Jedná se o největší hranické zvláště chráněné území, které leží na posledních výběžcích Moravskoslezských Beskyd. V jejím okolí se nachází krasové území v podobě ostrůvků devonských vápenců.
Součástí národní přírodní rezervace Hůrka u Hranic jsou Hranická propast - nejhlubší propast světa, zřícenina středověkého hradu Svrčov a vyhlídka U Svatého Jana,odkud se otevírá pohled do údolí řeky Bečvy s areálem lázní. Na protějším svahu se nacházejí Zbrašovské aragonitové jeskyně. Úzkým údolím mezi dvěma krasovými útvary procházejí vodní tok, silnice a železnice.
Rezervací vás provede i Naučná stezka NPR Hůrka. Návštěvníci se mohou na trase stezky seznámit s chráněným územím a jeho společenstvy, které se liší podle dvou odlišných geologických podloží a krasovými jevy.
Po červené turistické značce vede rezervací naučná stezka NPR Hůrka. Největší pozoruhodností na stezce je Hranická propast s jezírkem, která je zabezpečena plotem. NS začíná na jihozápadním okraji rezervace, u železniční stanice „Teplice nad Bečvou“ a končí u autocampingu v Hranicích. Vůz můžeme nechat na parkovišti u vlakového nádraží v Teplicích nad Bečvou, v sezóně bylo hrazené. Trasa naučné stezky vede po lesních pěšinách, které nejsou vhodné pro jízdu s kočárky. Prvních 500 metrů k Hranické propasti NS stoupá serpentinami, od zříceniny hradu Svrčov klesá do Hranic, zbytek trasy vede po rovině.
Svrčov
Nad skalnatým srázem, pod nímž vedla důležitá komunikace, stával ve 14. století hrad, tvořený palácem, pozorovatelnou nad srázem a hradbou. Od okolní krajiny byl hrad oddělen příkopem a valem, na němž v případě nebezpečí bylo dostatek místa pro obránce konající aktivní obranu hradu. Hrad se rozkládal na skalnatém ostrohu vysoko nad Teplickým kaňonem na pravém břehu řeky Bečvy na místě dřívějšího sídliště z mladší doby kamenné. Vznikl koncem 14. století, jeho zakladatelem byl pravděpodobně Hereč Svrč ze Zdounek, od jehož rodového jména je odvozen i název hradu.
Svrčov měl sloužit k ochraně statků olomouckého biskupa. V roce 1386 jej od Oldřicha z Mydlovar získali páni z Kravař. Od počátku 15. století náležel Kladorubským ze Svrčova. Na konci 15. století jej získali Pernštejnové a nechali ho zpustnout. Jako pustý se uvádí od roku 1548. Rozsáhlé zříceniny se dochovaly až do poloviny 18.století, kdy byly rozebrány a použity pro stavbu nového kostela v Hranicích. Zachován zůstal příkop kolem areálu, skromné zbytky hradeb a základní zdi věže. Současná podoba místa připomíná spíše skalní ostroh s vyhlídkou na vrcholu. Teprve bližší zkoumání odhalí nerovnosti a drobné zbytky zdí, které prozrazují, že zde kdysi stávala středověká pevnost. Podle místní tradice byl sídlem loupeživých rytířů. Při archeologických vykopávkách byly nalezeny kromě ostruh a keramiky ze středověku také stopy nejstaršího neolitického a eneolitického osídlení, jež spadá zhruba do doby 5000–3000 let před naším letopočtem.
Z hradiště se otvírá nádherný výhled na Teplice s Kelčským Javorníkem v pozadí i na část Hranic s výsekem krajiny Moravské brány. Podle pověsti obýval Svrčov v 15. století bohatý a svobodný rytíř Michal, který se zamiloval do manželky svého souseda, zemana z tvrze v Ústí. Rytíř pozval jednou zemana na lov divočáků, z něhož se jeho společník (a sok) již nevrátil. Vdova se brzy provdala za pána svrčovského hradu. Když se však novomanželé vraceli v kočáře z obřadu, propadla se s nimi zem a oba i s koňmi se zřítili do propasti.
Socha svatého Jana Nepomuckého
Kousek od hradní vyhlídky se nachází ještě jeden skalní ostroh trčící přímo nad údolí řeky Bečvy. Už v dávných dobách si jej lidé oblíbili pro krásný výhled nejen do údolí, kde dnes stojí lázeňské budovy, ale také pro pohled na jihozápadní část Hranic.
Od 18. století má tato skála navíc zajímavého nájemníka. Je jím několikatunový pískovcový sv. Jan Nepomucký, navíc barevně zkrášlený pozdějším nátěrem. Socha hledí k Hranicím, což není záměr, ale spíše kouzlo nechtěného, neboť svatý Jan původně nepatřil sem, ale na náměstí v Hranicích.
Podle příběhu, který se o něm vypráví, nechal sochu Johánka z Pomuka vytesat tehdejší majitel panství Leopold z Ditrichštejna v roce 1708. Jenže pozvaný mikulovský sochař Ferdinand Gross prý dílo pouze rozpracoval, poté si začal stěžovat, že pískovec je příliš hrubý. Když u zadavatele nepochodil, uprchl a nechal sochu nedokončenou.
