letech se dokonce stala úschovnou pro hlavní rozvaděč retranslační stanice. Paradoxně díky tomu v zuboženém stavu přežila do 80. let. Kapli na pokraji zkázy se podařilo v roce 1985 zachránit. Dřevěná věž byla rekonstruována, střecha opravena, kazetový strop a freska znovu restaurovány. V roce 1992 dostala kaple novou fasádu, obnoveno bylo i torzovité zábradlí hudební kruchty a do kaple byla zavedena elektřina. Celková částka za opravy dosáhla půl milionu korun. V 90. letech byly provedeny další úpravy interiéru, na renovaci kamenného schodiště vedoucího ke kapli se podíleli i rodáci odsunutí do Německa. Kaple dostala i repliku původního zvonu. Od roku 1994 je opět přístupná veřejnosti jako Soukromé muzeum Kapličkový vrch.

V novodobé historii se o záchranu kaple před naprostým zchátráním zasloužil především pan Ivan Hornišer v 80. letech. Jeho syn, historik Igor Hornišer zde potom v 90. letech zřídil Muzeum Kapličkový vrch s exponáty dokumentujícími 700 let historie Malé Morávky a dále se o kapli staral (např vzniklo schodiště z břidlicových bloků). I díky jeho snaze a za přispění původních starousedlíků (dnes žijících v Německu) byla v roce 1998 vyrobena replika zvonu který zde dříve býval a obnovena zvonice. Dnes odbíjí vždy ve 12 a 18 hodin.