Petrohradský poklad
K obci Petrohrad a blízkému hradu se váže několik pověstí, já vám však budu vyprávět tu, která vyšla v knize „Z kapsáře tetky Dejmalky aneb Pověsti a pohádky Lubenecka“ kterou napsaly Kristina Folprechtová a Jitka Kantová. Tak se kezky posaďte a poslouchejte.
Na hradě prej kdysi sídlilo slavný rytířstvo, a dokonce tam přebývala i nějaká paní rytířová, co měla slabůstku na mladé pány, a když se jí milej omrzel, nechala mu useknout hlavu. To se ví, že za pár dnů se jí zastesklo, a proto na památku a věčnou vzpomínku na milence zasadila strom. A dnes naleznete v podhradí celej les.
A taky tam žil ňákej rytíř, co po sobě nechal tři holky. Obě starší byly pěkné hádavky a skrblice, zato nejmladší Máří měla všech pět P. Po tátově smrti si ta dobrá duše klekla k rakvi a plakala a ronila slzy velké jak chmelové šišky. Není divu, že z toho pobrekávání dočista, chuděra, oslepla…
Starší děvy mezitím nelenily, spolčily se a kuly pikle, až Mařinku z podílu na dědictví dočista vyškrtly. Veškerej cennej majetek schrábly a ukryly ve sklepení hradu. Jenže slečínkám to stále ještě bylo málo. Teď dřely peníze z lidí, zvýšily daně, nařídili všelijaké poplatky a odvody, až bylo ouzko. Večer co večer pak chodily do sklepa, kde se v bohatství rochnily, v kupách zlatých penízků se koupaly a cachtaly. Jenže v pekle si jejich hříchy sečetli a podtrhli a při jednom západu slunce zavítala k dívčím nečekaná návštěva. Tehdy prej ve sklepě zhasly všechny louče, ozval se strašnej a skřehotavej chechot, a když se polekanej zbrojnoš odvážil do hloubi podzemí, nenašel už ani jednu z těch dvou skrblic. Svíčkovým bábám bylo hnedka všecičko jasný a vodsloužily za potrestaný holky mši.
Ale božím zázrakům ještě konec nebyl, neboť Marii se vrátil zrak a stala se hradní paní. Asi jí to šlo pěkně vod ruky, protože chmelový zlato vzkvétalo a lidem se u pivního moku dobře dařilo. A když i jí nebeské hodiny odměřily čas, nařídila komorné, aby klíče od pokladů vhodila do lesní studánky.
Od těch dob se na svátek všech Mařenek a Marjánek objevují klíče na hladině a vzít si je, a tím získat i nesmírný poklady, může jen člověk se srdcem na správným místě.
Lidem však brzy svitlo, že na to, aby se dostali k bohatství, žádný klíče nepotřebují, že jim stačí lopata a krumpáč, a vrhli se do kopání, boření a vrtání, až hrad dočista pobourali a provrtali jak ementál, poničili a povalili. Jenže jim to bylo stejně houbelec platný, neboť poklad nenašli. A když tedy byl hrad pobořen, tak dneska se může starosta v podhradí chytat za hlavu, protože sem nejezdí štrúdly turistů a vesnice nebohatne z cestovního ruchu.
Kudy ke kešce
Zaparkovat můžete na doporučeném místě a k hradu se vydáte po červené turistické značce. Keš se nachází v přírodním parku Petra Bezruče a tak choďte jen po vyznačených cestách. Keš je odlovitelná z cesty a není potřeba nikam lézt, nebo se vystavovat nebezpečí. Na hradě není potřeba cokoliv rozebírat, stačí se jen koukat. Keš prosím vracejte na stejné místo a stejně tak jak jste jí vyndali. Samozřejmě dávejte pozor na mudly a nikomu neprozrazujte, kde se poklad nachází, protože lidé se stále šance na jeho nalezení nevzdali.