Dolování stříbra na rudních žilách v údolí Černé započalo okolo poloviny 16. století. Do roku 1546 bylo území důlních revírů Boží Dar a Horní Blatná součástí švarcenberského panství, které ve čtyřicátých letech 16. století patřilo saskému kurfiřtu Janu Fridrichovi. Jako důsledek šmalkadské války byla jižní část švarcenberského panství s mnoha stříbrnými, cínovými a železnorudnými doly odstoupena českému králi Ferdinandovi s tím, že saské straně zůstala polovina horního desátku z dolů na odstoupeném území. Těžbu stříbrných a kobaltových rud vystřídala v druhé polovině 19. století těžba bismutu, která přinesla i krátké oživení zdejších dolů. Po druhé světové válce byla většina historických dolů obnovena a po několik málo let zde byly, patrně v nevelkém objemu, těženy i rudy uranové.
Proti proudu potoka Černá (Schwarzwasser, též Černá voda) byla za papírenským náhonem ražena stará, patrně nevelká štola Bauer, zvaná též Braun(eisenstein) Stolln . Tato štola byla patrně nejdále na západ ležícím důlním dílem, které zastihlo bismutové žíly dobývané východněji položeným dolem Anna – Michael. O její historii nejsou známy žádné podrobnosti, v jejím prostoru však byla koncem 50. let 20. století ražena s negativním výsledkem průzkumná štola na radioaktivní suroviny – štola JD č. 4.
Zdroj: http://www.velebil.net/clanky/cerna/