Není snad kačera, který by neznal Tomiho, váženého obyvatele Podtroseckých údolí, jenž si již mnoho let žije na vysoké noze poblíž Vidláku. Při nedávné kontrole mravní čistoty geocachingových stránek však bylo Tomiho příjmení shledáno příliš vulgárním, takže dnes se již v listingu Vidláku nedozvíte o tomto velikánovi vůbec nic. Pamětníci však vědí a nově příchozí se buď dovtípí, či zeptají pamětníků, nebo to nechají plavat.
Jen pro vysvětlení, od samého počátku máme s Tomim nadstandardně přátelský vztah, neboť jsem byl jedním z jeho prvních návštěvníků, pravidelně chodím udržovat jeho příbytek, o který se majitel již léta nestará, a kdykoli jdu kolem Vidláku, vždy se stavím na kus řeči.
Během nedávných toulek Drábovnou jsem čirou náhodou narazil na obydlí, které bylo téměř k nerozeznání od příbytku Tomiho. Osmělil jsem se, vystoupal po schodech, slušně zaklepal, a k mému úžasu se ve dveřích objevil jedinec, jak vejce vejci podobný Tomimu.
„No Tomi,“ vyhrkl jsem překvapeně a málem spadl ze schodů.
„Jensene,“ představil se onen neznámý a podal mi ruku se slovy: „Buďte vítán, zdá se, že znáte mého bratra, pojďte dál.“
Dlouho jsme pak setrvali v přátelském rozhovoru. Jensene byl šťasten, že bratrovi se u Vidláku dobře daří a já s radostí slíbil, že při nejbližší příležitosti navštívím Tomiho, abych i jemu povyprávěl o našem setkání na Drábovně a předal srdečné pozdravy.
Od té doby pravidelně navštěvuji oba bratry, předávám vzkazy a pozdravy a je-li třeba, rád pomáhám s údržbou jejich příbytků.
Stejně jako Tomi i Jensene žije poměrně osamělým životem a tak bude rád, stavíte-li se na kus řeči.
Nezapomeňte si vzít s sebou sedák a smyci na zajištění. Schodiště je velmi strmé.