JAKUB ARBES
ŽIVOTOPIS
Jakub Arbes se narodil 12. června 1840 v rodině obuvníka na Smíchově, pražském předměstí s dýmajícími komíny a špinavou dělnickou kolonií. Jako osmiletý napjatě naslouchal hovorům o barikádách a bojích revolučního roku 1848. Ve škole byl jeho spolužákem Julius Zeyer, učil jej Jan Neruda. Již od klukovských let si Arbes všímal dění ve společnosti a pochopil, že Češi usilují o samostatnost. Stal se novinářem, který po léta burcoval svými články český národ, strádající pod rakouskou nadvládou. Arbes byl od počátku pro vládnoucí kruhy podezřelý, obzvlášť když se zajímal o životní podmínky dělníků a seznamoval české čtenáře s myšlenkami prvních socialistů. Ve funkci odpovědného redaktora Národních listů (1867–77) byl často vyslýchán a nakonec v letech 1873–74 vězněn v České Lípě. V té době se Arbes rozhodl, že se bude věnovat literatuře. Už od konce 50. let se pokoušel o básně a drama, ale nebyl nijak úspěšný. Obrat v jeho tvorbě nastal po četbě E. A. Poea, E. T. A. Hoffmanna, Ch. Dickense a N. V. Gogola. Prvním romanetem, které si mohli čtenáři přečíst, byl Ďábel na skřipci (1857). Arbesův osobitý přístup k vytváření povídky z fantaskních a reálných prvků se plně rozvinul ve Svatém Xaveriovi (1873). Arbes tak zaznamenal u čtenářů nebývalý ohlas – nedlouho po jeho vydání se do pražského chrámu sv. Mikuláše hrnuly zástupy zvědavců. Arbes totiž v romanetu líčí příběh chudého pražského mladíka, který v Balkonově oltářním obraze Svatého Xaveria hledá tajnou nápovědu, jak získat poklad. Teprve po mnoha letech hrdina zjistí, že celá jeho úmorná práce byla nadarmo. V těžkém období, kdy byl Arbes vyloučen z redakce Národních listů a ztratil možnost stálého příjmu, vznikají na konci 70. a v první polovině 80. let další romaneta s tajuplnými motivy: Sivooký démon (1873), v němž jde o hrůznou konzervaci mrtvoly dítěte, Ukřižovaná (1876) s motivem obrazu ženy na kříži či Zázračná Madona (1875) o elixíru života. V Newtonově mozku se setkáváme s vědecko-fantastickým motivem přístroje letícího kosmem, s jehož pomocí lze sledovat dějiny lidstva. V letech 1876–78 se stal Arbes dramaturgem Prozatímního divadla a s M. Alšem vydával v letech 1880–81 satirický časopis Šotek, který však zápasil s cenzurou a zanikl pro nedostatek finančních prostředků. V pozdějších Arbesových romanetech Akrobati (1878) či Etiopská lilie (1879) fantaskní prvky ustupují ve prospěch sociální tématiky, často s autobiografickými prvky. Mezi romány ze života chudých v podmínkách raného kapitalismu patří Kandidáti existence (1878), Moderní upíři (1879) a Mesiáš (1883). Vystupují v nich „ztracené existence“ – hrdinové, kteří se snaží reformovat neutěšené společenské poměry a ztroskotávají. Nedokončen zůstal román ze smíchovské periferie Štrajchpudlíci (1883). Tyto příběhy jsou často příliš komplikované, zápletka stíhá zápletku a čtenář ve složitých konstrukcích ztrácí přehled. Arbes se těchto nedostatků vystříhal v posledních dvou velkých románech: Anděl míru (1890), který líčí rozklad hodnot způsobený pronikáním kapitalismu na venkov a Poslední dnové lidstva (1895), tragický osud ženy, která chorobně trpí pro domnělou manželskou nevěru. Zajímavou složkou Arbesovy tvorby jsou jeho studie o výjimečných osobnostech (Niccolò Machiavelli, E. A. Poe, Karel Sabina aj.), které shrnul do knih jako Nesmrtelní pijáci (1896) a Záhadné povahy (1909). Poslední léta života strávil Arbes téměř slepý, v chudobě a osamění. Stal se obětí českých maloměstských poměrů. Zemřel 8. dubna 1914 v Praze.