Majitel tedy nechal pro náměstí vytvořit sochu jinou a Grossovo dílo pak stálo na předměstí Motošín u dřevěného mostu přes Bečvu. Kolem roku 1770 byla socha definitivně přemístěna na skálu, snad prý proto, že byla opravdu špatně vytesaná. Podle dobových zápisů ji po cestičce vedoucí na vyhlídku muselo táhnout šest párů koní. V době vzniku sochy nebyl ještě ani zahájen proces blahořečení a svatořečení Jana Nepomuckého, což se odrazilo v poměrně neobvyklém ztvárnění světce jako klečící postavy na oblaku. Obdobnou Grossovu sochu najdeme v nedalekém Lipníku nad Bečvou.
Hranická propast
Hranická propast je propast v Hranickém krasu, ležící na pravém břehu řeky Bečvy v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic na katastru města Hranice v okrese Přerov.Hloubka suché části propasti je 69,5 m, hloubka zatopené části je minimálně 404 m, což z ní činí nejhlubší zatopenou jeskyni světa.
K Hranické propasti se váže i několik pověstí:
Podle pověsti do propasti skočil na koni velkomoravský vládce Mojmír II. (z dějin známý jako Mojmír I.), aby totéž v noční temnotě udělali jeho pronásledovatelé z řad zrádných velmožů ohrožujících Moravu.
Podle další pověsti vznikla Hranická propast v místech, kde se propadl do země svatební kočár rytíře Michala z nedalekého hradu Svrčova a jeho mladé ženy, bývalé vdovy po zemanovi z tvrze v blízkém Ústí, kterého prý rytíř Michal z chlípné touhy úkladně zavraždil. Novomanželé se možná propadli až do pekel a hlubokou díru ve vápenci pak zalila voda.
Další pověst ujednává o tom, že u Teplic stával nad Bečvou kdysi velký hrad, kde vládl rytíř Rolf. Byl to však rytíř loupeživý. Jen se veselil a jedl, a jakmile došly všechny zásoby, vydal se se svou družinou loupit – především na cestě u řeky, kudy projížděli kupci.
Tuto lidskou smečku však jednou stihl boží trest. Jak se vraceli z loupežné výpravy, země se najednou pod nimi otevřela a všechny je pohltila. Zmizel i hrad a v zemi zůstala jen ohromná propast. Prý se z ní ozývá zvonění hradní kaple. A duch rytíře se prý prohání kolem propasti a nakonec se vrhá do hlubin.
K samotné keši:
Věhlas Hranické propasti se díky tomu, že se stala nejhlubší propastí světa zastiňuje další pěkná místa na Hůrce a naopak ta se stávají opomíjena. Proto vás chceme pozvat právě na bývalý hrad Svrčov a k vyhlídce u sochy Jana Nepomuckého. Jelikož v této lokalitě již nelze z důvodu kolize umístit tradiční kešku, volíme tuto nenáročnou multi keš. Je to příjemná procházka Hůrkou, která se dá absoluovat v každém ročním období. Terén 3,5 *** není náhodou a při sněhové pokrývce, anebo na mokrém listí může být ještě o něco náročnější. Proto zbytečně neriskujte, nechoďte za šipkou a hlavně nešplhejte nikde po skalách.
První zastavení začíná na úvodních souřadnicích nedaleko vlakového nádraží v Teplicích nad Bečvou. Pozorně se začtěte do infotabule, kde se dozvíte otázku. Pro náš výpočet zůstává otázka stejná a to počet netopýrů na fotografii. Nemusíte nic počítat, odpověď je rovněž na infotabuli.
A = počet netopýrů
Druhá zastávka vás přivede na vyhlídku k bývalému hradu Svrčov. Nahoře jsou dvě bílé infotabulky. Jedna nese název KČT a druhá Pěší trasa KČT. Na obou se shodně nachází tři čísla. Vašim úkolem je provést součet všech těchto šesti čísel.
V roce 2021 přibyla tabulka, která má v prvním řádku nápis "KLUB ČESKÝCH TURISTŮ". Tu prosím ignorujte a indície k výpočtu čerpejte jen a pouze z tabulek, které mají v prvních řádcích "KČT" a "PĚŠÍ TRASA KČT".
DEFG = součet šesti čísel ze dvou bílých tabulek u vyhlídky na Svrčově. Jedna nese název KČT a druhá Pěší trasa KČT.
A konečně třetí zastávka vás přivede, opět na krásnou vyhlídku k soše sv. Janka. Zde si opět pročtěte infotabuli a stejně jako v prvním případě, odpovídáte na otázku za otazníkem v zeleném poli. Otázka zní, kolik nohou mají pavouci a kolik sekáči. Věříme, že to víte i bez nápovědy. Vás ale bude zajímat odpověď, která se opět nachází přímo na infotabuli a obsahuje dvě číslice B a C.
BC = číslice z odpovědi na infotabuli
Pak vše dosadíte do jednoduché rovnice
N 49° (E-D) (G-E) . (C-A) (G) (B+2)
E017° BD. FGG
Závorky mezi sebou nenásobíte, pouze vpisujete vypočítané číslice.