Kaple v Zaluznem Traditional Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Kaple v Zálužném
Zvu vás, lovce keší, do osady Zálužné.
Místní kaple není „jen“ obyčejná kaple. Je to současně asi jediný památník
svého druhu v ČR – památník, věnovaný obětem těžby břidlice.
O keši ví a její uložení mám schváleno O.S. Zálužné v zastoupení pana Petra Zahnaše. Většinou by toto místo mělo být bez lidí - bez nehrajících - jen během akcí zde konaných je třeba být obezřetný. Uložení je tak trochu "nezvyklé", ale nebojte se ho. S majitelem je domluvené - přesto lovte N-E-N-Á-P-A-D-N-Ě a hlavně NEŠKOĎTE! Vracejte, jak bylo!
V těchto končinách je míst a obcí, charakteristických bývalou těžbou břidlice samozřejmě víc a spíše dost. Ale Zálužné je nějak jiné 
, což možná souvisí i s tím, že pro mne osobně je nejen symbolem horniny břidlice, ale zároveň i symbolem jistého úseku mládí, tráveném často na „vandrech“ také těmito tichými a zároveň krásnými končinami.
Dnes tato obec působí spíš smutně – mnoho jejích domů jakoby bylo předzvěstí jejího pomalého zániku a rozkladu. Zde, daleko od lomozu měst a téměř uprostřed přírody lidé nějak nechtějí žít. Rozpadá se obchod, rozpadá se hospoda. Na druhou stranu stále více ožívá zdejší občanské sdružení Zálužné a v kontrastu k pomalému zániku obce její s velkou láskou a řemeslným umem opravená kaple až svítí. Nejen to – z úplných trosek byla k životu vzkříšena ještě kaple Čtrnácti svatých pomocníků na protějším kopci.
Budu-li sledovat myšlenky zdejšího nestora veškerého dění kolem zviditelňování všeho, co souvisí s těžbou břidlice na tomto kousku Země, dá se o Zálužném říci, že je to s ohledem na založení této osady vlastně docela mladé místo – jako jeho rok se uvádí 1758. Původní německý název obce je Mohradorf a byla založena na pozemcích rozparcelovaného tzv. Moravického dvora.
V roce 1835 stálo na levém břehu řeky Moravice 21 domů. Mlýn a další dva domy stály na opačném břehu. Šest domů, stojících odděleně v tzv. „Horním Zálužném“, bylo přifařeno k Melči a 15 ostatních domů patřilo pod duchovní správu v Nových Těchanovicích. Žilo tu tehdy 128 německy mluvících obyvatel. Obyvatelé tří, na pravém břehu řeky stojících domů, posílali své děti do školy ve Starých Těchanovicích, ostatní děti vyučoval učitel z Nových Těchanovic. Na pozemcích místního mlýna byl lom na pokrývačskou břidlici. 
Její těžba se zde rozšířila zejména ve druhé polovině 19. století – největším byl nad obcí ležící Nittmannův důl. Jeho odvalové haldy (viz obrázek) jsou vidět dodnes a v dnešních dobách je v tomto starém důlním díle přísně chráněné zimoviště netopýra černého, jedno z pěti největších v ČR. V takzvané „Pollakově štole“ se těžilo až do 70. let 20. století. 
V údolí potoka Horníku, jenž se pod obcí vlévá z pravé strany do Moravice, těžil břidlici na konci 19. století ve svých třípatrových dolech zase Johann Raab. V období mezi první a druhou světovou válkou se Zálužné, také díky blízkým vyhlášeným lázním Janským Koupelím, stalo známým letoviskem. Proto zde, v jinak malé a nevýznamné obci, stojí dodnes několik velkých, patrových domů – penzionů pro letní hosty, kteří sem jezdili často až z Vídně. Nedaleký zájezdní hostinec, stojící osamoceně při cestě do Janských Koupelí, se nazýval „Morahäusel“ nebo také „Schenkhäusel“, dnes je to penzion „Bílá holubice“.
Na tom malém prostoru, kde je ukryta keš, jsou k vidění hned tři zajímavé věci: samozřejmě především ve svahu nad silnicí stojící a schůdky z velkých ploten břidlice opatřená kaple, pak maličká starodávná hasičská zbrojnice a za ní nádvoříčko s uzavřeným břidlicovým dolem, informačními tabulemi a útulným posezením, uzavřeným za tří stran strmými skalními stěnami. Kaple dělá čest zdejší těžené hornině samozřejmě především svou střechou. Povšimněte si hlavně její věžičky, jak umně je tímto materiálem „oděna“.
