Židlochovický zámek je veřejnosti nepřístupná památka, která se otevírá veřejnosti jen několikrát za rok při významných příležitostech. Nehledě na to rád bych vás seznámil s některými historickými fakty této stavby.
Vzhled a výstavba města záleží vždy na několika podmínkách, z nichž je nejdůležitější dobrá hospodářská prosperita obyvatelstva a vhodný přírodní rámec. Pohnuté historické události vysvětlují proč v Židlochovicích není mnoho památných budov nebo svérázných lidových staveb.
Zámek- největší pamětihodnost Židlochovic . Zámek byl přirozeným středem, takřka ohniskem, z něhož vycházely všecky podněty k výtvarnému i hospodářskému zvelebení města v minulých staletích.
Zámek je zbudován na zbytcích pradávného hradiska a tvrze, chráněné valy a systémem vodních příkopů. Po prvé se připomíná sídlo majitele židlochovického panství jako "zámek" v listině Jana z Pernštejna z r.1542. Podoba té budovy se nezachovala. V městském archivu brněnském je obraz židlochovického zámku, jehož věž a střechy ukazuji na ráz stavebního slohu ze 16.-17. století. Jde patrné o zámek zbudovaný Fridrichem z Žerotína. Není však přesně známo, v kterém roce byl zámek v této zobrazené podobě zbudován. V r. 1645 ztekli jeho vodní příkopy a hradby Švédové a dobyli zámek. Zámecká věž, krytá mědí , stávala v místě dnešní zámecké kuchyně. Byla stržena v.r. 1729. Budova zámku v nynější podobě byla vystavena v l. 1720-29. Dal ji postavit tehdejší majitel panství Filip Ludvik Sintzendorff stavitelem Ludvikem Kaltnerem. Pro dnešního návštěvníka je pozoruhodné — a je to nutné předeslat —, že hlavni průčelí zámku a původní vchod do něho bývala z počátku západní fronta obrácena do parku, kde je dosud terasa s širokým schodištěm. 
Dnešní vchod do zámku je bývalý zadní vchod na nádvoří, odkud byl vjezd do města po mostě nad vodním příkopem.
Po napoleonských válkách byl příkop zasypán, nádvoří bylo po letech upraveno do dnešní podoby a tak byl vytvořen nový hlavni vjezd zcela v obráceném směru. Nově vzniklé prostranství, parkově upravené, tvoři tzv. ,,Čestný dvůr“.
Z jednoduchého půdorysu vyrůstají prosté, souměrné obrysy stavební hmoty, které vrcholí ústředním průčelím a nasvědčuje klasicistnímu řešení stavby. Tato klidná, příliš střídmá stavba z doby rozvoje honosného barokového slohu ukazuje francouzský dobově oproštěny stavitelský vliv. Plány vypracoval pařížský architekt Robert de Cotte.
Stavba je rozvržena na hlavni dvoupatrovou budovu a krátká křídla stejné výše, jejich přizemní pokračovaní slouží kuchyni, bytům, kapli a správním úřadům. Hlavni průčelí je ozdobeno průběžnými polosloupy (pilastry) a příčným rýhováním. Je korunováno trojúhelníkovým štítem a sloupkovým zábradlím (balustrádou). Parkové průčelí je podobné řešeno; jen mezi okny I. patra jsou výklenky s antickými sochami. Balustráda pak nese sochy zosobněných ročních období a korunu se znakem. Sochy ročních období na bývalé hlavni frontě zámecké jakož i sochy na pylonech dnešního vchodu, nesoucí znaky valdštejnské a sintzendorffské, pocházejí z r. 1729. Jejich autorem byl Olomoucký sochař Johann Georg Schauberger. Zemřel v Brně r. 1751. (Honorář za sochy činil 750 zlatých). Od něho pocházejí též oltáře a sochy minoritského kostela v Brně. Obytné místnosti přízemi a I. patra se řadí souměrně k dolnímu a hornímu sálu, k němu vede světlé, plasticky zdobené schodiště. Stěny většiny pokojů jsou pokryty pestrými látkovými tapetami. Nábytek, obrazy, záclony i koberce tvoří ladný celek. Vytápění se děje bud' mramorovými krby nebo stylovými kachlovými kamny. Četné vitríny obsahují vzácný porcelán. Dolní koncertní sál má bílou štukovou výzdobu se zlacenými ozdobami. Byl krátce obýván také císařovnou Marii Terezii. Pozoruhodné jsou tam porcelánové hodiny se svícny a bělostná alabastrová váza, zdobená průvodem postav (vinobraní).
Stejné veliký je horní sál „obrazárna“. Vysoké stěny nesou 9 rozměrných obrazů, z nichž jen dva jsou označeny jménem malíře. Je to ‘Zdrženlivost Scipionova“ od francouzského malíře Francois Guillaume Ménagesta z r. 1787. Je nevhodně umístěn mezi okny ještě s obrazem neznámého mistra (Kristus rozděluje lidu chléb a ryby). Nad krby je obraz polského krále Augusta lll. (otce arcivévody Alberta, majitele zámku od r. 1819) od dvorního malíře Ludwiga Sylvestra a obraz papeže Klimenta Ganganelliho (Kliment XlV., 1769-74; zrušil jezuitský rad).
V r. 1825 za arcivévody Karla byl zámek opraven, sbírka obrazu horního sálu byla doplněna a opravena vídeňskými malíři Fr.Stieberema Wilh. Backenhamem. Pět obrazu s řeckými mytologickými náměty (Diana, Neptun, Aurora, Pluto, Ariadna a Bakchus) pochází od bruselského malíře Lenze. Obrazy Marie Terezie a Františka I. jsou od dvorního malíře Maydanze.
Ve vedlejším pokoji je druhý největší obraz ,,Mírnost Augustova k Cinnovi“ od francouzského malíře Franoois André Vincenta z r. 1787. Z menších místnosti je pozoruhodná jídelna, dekorovaná řadami parůžků, plastickými štíty, zbraněmi, benátským zrcadlem a vzácným příborníkem.
Pobyt presidenta Osvoboditele T.G Masaryka bude vždy připomínat pracovna s ložnicí. V pracovně u okna je vzácně vyřezávaný psací stůl s vysokým křeslem potaženým brokátem. Je zde i třetí z největších obrazů „Malý Pirhos na dvoře Glaukově od F.A. Vincenta z.r. 1791.
Posledním majitelem zámku byl arcivévoda Bedřich, pověstný „markýz Gero“ z Bezručových básní.
Zámeckou kapli dal přestavět a vyzdobit Leopold Ditrichstein v. r 1747. Svatině je provedena v čistě barokním slohu a je zasvěcena sv. Kříži. Stěny jsou obloženy barevným mramorem.
[Čerpáno A.Ondruj Židlochovice]
Ještě ke keši:
POZOR: Od 21:00 do 5:00 je hlavní vchod uzavřen. Ideální doba odlovu je v pracovní dny
To the cache:
Att: From 9:00PM to 5:00AM is main entry closed. Best hunting time is during working days.
