ENTERICH A HON NA KRALIKA Mystery Cache
ENTERICH A HON NA KRALIKA
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Tato keška je určena především členům SPDE (zejména jeho předsedovi BB a pokladnici JJ) a všem těm, kteří se zajímají o příběhy osečenského mlynáře Donalda Entericha. Je to krátká a nenáročná procházka na historicky významné místo v dějinách Osečné, kde málem došlo k tragické události – naštěstí vše skončilo dobře…
Něco ze staré osečenské kroniky „Geschichte der Stadt Oschitz“…
Na první květnovou sobotu roku 1932 připravil Okrašlovací spolek Osečná v Bergrestaurantu Schillerhöhe besedu s chalupníkem Bruno Bärem na téma „Moji medvědí mazlíčci“. Bruno Bär byl v širokém okolí známý jako zručný řezbář, ale také jako majitel největší sbírky plyšových medvědů v Podještědí. Sbíral je už od mládí, nedávno získal do své sbírky další raritu a s tou se chtěl na besedě pochlubit…
Dámská část spolku už seděla před restaurantem a probírala nejnovější událost – několik občanů spatřilo v okolí Osečné pobíhat obrovského králíka. Nadlesní Kokrčíková ho viděla běžet kolem hájovny, setkala se s ním i pomocná učitelka Rauberová cestou přes Mannův les - vyskočil prý před ní z kapradí a když ji uviděl, prchl do houští a pelášil někam směrem k Podvrší. A vypadalo to, že nese na hřbetě nějakého člověka…
Při jejím vyprávění dorazila do restaurantu chalupnice Bärová a sháněla se po manželovi – šel prý i s medvědí raritou už před značnou dobou přes Mannův les napřed. Když slyšela o králíkovi, který unáší lidi, byla zděšena.
Zaběhla se hned podívat ještě do šenku - ten byl plný štamgastů, ale Bruno tam nebyl. I tady se hovořilo o králičím obrovi - cestovatel Bufallo právě vyprávěl, že se sem ten králík mohl dostat z Austrálie. Tam se takoví mutanti běžně vyskytují, jsou velice nebezpeční a napadají domorodce i divoká zvířata. On sám prý jednou na vlastní oči viděl, jak se tam v buši pářil takový králík s klokanem. Po jeho slovech Bärová vykřikla „Jézus Mária!!! Chudák Bruno!“ a skácela se v mdlobách k zemi…
Osečenský mlynář Donald Enterich si uvědomil, že při záchraně Bära záleží na každé minutě. Okamžitě svolal dobrovolníky, rozdělil je do několika skupin a vypracoval plán celé záchranné akce. To však přece jen nějakou dobu trvalo, a protože se už začalo stmívat, bylo dohodnuto, že akce se zahájí až druhý den ráno. Dali si tedy ještě pár piv, vzkřísili chalupnici Bärovou a pak se rozešli do svých domovů…
V neděli za svítání se všichni dobrovolníci shromáždili před hospodou v osadě Podvrší. Každá skupina měla svůj speciální úkol. Jako první měli vyrazit dva stopaři s cílem podle stop králíka objevit…
Druhou skupinu tvořili honci – jejich úkolem bylo obklíčit určený les, hlasitým povykem králíka vyplašit a nahnat ho proti postupujícím střelcům…
Třetí skupinu tvořila čtveřice tzv. „volavek“ – byly to členky Dámského klubu, které měly zpěvem a tancem přilákat králíka na dostřel…
Čtvrtou skupinou byli střelci, vedení četníkem Hansem Karamelkou. Jejich úkol byl jasný – po spatření králíka zahájit palbu s cílem toto nebezpečné zvíře zneškodnit a pokud možno netrefit chalupníka Bära…
Záchrannou výpravu uzavírala zdravotní hlídka se soumarem – pro všechny případy…
Pokyn k zahájení akce dal mlynář Enterich a pak už všechno probíhalo podle připraveného plánu. Stopaři zavedli výpravu k lesu za Podvrším, honci les obklíčili a hlasitě halekali, volavky začaly s vábením a střelci postupovali s připravenými puškami. Dlouho se nic nedělo, ale pak se před nimi najednou objevil hrozný obraz – na kraji lesa spatřili dvě bezvládně ležící lidská těla, plyšového medvídka a opodál o strom opřeného obrovského králíka. A zdálo se, že se chystá zaútočit…
Zkušený četník Karamelka dal okamžitě povel k palbě a na králíka se snesla sprška střel – svalil se do mechu a nejevil známky života. Nastalo hrobové ticho... Chalupnice Bärová se prodrala mezi střelci, rozeběhla se a s pláčem se vrhla na tělo nebohého manžela, aby ho naposled zlíbala. Vzápětí se ale vztýčila, odplivla si, zahrozila údajnému nebožtíkovi a vykřikla: „Fuj tajbl! No tohle - počkej doma, pacholku!“…
A co se vlastně přihodilo?
Šikovatel Jurzig se po propuštění z armády začal věnovat chovu králíků. Přišel na to, že králíkům nejvíce prospívá pobyt v přírodě – přivazoval je proto na špagát a chodil s nimi na pravidelné procházky. Králíkům to svědčilo, mnohem rychleji přibývali na váze a Jurzig se rozhodl pro osvětu. Pořádal v širokém okolí přednášky s názvem „Venčíme králíka“ a svou činnost propagoval tím, že putoval po kraji s velkým plyšovým králíkem. Zájemcům také prodával příručku, kterou sám sepsal…
V onu květnovou sobotu zavítal Jurzig i do Osečné a při cestě Mannovým lesem potkal známého – chalupníka Bära, kterého kdysi naverboval do armády. Dali se do řeči, Bärovi se Jurzigův nápad zalíbil a tak spolu zašli do hospody v Podvrší na jedno pivo. No – z jednoho piva byla dvě, pak tři, pět, deset, mezitím pár panáků a bylo to… Vydrželi tam až do zavření, cestou z hospody pak za Podvrším zabloudili, nakonec se na kraji lesa svalili do mechu a usnuli zdravým spánkem opilců… A zbytek už znáte…
Všechno tedy dobře dopadlo, jen chalupník Bär dostal doma za vyučenou a až do konce května nesměl bez dozoru Bärové ani na krok. Navíc pak často při setkání se sousedy slýchával: „Tak kampak Bruno vyrážíš, jdeš dneska venčit králíka nebo medvěda?“
A ještě pro zajímavost – pravnuk šikovatele Jurziga na činnost svého praděda po mnoha letech navázal. V okolí Ploukonic a posléze i Hejnic vytýčil procházkové trasy – sice ne pro králíkáře, ale pro kynology. Nazval je „Venčíme pejska“. Trasy jsou to moc pěkné – tedy až na to, že na některých stanovištích musí nebohá zvířata šplhat na vysoké stromy. Což se nelíbí zejména ochráncům zvířat a seniorům. A ani těm psům…
Takže pokud jste dočetli až sem a prohlédli si všechny vzácné historické fotografie, můžete vyrazit na kešku. Najdete ji tady - v králičím doupěti:
FINÁLKA : 50.41. ??? 014.54.???
Additional Hints
(Decrypt)
xnzra cbq obebivpxbh