Znovu nalezené zvony
Vesnice Klokočov a Klokočůvek patřily v husitském období k panství Vikštejn. Tak stejně i město Vítkov. V těch dobách byly zdejší lidé opatrní a před procházejícími vojenskými družinami raději vše ukrývali. Po bitvě u Olomouce, kdy byly oddíly krále Jiřího poraženy, táhl jeho přemožitel Korvín do Slezska, aby si ho také přisvojil. Jeho kumánské oddíly drancovaly všechny vesnice a dvorce v okolí, protože k obléhání Vikštejna potřebovaly mnoho jídla a píce pro koně. Aby panství vikštejské bylo co nejméně vydrancováno, nařídil jeho majitel ukrýt vše hodnotné, co by se mohlo stát kořistí nepřítele. Proto byly z kostelů, kaplí a zvonic sundány všechny zvony. Jinak by hrozilo, že by je nepřítel odvezl a nechal přelít na děla. Zvony pak byly ukryty v řece Odře, kde byly zajištěny pevnými řetězy ke kořenům hustých vrb. Dlouho trvalo vojenské nebezpečí a kraj úpěl pod nadvládou nechtěného pána. Až za vlády krále Vladislava začala země opět vzkvétat. Začaly se opravovat honosné stavby panské i církevní. Také v Klokočově a Klokočůvku byly opraveny kostel, kaple a vztyčeny nové zvonice. Do nich však chyběly zvony. Na ty původní se však již dávno zapomnělo. Jednou však prošla krajem velká povodeň. Lidé s obavami chodívali pozorovat vzdouvající se hladinu Odry. Najednou jakoby slyšeli zvonění kostelních zvonů. Když voda opadla, našly děti v těch místech otlučené zvony od kamení, které řeka při povodni kutálí řečištěm. Znovu nalezené zvony pak byly s velkou slávou vyzdviženy a znovu vysvěceny. Od těch dob se zase mohlo ve vesnicích Klokočov a Klokočůvek zvonit tak jako dřív. Noví němečtí obyvatelé začali proto vesnicím říkat Velký Klokočov a Malý Klokočov (Klokočůvek). V němčině se výraz zvon řekne- die Glocke. Proto se německy jmenovaly tyto vesnice Gross Glockersdorf a Klein Glockersdorf.
Pověst sepsal Květoslav Wiltsch (Historicko-vlastivědný spolek v Odrách) na základě vyprávění paní Kristýnou Švarcovou z Klokočůvku v roce 1990