Tento skalní útvar se nachází po levé straně vyústění Brálného potoka do Odry. Velká její část je porostlá smíšenými dřevinami. Ze strany od Odry spadá skála téměř kolmo dolů. Skalnatý ostroh je oddělen od masivu kopce příkopem, který byl zřejmě v minulosti uměle vyhlouben pro obranné účely. Vrchol skály je uměle zarovnán do několika plošin, na kterých pravděpodobně v dávných dobách stávaly dřevěné objekty. Podle pověstí zde v dobách knížete Břetislava byl zbudován menší opevněný strážný objekt systémové obrany proti vpádům vojsk ze strany Polska (1025 – 1029). Stražiště na Švédské skále bylo pravděpodobně pouze předsunutým objektem hradiště, které podle traťového názvu Hradišťo – Hradiště stávalo na náhorní plošině mezi potokem Brálný (německy Hradischkabach), a vrcholem kopce, zvaného Stráž.
Podle dalších pověstí se toto místo zapsalo do povědomí lidí jako místo úkrytu a odporu spálovských občanů za třicetileté války proti Švédům. Jejich vojska pod vedením Linharta Torstesona vpadla do našeho kraje roku 1642 a teprve v létě 1650, o dva roky po uzavření třicetileté války vestfálským mírem, opustila švédská posádka Fulnek. Obyvatelé Spálova trpěli především útoky band hraběte Mansfelda, před kterými utíkali do blízkých lesů, kde hledali vhodné útočiště. Stražiště na skále v dávných dobách ovládalo brod přes řeku Odru, který se v těchto místech nachází dodnes. Ze stražiště mohla obrana zasáhnout proti vetřelci, který chtěl postupovat cestou do Spálova údolím Brálného potoka. Tato cesta se používala ještě v polovině 20. století a dodnes jsou vidět zbytky nájezdu mostu, který vedl přes řeku Odru.
Pověst o Švédské skále
Třicetiletá válka byla pro obyčejný venkovský lid i malá městečka velkým utrpením. Vojska různých národností se přelévala Evropou a největší přesuny vedly právě přes náš kraj. Obyčejní lidé museli celé toto nesmyslné soupeření vojsk financovat, živit, šatit, ubytovávat, starat se o koně, o raněné a podobně. Vysláblí lidé umírali hladem a nemocemi. Před drancováním, úplně, toho posledního se zachraňovali útěkem do lesů, kde hledali spásu. Také lid spálovský se ukrýval. Své skrýše nacházel v příkrých lesnatých svazích nad řekou Odrou, od Švédské skály až k pozdějšímu poutnímu místu Panna Maria ve Skále. Dodnes mají některá místa své názvy připomínající ukrývání lidí před krutostí této války. Kopec Štědrovo připomíná štědré rozdávání podplameníků (místní pečivo připomínající chlebovou placku). Název V Kotloch, že zde ve společném kotli vařívali společnou stravu. Chléviska, že tam býval ukrývaný dobytek. Pecov, že tam měli postavenou pec na pečení chleba.
Švédští žoldáci však slídili i po těchto místech volajíc,“Marína, Katrína, Švéda už je pryč!“ Lidem, kteří náhodou tomuto volání uvěřili, pak sebrali i to poslední z čeho ještě mohli žít. Proto se sebrala místní rota chlapů a ozbrojila se primitivními zbraněmi. Vedlo je k tomu odhodlání nenechat si sebrat úplně poslední živobytí. Jednou přišli opět Mansfeldovi vojáci rabovat vesnici. Cesta do Spálova v těch časech vedla pod starý stražištěm údolím potoka Brálný, a tak bylo dobře vidět jejich množství. Pro jejich menší počet se rota spálovských chlapů rozhodla, že až se Švédové budou vracet, tak je ze zálohy přepadnou. Nastaly horečné přípravy k přepadu. Byly naříznuty stromy pro záseky. Přivaleno kamení na okraje srázů. Když se v podvečer jednotka Švédů vracela dolinou, čekalo je nepříjemné překvapení. Na povel se řítily k zemi stromy zahrazující cestu a kamení, které zavalilo žoldáky i s kořistí ukradenou ve vesnici. Kdo ze Švédů nebyl mrtev hned, toho spálovská rota připravila o život chvíli později. Nikdo z nepřátel tuto šarvátku nepřežil. Jejich mrtvoly byly zahrabány na poli v okolí dnešní železniční zastávky Heřmánky. Při stavbě trati a polních pracích bylo hodně kostí padlých Švédů nalezeno. Na památku tohoto střetnutí, byla skála nazvána Švédská skála. Předtím se jí však říkalo Véclova skála.
Na vrcholu skály jsou ve stínu stromů vytesány v kameni nápisy od luboměřského písmáka Rudolfa Míka – „Útulek Spálovských před Švédy v roce 1643 Mík R. a „Hradiště na Véclově skále Funde 26 XII 1958 Mík R.“ Tento vlastivědný pracovník zde provedl několik výkopových sond, při kterých nalezl zachovalou železnou šipku, jakých se užívalo ve středověku při střelbě z kuší. Dále nalezl několik střepů z okrajů větších keramických nádob, ze 13. až 14. století, zdobených vlnovkou. Průzkum, měření a zhotovení jednoduchého plánku Švédské skály provedli v roce 1960 Antonín Brňák a František Šustek, tehdy pracovník muzea ve Vítkově. Nebyly nalezeny žádné základy budov, z čehož lze usuzovat, že zde bývaly pouze stavby dřevěné.
Zdroj: Květoslav Wiltsch, Historicko-Vlastivědný spolek Odry
Jak na kešku:
Úvodní souřadnice vás dovedou k odbočce ke Švédské skále. Můžete dojít až k vyhlídce a odlovit si kešku věnovanou Švédské skále. Až posedíte a pokocháte se krásným výhledem, vydejte se hledat nápisy vytesané ve skále. Nápisy, které našel v šedesátých letech František Šustek nejspíš nenaleznete. Místo nich jsou na skále mezi úvodními souřanicemi a vyhlídkou dva jiné.
Vaším úkolem je najít nápis „Útulek spálovských před švédy v r. 1643“ Několik metrů napravo od tohoto vytesaného nápisu pak najdete druhý - monogram "M. B." a letopočet ABCC. Finální souřadnice zjistíte dosazením do vzorce: N 49° 42.(ABC+576) E 017° 45.(ABC-106).
Ke keši dojdete pohodlně po cestě. Geoobjekt je vidět od cesty.
Výhled ze Švédské skály směrem na jakubčovický kamenolom