Čarodějky z Empeharom.
Kdysi v dávných dobách se proslýchalo, že v kopcích uprostřed nekonečných lesů v černých jeskyních Empeharom byl ukrytý poklad.
I rozhodly se tři nuzné dívky z městečka Tagin jej nalézt. Přečetly si v tajné čarodějné knize, kterou našly na půdě dávno opuštěné chaloupky staré čarodějnice, o tajemném místě i o magickém a nelehkém způsobu, jak poklad získat.
A tak se jedné noci, kdy černý měsíc plál vydaly na cestu. Dle pokynů nepromluvily celé hodiny ani slova a u kopání a hledání pokladu též nesměly ani hlesnout. Přešly velký vývrat na kraji lesa a vnořily se do houští. Chvílemi se zdálo, že zabloudily, ale vždy se po chvíli objevila vyšlapaná pěšinka pokračující dál. Přebrodily tři potoky, prošly kolem tajemné a nepropustné hradby šípkových keřů, cestou zahlédly jeden průzračný, pak zelený a pak i černočerný rybník až došly na zvláštní vyvýšené místo, které se hodilo k popisu v knize. Tak tady to musí být, shodly se pohledem. Konečně. A tak začaly u té podivné skály těsně před půlnocí kopat.
Byly v pilné práci, když tu najednou těsně kolem nich projel kočár tažený trojspřežím. Projel tak těsně, že jim poryv větru rozcuchal vlasy. Odbila půlnoc. Dívky se ulekly, ale blíže si ho nevšímaly a hleděly si svého. Po chvíli se ze tmy za hrozného lomozu vynořil přízrak - zjev dávných staletí a jen ztěžka před sebou tlačil káru přikrytou plachtou, jejíž tvar zjevně určoval, co je pod ní schováno. Kára měla hranatá kolečka, která klapala jako mlýnské kolo. Celá kárka se díky tomu natřásala a náklad proto strašidelně chrastil.
"Hej! Doženu ten zatracený kočár? Jak je daleko? Do frasa!!!" zaskřehotal s úšklebkem.
Ale děvčata, ač třesoucí se po celém těle ani nehlesla. Kopala vzadu za skaliskem dále a nevšímala si ho.
A přízrak jen mávnul vychrtlou rukou a pokračoval dál, až se rozplynul nad nedalekým mokřadem v dým. Už už se zdálo, že poklad se musí co chvíli dívkám zjevit.
Ale za zády se jim zjevil upachtěný muž v tmavé kápi vetché jako vích vlekoucí za sebou velkou, na třech řetězech přikovanou a zjevně dost těžkou truhlu. Zahoukala sova a z dálky se ozval jakýsi srdcervoucí skřek.
"Hej...! Nesu vám ty peníze. Hodně peněz" zasípal. "Ale jedna z vás musí jít hnedle se mnou! " A vztáhnul ruku.
"Já to teda nebudu ! " vykřikla ta nejhezčí z dívek zděšením.
Muž se příšerně zašklebil a
začal mumlat něco divnou řečí a nebylo to česky.
Povídá :
A potom se rozfoukal vítr, zablikalo světlo a dívky včetně tajemného muže s truhlou zmizeli, bůh ví kam.
Dále o pokračování příběhu není nic známo. Snad jen, že poklad tam stále někde leží a najde jej jen ten, kdo vlky má rád a ani šakalů se neděsí.
Pokud se i vy budete chtít zatoulat do těch míst, přeju vám šťastnější návrat a také další do sbírky.
Buďte opatrní, ať se nezamotáte do temných stínů lesa.
zdroj: internet
Děkuji za pomoc Muzzles a Cucoriedkacom a také za částečný pokus o betatest Amarokovi a kiReGPS