CITÁTY
„Fantazie je to, čím se člověk liší od živočichů.“ „Jen ten v pravdě žije, kdo život zasvětí snaze a práci.“ “Zkoumáme minulé věky a útrpně se usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám.“
PRAHA-SMÍCHOV
Narodil se 12. června 1840 na Hlavní ulici, jak se říkalo až do 60. let 18.století dnešní Štefánikově třídě, která vede od náměstí Kinských až ke křižovatce u Anděla. Jeho rodný dům čp. 53 už dávno nestojí. Arbes ho ale popsal v románu Štrajchpudlíci: „Byltě to nejstarší jednopatrový domek před Oujezdskou branou vůbec… Byty v tomto baráku byly pravé brlohy. Světničky neměřily víc než pět šest kroků….“ Kartouzská neboli Újezdská brána stála na konci hladové zdi, renesančně byla přestavěna v roce 1551, barokně koncem 17. století a v roce 1862 byla zazděna a nahrazena novou, větší, novogotickou branou se třemi otvory, která vydržela jen 30 let do zrušení hradeb roku 1891. Smíchov té doby si lze už jen těžko představit, Arbes ho popsal takto: „Bylať to pouhá víska s několika továrnami – z větší části zelinářské zahrady, bělidla na kartouny, několik cihelen, dvě tři větší hostinské zahrady, několik letních sídel šlechtických, z nichž některé proměněny byly již v továrny – pak asi 150 domků, ba chatrčí, vesměs šindelem nebo došky krytých; tu a tam nějaký dům jednopatrový…“ Ještě za Arbesova života se celý Smíchov začal měnit. Velkou zásluhu na tom měla železnice. V roce 1862 vyjel ze slavnostně ozdobeného pražského předměstí první vlak nově založené Západní dráhy a Smíchov přestal být předměstím a stal se významnou tepnou průmyslového centra. Radost místních názorně vykreslil denní tisk: „Paralelní řady domů smíchovských podél silnice byly neobyčejně slavně okrášleny. Ze všech téměř domů (…) vlály prapory českých, rakouských a bavorských barev. Z oken visely koberce a brány i římsy byly ozdobeny ozelením. Nepřehledná řada kočárů táhla se k Smíchovskému nádraží, ležícímu na konci města po pravé straně silnice nedaleko restaurace, zvané Na Plzeňce.“ Jakub Arbes se také zasloužil o záchranu Malostranského hřbitova. Na jednom z nejvyšších bodů Smíchova, ve Švédské ulici 1137/27, Jakub Arbes i dožil. Smrt ho zastihla ve smíchovském bytě 8. dubna 1914. Jakoby symbolicky vystoupil na tyto výšiny před svým skonem, aby duchovním zrcadlem viděl pod sebou Smíchov, jehož byl největším synem. Pamětní deska byla na úmrtím domě odhalena 10. 6. 1934. Pochován je na hřbitově na Malvazinkách, nad jeho hrobem rozpíná křídla socha Anděla míru, kterou podle Arbesova návrhu vytvořil jeho přítel sochař Josef Strachovský. K padesátému výročí Arbesova úmrtí byla odhalena na smíchovském náměstí, které nese od roku 1920 jeho jméno – Arbesovo náměstí (od šedesátých let 19. století se nazývalo Kostelní, v letech 1895-1920 Jakubské, a to podle jedné z největších smíchovských pamětihodností, které zde tehdy stála, bývalého farního kostela sv. Filipa a Jakuba, který byl v roce 1891 zbořen.), poblíž domu č. 13 U Libuše, kde Arbes žil, monumentální socha od Jana Černého. Došlo k tomu 8. dubna 1964. Stojící Arbesova socha je provedena v bronzu, přes pravou ruku má přehozený svrchník, v téže ruce drží klobouk.
KE KEŠI
Pro vyluštění a získání finálních souřadnic této keše, která je věnována právě Jakubu Arbesovi, po kterém je v této ulici pojmenována i škola budete muset projít i ulici Arbesova. Nejdříve jdi na stage 1 a tam zjisti číslo A. Pro číslo A budeš muset spočítat počet stromů vedle sebe. Až zjistíš číslo A, tak můžeš pokračovat na stage 2. Tam musíš zjistit číslo B. Pro získání čísla B musíš zjistit číslo na značce a to bude tvá indicie B. Kousek odsud je místo, kde zjistíš číslo CD. Číslo CD se nachází v červeném kruhu na značce. A poté můžete dojít na poslední stage a to stage 4, tam nalezneš číslo EF. Stačí jít k “plotu” nejbližšího domu po pravé straně a tam “na stromě” nalezneš modrou a červenou tabulku. Tebe bude zajímat číslo EF na červené tabulce.
Teď už stačí jenom doplnit a vyrazit :-)
N 50° (2xA)(Ax2).BD(E+F)' E 15° (F-1)D.D(3xC)(E-2)'