U všech svých „kaplových“ keší se vždy snažím najít nějaký příběh, jenž stavbě kaple předcházel a dokládal a podmiňoval její existenci. Neboť ony sloužily jednak zástupně jako určitá náhrada za kostel v malých obcích a osadách, kde nebylo možno dát dohromady částku na pořízení tak náročné stavby a pak většinou konkrétním osobám k vyjádření buď díků za něco významného v jejich životě nebo naopak ke stálému připomenutí něčeho smutného, tragického. A k záluženské kapli, zasvěcené pro zdejší kraj, obydlený téměř výlučně německými obyvateli, dost nezvykle Pražskému Jezulátku (pohledej na pragjesu.cz), příběh existuje.
Když se v první polovině 19. století, jak bylo zmíněno již výše, v Zálužném a okolí začala těžit břidlice, vznikaly tu jedny z největších hlubinných dolů ve Slezsku. Hornická práce byla těžká a při tehdejší technické úrovni hlubinné těžby, zejména vzhledem k bezpečnostním opatřením, docházelo při práci v dolech k častým úrazům. Ty byly čas od času i smrtelné. V Raabových dolech v údolí potoka Horníku zahynulo v 70. a 80. letech 19. století šest havířů, další smrtelné úrazy byly zaznamenány ve velkém Nittmannově dole i v dolech Weisshuhnových. Poslední známou obětí těžby břidlice byl v roce 1891 majitel jednoho ze zdejších malých dolů, Augustin Mar.
Jeho příběh souvisí právě s dolem, jehož přístupové místo se nachází za hasičskou zbrojnicí a jenž byl jedním z nejmenších záluženských břidlicových dolů. Ražbu nové štoly zde zahájil roku 1884 místní sedlák Franz Gebauer s bývalým majitelem zdejšího mlýna Augustinem Marem. Do první poloviny roku 1885 vyrubali svislou šachtici a začali budovat vodorovnou štolu. Avšak tento rok, jenž byl náhodou zároveň rokem stého výročí existence osady Zálužné, byl pro zdejší břidlicové doly rokem osudným a tragickým. Do všech dolů v kopci Morabergu se tehdy provalila spodní voda a nejkatastrofálnější následky měla tato událost právě v nově budovaném Gebaurově a Marově dole. K jeho náhlému zaplavení došlo v době, kdy tam byli spolu s horníky přítomni i oba majitelé. Franz Gebauer byl tehdy zraněn, ale neštěstí s trvalými následky přežil a od pokusů o další těžbu upustil.
Mlynář Mar však později takové štěstí neměl. O práci v dole se i nadále sám s přestávkami snažil. Pokoušel se důlní vody odčerpávat a znovu se do dolu vracel. Poté, co v roce 1891 voda opět zalila spodní část šachty, se snažil zjistit výšku její hladiny. O půl jedenácté v noci dne 3. března 1891 se do vodou zaplavené šachty zřítil, zranil se a zůstal v dole uvězněn. Po marném volání a pokusech dostat se ven zde ve věku 75 let utonul. Stal se tak jedinou známou přímou obětí důlního neštěstí, způsobeného průvalem spodních vod.
Gebauerův syn Julius s manželkou Annou se po otcově smrti rozhodli uctít památku této události založením kaple. Dne 6. srpna roku 1897 nechali pro její stavbu poblíž šachty, které se již několik let říkalo „Wasserloch“ (Vodní díra), vyčlenit z původního pozemku dolu novou stavební parcelu č. 87 a brzy poté stavbu zahájili. Kaple měla navždy připomínat uvedenou tragickou událost a dodnes je také památníkem všech obětí zdejších břidlicových dolů. Zasvěcení Pražskému Jezulátku pochází zřejmě od toho, že právě k němu se po staletí lidé upínali s prosbami o uzdravení z tělesných zranění a postižení.. Vedle uvedených smrtelných úrazů se v dolech stalo také množství ne tak závažných neštěstí, avšak následky si oběti nesly často do konce života.
Založení záluženské kaple, památníku obětem těžby břidlice, bylo a je ve Slezsku vyjímečné. Uskutečnilo se po mnoha staletích. Jako památník zahynuvším horníkům byla totiž již ve druhé polovině 17. století založena jiná kaple, zasvěcená svaté Anně, nad obcí Horní Údolí na Zlatohorsku. Ta se však do dnešní doby nedochovala. Záluženská kaple je zapsaná v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR.
Additional Hints
(Decrypt)
Ryrxgevpxn fxevaxn an yrir fgenar unfvpneal.
Ibqvph fr arobw - wfbh bqfgevmrar.
Treasures
You'll collect a digital Treasure from one of these collections when you find and log this geocache:
Loading Treasures