Keš k připomenutí tragických událostí při sovětské okupaci Prostějova.
Srpen 1968
Vraťme se do roku 1968.
Je pár dní poté, co na území Prostějova v noci z úterý 20. na středu 21. srpna vstoupili vojska Sovětského svazu a spojeneckých armád. Obsadili radnici, poštu, rozhlas po drátě, Národní dům i letiště, které je základnou elitní výsadkové brigády vycvičené pro boj v týlu.
V prvních dnech vládl v lidech velký odpor. Ani místní čelní představitelé vládnoucí KSČ nerozuměli nastalé situaci. Zaměstnanci podniků vstupovali do stávek. Napětí a odpor rostl. Stejně jako v celé zemi lidé otáčeli, ničili a přepisovali směrové cedule. Vznikaly jen směrovky ukazující zpět na Moskvu.
Mladí vojíni spojeneckých armád jsou frustrovaní z vnímání jejich příjezdu do ČSSR, jehož pravý důvod znají jen mlhavě. Na tohle je nikdo nepřipravil. Vidí, jaké vyvolali napětí a vzdor. Nemají pořádné zázemí, všichni jsou na ně nepřátelští, možná byli i dlouhou dobu bez pořádného jídla.
Neděle 25. srpna
Je neděle 25. srpna a okupující vojáci mají úkol přesunout se z Olomouce do Brna. Všechny obce po cestě byly zatím v podstatě jen průjezdní. Teď přijíždějí od severu do Prostějova. Na Olomoucké ulici kolonu tanků, nákladních aut, transportérů a obrněných vozidel rozděluje projíždějící vlak. Začátek kolony s veliteli jede dál, zbytek čeká na průjezd vlaku. Tohle rozdělení vojákům na jistotě nepřidá. Kolony objíždějí po Újezdě a Wolkerově ulici náměstí. Když pak mají odbočit vlevo na Brno, díky poničeným směrovkám projíždějí rovně a okolo či přes náměstí se vracejí zase na křižovatku s Olomouckou, kde už dříve byli. Kolony tak bloudí po Prostějově a nemohou najít správný směr. Část kolony se dokonce dostala na ulici Brněnskou, ale pak se vrací (možná pro zbytek kolony) do centra.
Občané města jsou nebývalou aktivitou zaujati, ale zároveň žijí svůj běžný život. I přes všechno dění kolem, nebo právě proto, se většina obyvatel snaží rozptýlit každodenními povinnostmi a radostmi. Blíží se osmá hodina večerní.
Na Brněnské ulici naproti, tehdejší nemocnici, se Jan Matečný sešel s kamarády a kamarádkami jako každou letní neděli na zahradě. Celé odpoledne jezdily kolem zahrady tanky, ale oni se snažili si jich nevšímat.
Na náměstí 9. května (nynější náměstí TGM) žije matka v domácnosti Marta Říhovská. Před 14 dny oslavila své dvacáté sedmé narozeniny a teď se chystá jít ven.
Na Žižkově náměstí čeká sedmdesátiletý důchodce Ladislav Lang. Přes týden hlídá mlýn v Čechovicích. Teď čeká na svůj autobus, aby se dostal domů.
To Josef Boháč jde za svým otcem, ale cestou nedaleko divadla na křižovatce ulic Olomoucká a nynější Vápenice potkává Jaroslava Ponížila. Mladé kluky zaujala vojenská technika. Josef Boháč má 22 let a není to dlouho, co se vrátil ze základní vojenské služby a nastoupil do Sigmy Lutín. Tak popisuje kamarádovi různé vojenské zbraně a stroje, které kolem nich už po několikáté jedou.
Mezi vojáky se mezitím šíří informace o tom, že je ve městě kontrarevoluce. Amatérské vysílačky údajně zachytili potvrzení velitele, že je možné pro uklidnění situace použít střelné zbraně.
Vojáci na nákladních automobilech i v tancích začnou pálit ze samopalů. Někteří pálí bezhlavě kolem sebe, jiní do lamp, které se začínají rozsvěcet, a další jen pro výstrahu do vzduchu a do země. Ale i tyto kulky se odrážejí od fasád a od země a všem, kteří jsou venku, jsou nebezpečné. Většina lidí se snaží schovat alespoň do výklenků a podobně. I v domech se lidé necítí bezpečně a tak se schovávají s plačícími dětmi ve sklepech.
Po stopách
Pojďte se projít po místech těch smutných událostí.
Následující popis cesty si můžete ve formátu pdf stáhnout zde.
Putování
Cestu po stopách začneme na úvodních souřadnicích, kde se odehrála následující scéna.
Událost:
Josef Boháč a Jaroslav Ponížil stojí blízko benzínové pumpy (ta už nyní na křižovatce u Národního domu není) a jak zaslechnou střelbu, rozběhnou se směrem k divadlu a následně zalehnou na zem. Josef ale padá na zem mrtvý.
Indicie:
Podle popisu padli kluci k zemi někde poblíž současné kašny. Běželi od křižovatky směrem k divadlu. Jděte také tímto směrem kolem kašny zleva. Na zemi v trávě je poklop a na něm několik údajů. Proveďte ciferaci posledního dvojčíslí uvedeného samostatně na konci řádku vpravo. To bude hodnota písmene A.
