Obléhání Brna Švédy
Jedna z nejosudovějších kapitol v dějinách Brna se začala psát v lednu roku 1645. Třicetiletá válka se pomalu chýlila ke konci. V Münsteru a Osnabrücku již probíhala mírová jednání a Švédové potřebovali nutně získat co nejlepší vyjednávací pozici. Armáda generála Lennarta Torstensona proto na konci ledna 1645 zahájila nové tažení do Českých zemí, které mělo být korunováno dobytím Vídně. Plán probíhal hladce. 6. března se Švédové u jihočeského Jankova střetli s císařským vojskem. Bitva, v níž byl zajat maršál Hatzfeld a maršál Götz padl, skončila naprostým zničením císařské armády. Torstensonovi se tak otevřela volná cesta na Moravu. 13. března obsadil Jihlavu, koncem března dosáhl Znojma a bez odporu postupoval do Rakouska. Hladké tažení Švédů se zastavilo až u Dunaje, kde se měli spojit s vojskem sedmihradského knížete Jiřího I. Rákoczyho. Uherští spojenci nepřicházeli, a tak Torstenson obrátil pozornost na sever, kde měl stále v zádech město Brno hájené císařskou posádkou. Dobytím tohoto strategického bodu by získal rozhodující výhodu pro obléhání Vídně. V polovině dubna proto vyrazil k Brnu, o jehož rychlém dobytí nepochyboval.
Samotné obléhání trvalo dlouhých 112 dnů. Během bojů padlo na 250 obránců, asi 150 jich bylo zraněno. Švédské ztráty se pohybovaly v řádech tisíců padlých. Město Brno bylo dělostřelbou a následnými požáry těžce poničeno. Předměstí a okolní vesnice byly v troskách. Byla zničena pole, mlýny i hospodářské dvory. Městská rada vynaložila na válečné potřeby 17 789 zlatých, škody na městském majetku dosahovaly 31 000 zlatých. Veřejné budovy totiž sloužily jako rychlý zdroj dřeva a kamení. Olověný vodovod musel být vytrhán na koule. Škody na majetku měšťanů činily okolo 100 000 zlatých. Císař Ferdinand III., vědom si významu statečného počínání obránců, nešetřil odměnou. Velitel de Souches byl povýšen do hodnosti generála a přijat do šlechtického stavu. Dále mu náležela odměna 30 000 zlatých. Jakub Ogilvy byl povýšen na plukovníka a byl jmenován doživotním velitelem na Špilberku. Stranou panovníkovy pozornosti nezůstalo ani Brno a jeho obyvatelé. Již 22. září byl městu na věčné časy propůjčen vinný a pivní tác. Vrchnost z okolních panství měla pomoci materiálem a robotou na opravu města. Brněnští měšťané i poddaní, účastnící se obranných bojů, byly na 6 let osvobozeni od všech daní, přirážek, ubytování vojska a dalších povinností. V tzv. švédském privilegiu z roku 1646 poskytl císař městu 30 000 zlatých ze zemské berně a po dobu pěti let jej osvobodil od splácení dluhů. Brněnští radní byli povýšeni do šlechtického stavu a spolu s měšťany mohly bezplatně nabývat měšťanské právo ve všech městech v českých i rakouských zemích. Kromě dalších výhod a ocenění tehdy císař udělil městu polepšený znak. V roce 1647 císař osvobodil měšťany od veškerého cla a mýta. Studentům, tovaryšům a čeledi bylo umožněno získat v Brně bez problémů měšťanské právo, studentům byla navíc po získání doktorátu slíbena přednost ve všech úřadech. V neposlední řadě přineslo Brnu vítězství nad Švédy titul jediného hlavního města Moravy. Olomouc totiž byla 8 let okupována Švédy poté, co zradila a bez boje otevřela své brány nepříteli.
S obléháním Brna je spjata nejznámější brněnská pověst, která vysvětluje tradici, proč se zvoní na Petrově poledne o hodinu dřív. Švédové podle ní obléhali město již více než tři měsíce a jejich útoky ani snaha město vyhladovět nevedly k cíli. 15. srpna podnikl velitel švédského vojska Torstenson generální útok s tím, že pokud město nepadne do poledne toho dne, obléhání skončí a odtáhne pryč. Jeho výrok se měl donést Brňanům a když byli útočníky zle tísněni a poledne ještě daleko, napadlo kohosi začít zvonit poledne o hodinu dříve; generál Torstenson pak měl dostát svému rozhodnutí a obléhání ukončit. Brno bylo zachráněno a na připomínku této události zvoní každý den zvony katedrály sv. Petra a Pavla poledne už v jedenáct hodin.
Pověst ovšem není pravdivá a skutečnost je pro Brňany ještě příznivější: poslední generální šturm 15. srpna trval až do večera a byl spolehlivě a kompletně odražen, načež Torstenson pro vyčerpání svých vojsk a nedostatek času obléhání vzdal. Posledních osm dní obležení se už švédské jednotky stahovaly a odvážely děla, 23. srpna už k žádnému útoku nedošlo a území města opustili poslední švédští vojáci.
Jak na keš?
Stojíte na úvodních souřadnicích před pomníkem karbonářů. Vydáte se 50m pod azimutem 100°, kde najdete sochu sv. Jana Nepomuckého. Od této sochy půjdete 50m pod azimutem 2°, až přidjete k info tabuli hrad Špilberk. Od tabule pokračujte 67 sloupků z kopce až budete u posledního (67.) pokračujte stále ve směru až k první odbočce doprava. Až odbočíte do jednosměrné ulice, tak půjdete pod azimutem 269° až budete mít na pravé straně kostel. Nyní když se otočíte ke kostelu zády, tak spatříte pod azimutem 179° dvě červené a tři modré cedulky, pod těmito cedulkami je váš vytoužený poklad. Nyní se stačí podívat na nápovědu/hint a neměl by být problém najít ten správný geoobjekt.
Razítko je součástí keše a bylo by fajn, kdyby tam zůstalo i po vaší návštěvě.
Ke keši se chovejte šetrně jako by byla vaše vlastní.