Permoník
Permoník neboli horský skřítek vypadá jako trpaslík, ale je velký jen tak, že by ho ve vysoké trávě nebylo vidět, dle staré délkové míry byl vysoký asi tři čtvrtě lokte. Mívá podobu starého mužíčka s dlouhým bílým vousem, obléká se jako havíř do bílé haleny a kožené zástěry. Na hlavě má permoník špičatou kápi, jejíž pomocí se může učinit neviditelným. Stačí stáhnout kápi přes obličej a permoník zmizí a stane se pro lidské oko neviditelný. Na palci nosí zavěšený kahan naplněný kouzelným olejem, který nikdy nevyhoří, a v druhé ruce má kouzelné stříbrné kladívko, kterým otevírá skály, když na ně zaťuká. Slovo permoník je odvozeno z německého Bergmännchen, což znamená důlní mužíček.
Permoníci se nechávají vidět především v chodbách, které jsou bohaté na rudu, a proto se jich havíři nelekají, ale jsou rádi, když je uvidí. Permoníci nečiní havířům žádné škody, jen občas házejí malými kameny. Občas volají a když se někdo za voláním vypraví, nikoho nenajde.
Permoníky můžeme vidět, jak z dolů vycházejí či zase do nich vcházejí. Když v dole nebyl žádný havíř, bylo slyšet permoníky z dolu hrabat, hloubit, tlouct, klepat a kovat. Díky tomu jsou také v Čechách nazýváni „domácí kovaříčkové“. Slyšet pracovat permoníky nosí štěstí. Trojím klepáním zvěstovali smrt havířů.
Když horník permoníka potkal, měl jej pozdravit hlasitým a okamžitým „Zdař Bůh“. Pokud mu permoník vstoupil do cesty a odmítal uhnout, měl ho podlézt mezi nohama. Naklonit si permoníky mohli ti havíři, kteří je obdarovávali jídlem nebo kabátky šitými na míru nebo ti, kteří dodržovali hornické zvyky. Rozzlobit permoníky mohli ti horníci, kteří si pískali nebo byli jinak hluční, nebo nerespektovali jejich příkazy.
Jsou permoníci dobří nebo zlí? Permoníci jsou především spravedliví.
(čerpáno z webů pohádky.org, cs.wikipedia.org a ifauna.cz)