Putování:
Jděte dál k divadlu, dejte se vlevo a jděte přibližně stejnou vzdálenost. Po pravé straně se vám pak otevře hlavní prostějovské náměstí. Jeho dominantou a vaším orientačním bodem je bezpochyby radnice. Běžte směrem k ní. Budovy už dávno nejsou z doby sovětské okupace, ale touto cestou, kterou jdete, jezdily dříve auta a autobusy a v ten osudný den i tanky. Běžte kolem muzea přes vydlážděnou část až mezi část zatravněnou. U kašny uprostřed se podívejte vlevo.
Událost:
Po plném náměstí jde dvacetiletá Marie Štětinová. Jakmile začne střelba, prchá se skrýt za auto. Naštěstí se jí to i přes průstřel povede. Možná to je ve stejné chvíli, kdy Marta Říhovská sahá po klice vstupních dveří číslo 7, aby mohla vyjít na náměstí, ale kulka, která prochází skrze dveře ukončuje předčasně její život.
Indicie:
V horním patře domu na náměstí TGM číslo 7 jsou u oken dětské postavy (snad andělé). Jejich počet bude hodnota písmene B.
Putování:
Jděte dál směrem k radnici. Na konci zatravněné plochy je památník obětem této smutné události odhalený v roce 1990.
Indicie:
Na pamětní desce je v několika řádcích text. Počet všech řádků textu je hodnota písmene C.
Putování:
Stojíte-li čelem k radnici, dejte se vlevo. V druhé polovině dalšího náměstí je zatravněná plocha se stromy a lavičkami, která se dá kolem objet autem. Zde dříve bývala zastávka městské hromadné dopravy.
Událost:
Ladislav Lang tu čekal na autobus, aby se dostal za rodinou. Svůj autobus však vyhlížel marně. Místo toho jej někde v těchto místech zasahuje kulka a on umírá na lavičce.
Indicie:
Teď je tu laviček více. Jejich počet bude hodnotou písmene D.
Putování:
Jděte dál od radnice ke křižovatce. Přejděte ji vpravo po přechodu spojeném s přejezdem pro cyklisty. Naproti vám je budova pošty a kousek dál vpravo vchod do hotelu. I zde se lidé snažili schovat. Nestihli to a to jim vlastně zachránilo život. Vojáci totiž vchod dokonale pokropili střelbou ze samopalu. Tím směrem se jen podívejte, ale dejte se vlevo. Obejděte budovu pošty a jděte dál rovně směrem od radnice. (V ulici vpravo za poštou se podle výpovědí opět lidé schovávali za výklenky budov. Tam nechoďte, ale jděte dál rovně.) Až přejdete další křížení s cestou a rovně to nepůjde, jděte vlevo k další světelné křižovatce. Před přechodem směrem vpravo vidíte dlouhou ulici, po které se dejte. Stačilo, aby tudy konvoj vyjel a už se neřídil žádnými ukazateli a snad by se to tenkrát obešlo bez obětí.
Událost:
Jan Matečný vychází na ulici za kamarády, aby se podíval, co se to zase děje. Kulka vystřelená z nákladního automobilu mu prolétá paží a přes lopatku opouští jeho tělo a zarývá se do fasády domu. O dva centimetry míjí srdce a tak tato střela naštěstí nemá fatální následky. I když je nemocnice jen pár metrů, před jejím vchodem stojí sovětský voják a pálí kolem sebe hlava nehlava.
Putování:
Dostat se na tohle místo zabere více času. Jděte po ulici stále směrem od náměstí. Minete kostel a přijdete ke kruhovému objezdu. Za ním po levé straně za zdí byla zmiňovaná nemocnice. Vy ale kruhový objezd přejdete vpravo u hospody a půjdete dál po pravé straně stejné ulice ještě pár desítek metrů na konec, kde končí domy.
Indicie:
Na zkoseném rohu posledního domu se stala tato poslední popsaná událost. Stopy po kulce už nenajdete. Když se podíváte nahoru, bude tu víceslovné označení místa. Počet písmen je hodnota písmene E.
Pohřeb
Pohřeb tří obětí se konal ve čtvrtek 29. srpna 1968 v deset hodin dopoledne. Rakve byly vystaveny na katafalcích před radnicí, přikryté státními vlajkami. Na náměstí se sešli tisíce lidí a doprovázeli rakve až na hřbitov. Nad nimi kroužila sovětská helikoptéra a shazovala dolů letáky s prohlášením, že oběti střelby byli kontrarevolucionáři.
Vzpomínka
Celkem si okupace Československa do konce roku 1968 vyžádala 108 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných. Jejich seznam je dispozici na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů.
Finální letterbox
Pro nalezení schránky použijte tento výpočet souřadnic:
N 49° 2(C-A).(E-C)(D+B-A)(D)'
E 17° 0(D).(C-A)(C+D-E)(D-B)'
kód pro otevření schránky je BCD
RAZÍTKO je součástí keše a NENÍ určeno na výměnu nebo pro odnesení.
Nebylo lehké najít příhodné místo, abych vás neposílal někam daleko od konce putování. Majitel objektu o schránce ví, ale ostatní, kteří se pohybují kolem, ne. Objekt bývá hlídaný psy a tak bude někdy zapotřebí být více než nenápadný. Umístění a kontrola schránky jiný den proběhla ale bez povšimnutí těchto hlídačů.
zdroj:
Česká televize: dokument Osudové okamžiky - Prostějov 1968
web ČT: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/193276-prostejov-vzpomina-na-nestastne-radeni-sovetu-v-roce-1968/
idnes: http://olomouc.idnes.cz/krvava-nedele-v-prostejove-25-srpna-1968-dw1-/olomouc-zpravy.aspx?c=A130823_192214_olomouc-zpravy_stk